Debaty o vzdělávání se často vedou bez adekvátních dat a důrazu na potřebnost veřejného inkluzivního školství, coby projevu demokratické společnosti.
S Lenkou Hečkovou z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání jsme mluvili o přístupu státu k znevýhodněným dětem, hysterii kolem inkluze i dopadech koronaviru na rodiny, které pečují o děti se speciálními potřebami.
Neustálá kritika inkluze, která se periodicky objevuje v podobě mediální smršti a silných odsudků, zcela pomíjí reálné a hluboké problémy českého školství.
Novela vyhlášky MŠMT měla připravit o podporu nejzranitelnější žáky. Proti chystaným změnám vznikla široká koalice mezi organizacemi zabývajícími se vzděláním, díky níž ministerstvo ustoupilo.
Přinášíme rozhovor s odborníkem na problematiku inkluze Zbyňkem Němcem.
Debaty o inkluzi jsou dalším z příkladů postfaktické argumentace. Ta nepotřebuje fakta nebo data, stačí jí dojmy.
Miloš Zeman svými rasistickými výroky opakovaně ukazuje, že situaci sociálně vyloučených vůbec nerozumí.
Technologické korporace ovládají muži a jejich produkty tomu odpovídají. O sexistické kultuře v Googlu svědčí kauza uniklého pamfletu, který obhajuje mužskou nadřazenost.
Navzdory několik měsíců trvající mediální i politické hysterii se dnes žádný rozvrat českého školství nekoná.
Masivní kampaň bulvárního Blesku, týkající se tématu inkluzivního vzdělávání, patří k tomu nejhoršímu, co se v českých médiích kdy objevilo.
Proti inkluzivní novele školského zákona nyní vystupují i lidé, kteří ji před rokem prosazovali – a varují před změnami, které v ní nenajdeme.