Rétorika Miloše Zemana je stále vyhrocenější. Každý týden strhává pozornost médií novými výroky, které jsou ale čím dál vzdálenější aktuálním problémům.
Po řeckých volbách se Evropa třese napětím, hrůzou i nadějemi. Českem však jako obvykle otřásá nanejvýš Miloš Zeman. Jak dlouho to potrvá?
Demokratické pozdvižení na jihu Evropy se šíří celým kontinentem. Ovlivní to i naši zatuchlou politickou periferii?
Kauzu rodiny Michalákových se snaží využít nacionalistické a konzervativní kruhy ve svůj prospěch.
Antiislamismus českého prezidenta a jeho názory na boj s terorismem jsou stejně tak komické jako zneklidňující.
Přední čeští intelektuálové se nemohou dočkat kolapsu západní civilizace.
Kauza žižkovské Kliniky poukazuje na úskalí mediálně a částečně i politicky úspěšného aktivismu.
Vrcholový sport je symbolem individuálního úspěchu a zvládnuté kariéry. Jak ukazuje případ Pavla Zachy, „filosofie“ dokonalého tréninku souzní s jazykem korporátních manažerů.
Co nejvolnější trh mezi USA a Evropskou unií v podobě TTIP je na spadnutí. Česká levice zatím přemýšlí, jak jej obhájit.
Ve stínu Miloše Zemana nám unikají důležité události. Odehrávají se jak u nás, tak na jihu Evropy. Příkladem je politika řecké strany Syriza.
Z diplomek na objednávku se stal byznys, na němž si přivydělávají i samotní vyučující.
Heslo „Je suis Charlie“ v českém prostoru zastínilo jeho alternativu „Je suis Ahmed“. Ta ovšem vyjadřuje smysl pařížské tragédie pravdivěji. Obtíž s prohlášením „Je suis Charlie“ je stejná jako s každým jiným symbolem. Každý si jej vykládá po svém. Pro někoho jde o bytostné souznění s jednáním dotyčného časopisu, jiný větu chápe jako výraz solidarity […]
Výroky některých českých politiků na adresu islámu mohou být trestnými činy.
Prahu čeká radikální proměna fungování MHD. Dopravní autority cestujícím vzkazují: „Prostě si zvykejte.“
Členové Strany zelených musí zabít své otce – Václava Havla a Václava Klause – a přijmout za svou demokracii, jež přesahuje kapitalistický řád.
Nový návrh zákona Ministerstva zdravotnictví má chránit nekuřáky a jít proti zájmům tabákové lobby a farmaceutických firem.
První větší demonstrace hnutí Islám v ČR nechceme ukázala roztříštěnost českého antiislamismu.
Na národní notu se rozhodly hrát už i nadnárodní řetězce. Třeba nás tohle absurdní spojení probere z nacionalistického poblouznění.
Šéf odborů Josef Středula se bojí vítězství radikálních levicových stran. Odhaluje tím současný význam odborů v politice.
V české islamofobii můžeme spatřovat také důsledky pozitivistického přístupu k historii, v němž se zaměňuje konkrétní za obecné.
Miloš Zeman se nezastaví před ničím. Tentokrát si v souvislosti s přistěhovalectvím zafilosofoval o „genetické závislosti“ a upomněl na rasistické texty skupiny Orlík.
Jiří X. Doležal volá po zákazu islámu. Nechová se tak trochu jako náboženští extremisté?
Egyptolog Bárta se stává hlavní tváří think tanku hnutí ANO. Jeho vulgární doktrínu plně vystihují tři ústřední pojmy: víra, půda, rodina.
V českých debatách o důsledcích pařížského masakru se to hemží černými scénáři. V epicentru událostí však zatím převažují uvážlivější reakce.
Kontroverze kolem výroků Miloše Zemana o dění na Ukrajině, včetně reakcí na ně, představuje komplexní zprávu o současné situaci. Je špatná.
Čím dál agresivnější boj hnutí Úsvit o popularitu ukazuje, že i u populismu je třeba trochu přemýšlet. Okamurovci zase o kus pokročili v úsilí stát se hnutím šašků.
Příznivci iniciativy Islám v ČR nechceme apelují na poskytování pomoci uprchlíkům na místě. Jak bychom na podobné výzvy měli reagovat?
Na ulici umírají v Česku každý rok stovky lidí. Tísnivé sociální podmínky často neumožní jejich blízkým, aby se s nimi důstojně rozloučili.