Univerzity a praktické školy nad propastí

V těchto dnech se ve veřejném prostoru často zmiňuje jako absolutní priorita návrat dětí do škol a školek. Téměř všem už je jasné, že online výuka může mít negativní dopad nejen na nabývání znalostí, ale také na psychiku či na schopnost koncentrace. Alarmující situace, v níž se nacházejí studenti vysokých a odborných škol, však stále zůstává mimo zájem veřejnosti. Pro tyto studenty ale platí totéž co pro žáky nižších stupňů studia: znalosti se snižují a psychický stav studentů i vyučujících se rapidně zhoršuje.

Úzkosti a středně těžké deprese? Nejvíce u mladých dospělých

Nepřekvapí proto, že podle sociologa Daniela Prokopa jsou „nejmladší dospělí“, tedy lidé do 24 let, nejpostiženější kategorií, co se týče depresí spojených s koronavirem. Jsem přesvědčený, že se jedná mimo jiné i o důsledek pocitu marnosti spojený se stále se prodlužující distanční výukou. Jsou samozřejmě výjimky, kterým aktuální situace z různých důvodů vyhovuje – jde například o studenty oborů čistě teoretických, dále se také ukazuje, že je online výuka psychicky snesitelnější pro introvertní charaktery. Obecně je ale už téměř rok a půl trvající studium přes obrazovku rostoucím problémem.

Z titulu nabytého v roce 2021 se nutně stane stigma: kdo by chtěl zaměstnat chemika, který tři čtvrtiny svého magisterského studia nebyl v laboratoři? Kdo svěří své štěně veterináři bez praxe?

Studenti sami přiznávají, že se špatně soustředí, že je těžké odolat pokušení „multitaskingu“ a že si z přednášek pamatují jen málo. Studenti ze sociálně slabých poměrů bez dobrého připojení na internet a kvalitních počítačů trpí současným stavem ještě více. Nelze opomenout ani problémy spojené s částečným uzavřením kolejí a menz, které také dopadají hůře na sociálně znevýhodněné studenty. Pro mnohé z nich uzavření těchto infrastruktur znamenalo návrat do rodin, které jim nemohou poskytovat zázemí na potřebné úrovni. Sociální izolace se navíc promítla i do již zmiňovaného psychického stavu studentů.

Návrat praktické výuky je klíčový

Jedním z hlavních problémů, se nimiž se studenti vysokých a odborných škol potýkají, je absence praktických kurzů. To koneckonců dokazují i podpisy více než osmnácti set studentů a akademiků pod výzvou vládě za umožnění praktické výuky. Právě praktické předměty totiž tvoří v drtivé většině oborů páteř vysokoškolského vzdělání. V důsledku vládních nařízení však nelze (až na výjimku lékařských profesí) prakticky orientovanou výuku a praktické stáže vést již třetí semestr. Zatímco v jiných zemích – namátkou můžeme vzpomenout Francii, Rakousko či Švýcarsko – se (nejen) praktická výuka obnovovala vždy, kdy to bylo jen trochu možné, v České republice byla pouze pro poslední ročníky povolena až tento týden, tedy první týden v květnu, méně než měsíc před koncem semestru. Následky budou dalekosáhlé: jakou úroveň bude mít vzdělání veterinářů, botaniků, chemiků, historiků umění, biologů, pedagogů, inženýrů, archeologů či jazykářů bez praxe?

Jestliže v nižších stupních studia je možné se konejšit myšlenkou (podle mého mimochodem planou), že co se děti nenaučily nyní, doženou ve vyšších ročnících, pro vysoké a odborné školy to neplatí. Z nich totiž cesta vede přímo na trh práce a tam se očekávají výsledky. Jenže z titulu nabytého v roce 2021 se nutně stane stigma: kdo by chtěl zaměstnat chemika, který tři čtvrtiny svého magisterského studia nebyl v laboratoři? Kdo svěří své štěně veterináři bez praxe? Kdo bude stát o učitele, který má zkušenosti jen s online výukou?

Pro aktuální studenty se tedy jedná o skutečně alarmující perspektivu. Vyhlídky jsou však nedobré i pro celou společnost. Bez praktické výuky budou mít absolventi vážné mezery ve vzdělání, což povede k větší chybovosti (s potenciálně dramatickými následky). V tuto chvíli je za pět minut dvanáct a situaci ještě lze alespoň částečně zachránit povolením kombinované výuky na všech fakultách – v malých skupinách, za pravidelného testování a dodržování hygienických norem. V žádném případě však není možné dále čekat, či dokonce tento stav prodloužit i na příští semestr, jak se někdy spekuluje. Hrozí totiž, že v příštích letech budou mít dnešní výpadky ve vzdělání nedozírné následky.

Autor je profesor na Masarykově univerzitě, kde vede Centrum raně středověkých studií.