Martin Lemberg Pedersen: Kontrola hranic a řízené vysídlování je velmi výnosný byznys

Nový podcast Na rozcestí otevíráme rozhovorem o migraci, evropské politice externalizace kontroly hranic, nových technologiích dohledu a o tom, kdo na kontrole hranic vydělává.

Zuzana Uhde
Foto Martin Lemberg Pedersen

Prvním hostem podcastové série Na rozcestí je Martin Lemberg-Pedersen, který je docentem v Centru pro pokročilá migrační studia na Kodaňské univerzitě a výzkumným pracovníkem projektu Horizon 2020: Advancing Alternative Migration Governance. Ve svém výzkumu se zaměřuje na geopolitické a politicko-ekonomické analýzy aktérů a sítí v souvislosti s managementem hranic Evropské unie. Zkoumá především technologie kontroly hranic, procesy jejich sekuritizace a externalizace a také vliv soukromých průmyslových aktérů na migrační politiku EU a instituce zapojené do kontroly hranic. Využívá přístupy mnoha různých oborů včetně politické filosofie, sociologie, kritické geografie, postkolonialismu nebo bezpečnostních a hraničních studií.

Nová podcastová série Na rozcestí je připravována ve spolupráci s Akademií věd České republiky v rámci Strategie AV21. Se společenskými vědci a vědkyněmi budeme diskutovat relevantní témata a problémy našeho globalizujícího se světa a jejich různé sociální, kulturní, politické, ekonomické i geopolitické aspekty. Podcast si můžete poslechnout také v angličtině bez dabingu.

„Současný migrační pakt Evropské unie je mutací dosavadní migrační politiky Evropské unie a vůbec není propojený s politikou EU v oblasti obchodu, dovozu a vývozu či těžebního průmyslu. O migraci pakt hovoří jako o něčem, co funguje víceméně nezávisle na těchto ostatních procesech. Ale když se nad tím zamyslíte, migrace je s nimi bytostně spojena. Pokud vezmeme případ Libye, a takových příkladů je mnoho, jde o jednoho z největších vývozců ropy na světě. Libye má obrovské zásoby zemního plynu, a skutečnost, že ve východním Středomoří byla nedávno nalezena další ložiska zemního plynu, vede ke geopolitickému napětí, které nyní vidíme mezi zeměmi, jako jsou Řecko a Egypt, Itálie, Turecko a Libye. Proto také v těchto regionech vidíme zvýšenou migraci, vysídlování a kontrolu hranic, což je něco, nad čím bychom se měli zamyslet. Vidíme napětí mezi Vládou národní jednoty v Libyi a vládou Sněmovních zastupitelů, to, jak obě strany využívají přítomnost ropných polí ve vnitrozemí i na moři, ale také plynovodů, jako je Greenstream, který vede ze západní Libye do Itálie. Vidíme, jak jsou tyto uzly používány v geopolitických aliancích, které se skrze ně formují a mění. A nyní, s nedávným nasazením Turecka v Libyi, vidíme například italská média, jak obviňují Erdoğana z používání libyjské hraniční kontroly k vyvíjení tlaku a vytlačování Itálie ze spojenectví s Vládou národní jednoty. Pokud mluvíte o migraci jako o fenoménu, který nemá nic společného s energetickou politikou EU, pak neuvidíte ani tyto zásadní spojitosti a nepochopíte ani, proč se tyto formace mění, natož proč je mnoho lidských životů obětováno a nelegálně využíváno jako pracovní síla na ropných plošinách, v dolech a v mnoha dalších odvětvích. Tyto dimenze neuvidíte, pokud se zaměřujete na samotnou migraci způsobem, který bohužel obvykle vidíme v evropských a západních médiích,“ říká Martin Lemberg Pedersen v prvním dílu podcastu Na rozcestí.

Celý díl si můžete poslechnout na našem Soundcloudu, Spotify, Player FM, nebo Apple Podcasts.

 

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále