Před domem v Klíšské ulici v Ústí nad Labem je posledního zářijového dne rušno. Lidé vycházejí, vcházejí, stojí před domem, diskutují, jedna rodina se právě stěhuje. Do dnešního dne se měli všichni z domů vystěhovat. O tom, že domy se budou prodávat a majitelé se předtím potřebují nájemníků zbavit, se dozvěděli počátkem měsíce září. Majitelé domů jsou Jitka Jirsová a David Obořil, s nájemníky ale komunikují prostřednictvím správce Vladimíra Cichého. Jitka Jirsová nezvedá telefon.
Lidé před domem jsou trochu zoufalí, ale ne tolik, jak to při podobných situacích bývá. Většina totiž má kam jít a mají od úřadu práce přislíbené i peníze na kauce prostřednictvím dávky mimořádné okamžité pomoci (MOP), jen se bojí, že se nestihnou přestěhovat včas. Mezi obyvateli obou domů kolují různé zvěsti, že přijdou pracovnice OSPODu a vezmou jim děti.
Lidé před domem si také ukazují poslední vyúčtování, kdy si majitelé nájem za poslední měsíc strhli z kaucí. K tomu přidali vyúčtování vody, které ale není od vodárny, na papírech jsou jen napsané částky s tím, že se jedná o plus mínus údaj.
„Mám pět dětí a nejvíc se bojím o toho nejmladšího,“ říká pětačtyřicetiletá Irena. „On je úplný závislák, i ve školce pláče, když tam nejsem, i kdyby byl jen týden v Klokánku, než se to vyřeší, tak by to pro něj bylo hrozné,“ vysvětluje svoje obavy Irena, která nechce, abychom ji fotili a ani nechce vystupovat pod svým jménem. „Tady jak se někdo dozví, že člověk bydlí na této adrese, tak vás nevezmou do bytu, má to tu špatnou pověst kvůli štěnicím,“ popisuje Ivana, která ale tvrdí, že je to vůči nim nespravedlivé, protože štěnice jsou na mnoha dalších místech v Ústí.
Problém jsou děti
Ivana a další ženy, které s námi před domem stojí, jsou etnické Češky, později se k nám přidají i někteří romští obyvatelé domu. Když se Ivany ptám, kolik asi tak v domech bydlí Neromů a kolik Romů, odpovídá mi se smíchem, že tady v domě, který je v ulici níže, to neví a v tom horním, kde bydlí, to prý nikdo neřeší. „Já vycházím dobře se všemi,“ tvrdí a její slova se ukazují jako pravdivá. S každým, kdo jde kolem, se přátelsky baví a všem dává podepisovat petici za více času na stěhování, kterou s nimi sepsali lidé z Iniciativy nájemníků a nájemnic. Téměř všichni podepisují, dokonce i ti, kteří vědí, že se budou brzy stěhovat. Jen jedna sousedka, která se právě stěhuje, podepsat odmítá.
„Všichni souhlasíme s odstěhováním do jiných částí Ústí nad Labem a jeho okolí. K zajištění náhradního bydlení pro sebe a své děti však potřebujeme více času. Žádáme proto o prodloužení lhůty k vyklizení bytů o 14 dní, a to do 16. 10. 2026. Vzhledem k situaci, ve které se nacházíme, považujeme tento krátký odklad za zcela přiměřený,“ píše se v dopise.
Najít náhradní bydlení, nebylo pro všechny právě jednoduché. Díky pomoci z magistrátu dostávali lidé různé nabídky, ale některé z různých důvodů odmítali. „Mám práci tady v Ústí, dělám tam už dva roky a moje děti tady chodí do školy a jsou tu zvyklé,“ vysvětluje Ivana, proč odmítla nabídku bytu v Bílině. Další žena, která se s námi zprvu bála mluvit, protože posledně někdo mluvil s novináři a dostal pak vynadáno od správce, se také strachuje hlavně o děti. Ptá se, jestli může přijít policie a vystěhovat je na ulici. Voláme s kolegyní Alicí Habinovou různým právníkům a všichni se shodují, že by se to stát nemělo, protože k vystěhování je potřeba soudní příkaz. U nezákonného vystěhování policie asistovat nemůže. Když vyděšené ženě informace tlumočíme, viditelně se jí ulevuje.
V domech, které okolí často vnímá jako ubytovny, jsou ale byty a lidé tam mají nájemní smlouvy. Počátkem září v nich bydlelo 144 lidí, z toho 62 dětí. Ke konci září lidem skončily veskrze velmi krátkodobé smlouvy, některé jen na tři měsíce. Někteří nájemníci měli dluh na nájmu, jiní ale žádné dluhy neměli. Velký problém také představují rodiny s více dětmi. Ženy před domem se shodují, že jakmile řeknou, kolik mají dětí, majitelé s nimi nechtějí smlouvy uzavírat. A pak také adresa, ze které se stěhují. Vyprávějí o bývalé sousedce, která už měla zaplacenou kauci a první nájem, ale když majitel zjistil, že je z Klíšské, peníze jí vrátil s tím, že ji do svého domu nechce.
Lidé před domem si také ukazují poslední vyúčtování, kdy si majitelé nájem za poslední měsíc strhli z kaucí. K tomu přidali vyúčtování vody, které ale není od vodárny, na papírech jsou jen napsané částky s tím, že se jedná o plus mínus údaj. Částky za vodu jsou navíc vysoké a nájemníci mají podezření, že jsou tak vysoké proto, aby jim nemuseli nic vracet z kauce, která je vyšší než jeden nájem.
„Řekli nám to na poslední chvíli, protože se báli, že pak už by jim nikdo neplatil nájem,“ vysvětlují, jak vnímají taktiku majitelů oznámit konec nájmu jen měsíc dopředu.
Sociální havárie se nekoná
Strach z toho, že sociálka odebere rodinám děti, protože se nestihnou odstěhovat včas, se naštěstí ukáže jako neopodstatněný. O něco později mluvím s Lenkou Konečnou Jaremovou, vedoucí odboru sociální péče z ústeckého magistrátu. „Žádná sociální havárie se nekoná, konat nebude, ti lidé nabídky mají a nezůstanou na ulici, říká k tomu a popisuje, jak lidem v domech pomohli, aby nikdo z nich nemusel na ulici.
„Když jsme počátkem září zachytili tuto informaci mezi našimi klienty, svolali jsme koordinační schůzku i s neziskovkami, o kterých jsme věděli, že tam působí, nebo by tam mohli působit a přizvali jsme i kraj s tím, že se na nás řítí průšvih a že těm lidem končí 30. září smlouva,“ vypráví, jak začali práci koordinovat, aby nedocházelo k duplicitě sociální práce. „To jsme znali z minulosti, kdy jeden klient obešel pět neziskovek a jedna nevěděla o druhé. Času totiž nebylo nazbyt. Okamžitě jsme začali nabízet pomoc, říkali jsme všem, aby si přišli pro sociální poradenství. Někteří to odmítli, jiní přišli okamžitě a ty jsme pomohli zabydlet, protože máme nějaké kontakty na soukromé ubytovatele, ale většinou se jednalo o lidi bez dluhu,“ popisuje Konečná Jaremová průběh měsíce září.
Zůstali tam podle ní pouze ti nejproblémovější, kteří nechtěli spolupracovat a odmítali i nabízené byty. „Teď tam ale jsou moje kolegyně z magistrátu z obvodu, ale i kolegové z neziskovek a dělají intenzivní sociální práci a snaží se ty lidi dostat do bytů. Někteří přišli až dnes, ale žádný sociální pracovník nevykouzlí byt za den, obzvlášť, když jsou ti lidé zatížení dluhem, tak se šance na získání bytu tady v Ústí nad Labem blíží nule,“ vysvětluje vedoucí odboru realitu pronajímání bytů v regionu. To byl důvod, proč oslovili také soukromé ubytovatele i v okolních městech a část lidí tam odešla. „Jestli to dobře dopadne, tak nám tam zůstanou maximálně dvě rodiny,“ říká s nadějí a s tím, že i ty se možná podaří záhy přestěhovat.
Obavy, že by OSPOD mohl lidem z domů v Klíšské vzít děti, vnímá jako fámy. „Takto OSPOD rozhodně nepracuje,“ říká s tím, že tento odbor pod ni také spadá, takže to může tvrdit s jistotou.
Když se loučím, chce Lenka Konečná Jaremová ještě pochválit všechny své kolegy. „Ať už ty na obvodě, tak i na magistrátu, u mě na odboru, tak i kolegy z nezisku a z kraje, kde jsme měli tři koordinační schůzky, volali jsme si, věděli jsme, co dělají ostatní. A za velmi krátkou chvíli jsme zvládli neuvěřitelné, a to, že tam zbývají zhruba tři rodiny, které ještě nejsou zabydlené, ale možná že do večera už budou všichni,“ popisuje a já souhlasím s tím, že by to zaznít mělo. O tom, že se někde zavírá ubytovna, nebo podobné bydlení, píšu už patnáct let a ještě nikdy nebyla situace tak nadějeplná. Práce sociálních pracovníků je v tomto případě skutečně vidět.
Přesto se lidem, kteří se ještě nestihli přestěhovat, nevyhnul děsivý strach z toho, že by mohli přijít o děti. Strach, který lidi doslova paralyzuje. Vedoucí sociálního odboru ale potvrdila, že peníze na pomoc s kaucí jsou s úřadem práce předjednané a lidé je dostanou. Zprávu o tom, že o děti určitě nepřijdou, volám aspoň paní Ivaně, na kterou jsem si vzala číslo. Doufám, že si to mezi sebou lidé v domech řeknou, aby se nemuseli bát nejhoršího.
Den poté
Ve čtvrtek, tedy 1. října, vypnuli majitelé všem lidem, kteří v domech zůstali, vodu a některým i elektřinu. Na místě byla moje kolegyně Alice Habinová, která je zároveň členkou Iniciativy nájemníků a nájemnic. „Dům je v havarijním stavu,“ odůvodnil tento krok člověk, který se představil jako zástupce majitelů. Přítomné sociální pracovnice z města zařídily v krátké době cisternu s vodou. Zároveň zástupce majitelů řekl, že lidé mohou v domě setrvat do 12. října, což by mělo být dost času na to, aby se všichni stihli odstěhovat, pokud dostanou včas slíbenou finanční pomoc na kauce z úřadu práce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás