Motoristé chtěli vrátit zpátky takzvanou karenční dobu, tedy pravidlo, že první tři dny nemoci nedostává zaměstnanec vůbec žádnou finanční kompenzaci. A to prý proto, aby se snížil schodek státního rozpočtu. Náhradu mzdy ve výši 60 procent (pouze za pracovní dny) vyplácí prvních 14 dní zaměstnavatelé, takže pokud Motoristé neměli v rukávu nějaké úpravy pojistného, úspora by měla vzniknout jen tam, kde zaměstnává stát. Vláda se na tom ale nakonec neshodla, proti byla část hnutí ANO a SPD. Tento asociální institut přitom není žádnou novinkou, už jsme ho tu v minulosti měli, přičemž jeho zrušení prosadila v roce 2019 Jana Maláčová (ČSSD).
Je to právě tato skupina nejvíce strádajících a udřených lidí, která má nyní zachraňovat český rozpočet.
Nápadu se po motoristickém neúspěchu chytila ODS, její předseda Martin Kupka se k němu přihlásil v sobotní debatě na TV Nova. I ODS prezentuje návrat karenční doby jako úsporné opatření. Je to ovšem opatření, které se úplně nejvíc dotkne lidí, kteří mají nízké mzdy a už tak napjaté rozpočty. Ona už sama skutečnost, že náhrada mzdy a posléze nemocenská je pouhých 60 procent výdělku, je skandální. Vždyť zaměstnanci si platí pojištění právě pro případ, že by onemocněli, přitom když se tak stane, dostanou jen málo přes polovinu normální mzdy. Už toto opatření nelze interpretovat jinak než jako trestání za nemoc. Úplné zrušení náhrad v prvních třech dnech nemoci je pak už úplným výsměchem. Menší nachlazení člověk ostatně většinou do tří pracovních dní vyleží, ovšem stoná v těchto případech úplně bez podpory.
Politici argumentují tím, že lidé nemocenské zneužívají. Určitě se najde někdo, kdo tak činí. Žádný systém nemůže být úplně dokonalý a každý někdo zneužívá. Pokud je to tak strašně závažný problém, mohou vzniknout mechanismy kontroly, aby takového zneužívání ubylo. Potrestat ale rovnou každého, kdo onemocní, je zcela asociální. Řada lidí situaci pak řeší tím, že jdou do práce, i když jsou nemocní. Mnozí zaměstnanci se takto chovají i dnes, když karenční doba není. Nemohou si totiž dovolit ani nepatrné snížení příjmů, anebo podléhají tlaku zaměstnavatelů, pro něž je zaměstnanec na nemocenské komplikací. Zavedení karenční doby přitom situaci jen zhorší.
Nezdaněné majetky a vyčerpaní lidé
Existuje studie, která celkem nepřekvapivě dokládá, že lidé, kteří se neléčí se svými běžnými nemocemi a přecházejí je, mají dvakrát vyšší výskyt závažných koronárních příhod než ti, kteří čas od času zůstanou v krátké pracovní neschopnosti. Zaznamenat negativní dopady tohoto opatření na lidské zdraví, může být někdy obtížné. Ty nejhorší se totiž týkají opravdu těch nejchudších lidí ve fyzicky náročných nekvalifikovaných profesích. Jde o lidi, kteří v padesáti letech právě kvůli práci, do níž chodí celý dospělý život a nezřídka i na noční směny, působí daleko starším dojmem a jejich zničená těla je často do invalidního důchodu přivedou dřív, než dosáhnou na důchod starobní. Je to právě tato skupina nejvíce strádajících a udřených lidí, která má nyní zachraňovat český rozpočet. A to hlavně proto, že politici nejsou ochotni pochopit, že mají řešit nejen výdajovou, ale také příjmovou část rozpočtu.
A tak místo toho, aby zdanili majetek a kapitálové příjmy, vymýšlejí úspory, které doslova šlapou po těch nejubožejších, po pracujících chudých, kteří dřou za pár korun, rychleji stárnou, a nakonec ani nemají mít nárok na nemocenskou. Absurdní přitom je, že těmito zásahy a drobnými úsporami, které dále zhorší kvalitu života chudých lidí, se ve skutečnosti nic moc neušetří a problém s nevyrovnaným rozpočtem bude pochopitelně přetrvávat. Tak dlouho, dokud si nezvolíme někoho, kdo zásadně změní náš také úplně chorý daňový systém. Do té doby můžeme čekat jen další a další nápady, jak kvůli zanedbatelným úsporám pošlapat ty nejchudší.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás