V Pekingu se tento týden konaly Robotické olympijské hry, na nichž humanoidní roboti soutěžili v klasických sportovních disciplínách, jako jsou běh, box nebo třeba fotbal. Dvounozí roboti už hravě překonají lidské rekordy sprinterů Usaina Bolta a Wayda van Niekerka a k vylepšeným výkonům jim pomáhá i použití umělé inteligence. Zpravodajství západních agentur i sociální sítě nicméně plní spíše záběry bizarních karambolů strojů nebo nehod, po nichž začnou hořet.
Podle nových pravidel australské hitparády musí být primárním autorem písně člověk a lidský musí být i zpěv.
Samozřejmě, že nás smích přejde, až Čína z bipodů postaví nezničitelnou armádu, ale zatím jsme relativně v bezpečí. To už se nedá říct o popových žebříčcích, které toto léto zažily první průnik generativního softwaru – mezi nejpopulárnější písně poprvé pronikl hit, který byl prokazatelně vytvořený s pomocí umělé inteligence.
Losangelský rapper Fenix Flexin se v rapovém světě pohybuje už více než dekádu a spoluzaložil partičku Shoreline Mafia, mainstreamové úspěchy se mu ale zatím vyhýbaly. Všechno se změnilo, když na začátku června vydal svůj nový singl Rubberz, pod nímž je podepsaný i producent Purps on the Beat. Místo syrového trapu čerpá píseň z osmdesátkového synthpopu a Fenix Flexin v ní rapuje se zvláštním anglickým akcentem o depresivních stavech, do nichž se dostal po rozchodu s dívkou. Zámořští rozhlasoví dramaturgové skladbu s chytlavým refrénem záhy přijali a track v červenci začal svou pouť americkým singlovým žebříčkem.
Na osmdesátkami nasáklém tanečním hitu trapového undergroundového rappera, který předstírá, že je Morrissey z The Smiths, bylo ale od počátku něco podezřelého. První recenze skladbu Rubberz okamžitě začaly podezřívat z použití umělé inteligence, což ale Fenix Flexin vehementně popíral. Jenže pak na konci července youtubeový uživatel Medasin natočil video potvrzující, že píseň je kompletně generovaná AI. Ke kauze se přidala i společnost HumanStandard, která se zabývá detekováním postupů umělé inteligence. Rubberz označila za výtvor AI, kterou používá nepříliš známá hudební platforma Treblo (dříve Sonauto). Ta umožňuje vytvořit písně kopírující styl už existujících hudebníků a pohybuje se tak v šedé zóně legality. Je pravděpodobné, že Fenix a Purps on the Beat použili AI k vytvoření podkladu i modulaci hlasu.
Fenix ještě chvíli zapíral, ale když track ani nedokázal zarapovat naživo a dokonce se k němu přihlásila sama platforma Treblo, kapituloval. „Nikdy jsem neříkal, že jsem nepoužil AI, jen jsem tvrdil, že to nemělo nic společného s nahráváním… Není nic špatného na tom používat novou technologii jako nástroj. Musím jít s dobou, protože nechci zůstat pozadu,“ prohlásil rapper na svých sociálních sítích bez špetky studu. Píseň Rubberz mezitím doputovala na 58. místo amerického singlového žebříčku a stala se tak oficiálně prvním hitem generovaným AI. Na YouTube klip za dvě měsíce vygeneroval bezmála deset milionů zhlédnutí.
Nelidské, příliš nelidské
Track Rubberz po Fenixově přiznání začal na žebříčku Hot 100 klesat, patrně i díky tomu, že ho některá rádia vyřadila z rotace. Nelze mu ale upřít chytlavost, mix „sadboy“ rapu a indierockové melancholie à la The Smiths funguje uspokojivě, zásadní ingrediencí je ale osmdesátkový synthpop. Není náhoda, že AI uspěla právě v žánru, který si svou umělost vetknul jako estetický poznávací znak, a to včetně trochu nepřirozených emocí ještě posilněných autotunem. Osmdesátkové syntezátory a drum machines beztak vždy zněly lidským uším neobvykle, proto u Rubberz nevadí efekt „tísnivé propasti“, který náš mozek přesvědčuje, že posloucháme nelidský výtvor.
Validní se zdá být i Fenixův argument, že jde jen o další technologii, kterou hudebníci musí přijmout, aby nezůstali pozadu. Afroamerická hudba je od samotného počátku postavená na netradičním používání nových technologií, které jsou ještě navíc obvykle (skoro) zadarmo. Pionýři dubu využili na konci šedesátých let dostupné studiové vybavení k tomu, aby ve svých remixech rozrušili pevné struktury písně. Hip hop vznikl v polovině sedmdesátých let poté, co Kool Herc zapojil dva gramofony do jednoho mixu a začal na ně pouštět rytmicky výrazné části skladeb. A techno se zrodilo o pár let později, když mladí Afroameričané v Detroitu našli ve výprodejích drum machines Roland TR-808 a Roland TR-909, které jejich výrobce považoval za neprodejné, protože nedokázaly věrně napodobit skutečné zvuky bicích a basy.
Pro způsob, jakým s technologiemi pracují Afroameričané, se skvěle hodí citát sci-fi spisovatele Williama Gibsona z počátku osmdesátých let: „Ulice si vždy najde pro věci své použití.“ Platilo to i pro autotuneovou rapovou horečku z konce nultých let, kterou mnozí odsuzovali jako svatokrádež, nicméně žánr prokazatelně posunula a gimmick robotického hlasu se používá dodnes. Jenže u autotuneu rozhodně nehrozilo, že jednou rozloží celou lidskou kulturu, před čímž varují kritici umělé inteligence. Ostatně velká bezpečnostní rizika přiznávají i vývojáři OpenAI nebo Anthropic. První nedávno přerušili vývoj modelu, který se svévolně rozhodl opustit svůj sandbox a pokračovat v autonomním vývoji (což je i téma Gibsonova kultovního románu Neuromancer).
Gangster umělé inteligence
Nic z toho samozřejmě rapper z Los Angeles zatím nemusí řešit, toho zajímá hlavně to, jak na umělé inteligenci vydělat, a se svým crossoverem trapu a synthpopu nejspíš našel díru na trhu. Tento trend bude nepochybně pokračovat. Jiný kalifornský rapper Tyga se na konci července převtělil do nové rapové persony $tarface a vydal pod ní stejnojmenné album, jehož instrumentální podklad je kompletně generovaný umělou inteligencí. Tyga nedávno natáčel s Fenixem, tudíž je jasné, odkud vítr vane. Deska Starface také čerpá z osmdesátkového synthpopu a Tyga o ní mluví jako o konceptuálním albu, které vypráví příběh ze světa inspirovaného filmovou gangsterskou klasikou Scarface.
Album sklidilo záplavu vyloženě negativních recenzí. „Tohle není hudba,“ hřmí youtubeový kritik Anthony Fantano, zatímco Pitchfork udělil desce „vzácné“ hodnocení nula. Recenzent Sputnikmusic desku popsal jako „urážku hudby jako umělecké formy“ a „nejhorší desku všech dob“. Tyga na negativní ohlasy zareagoval v roli svého alter ega $tarface a ve třetí osobě prohlásil: „On si může dělat, co si kurva zamane. Je na své vlastní vlně. Je nad vším.“ Těžko ale popře, že deska je propadák – v prvním týdnu se jí prodaly jen dva tisíce kusů (na které se přepočítávají streamy) a ani se neobjevila v první dvoustovce nejprodávanějších alb v USA.
Deska Starface připomíná ten nejtuctovější „AI slop“, který může úplně kdokoliv vytvořit v generativních programech, jako jsou Suno nebo Udio. Není na ní nic originálního a nefunguje ani jako pop. Co když to jsou ale jen první krůčky a generativní software čeká, až přijde někdo opravdu kreativní a vytvoří s jeho pomocí něco skutečně svébytného a zároveň to osloví posluchače? Tento argument počítá s tím, že časem přijde hypotetický „AI Hendrix“, který umělou inteligenci použije stejně neotřele jako Jimi Hendrix v šedesátých letech elektrickou kytaru. Anebo vznikne podobně přelomová nahrávka, jakou byl autotuneový opus Kanye Westa 808s & Heartbreak, který použil vysmívanou technologii k vyjádření temných emocí. Na druhou stranu je pravda, že AI software nemá žádnou rozpoznatelnou zvukovou charakteristiku a jen z principu svého nastavení generuje průměr, na kterém nikdy nebude nic zajímavého.
Generativní software nejspíš brzy začnou ve velkém používat nahrávací společnosti, které s ním budou naplňovat streamovací služby a vydělávat na hudebním produktu, který nepotřebuje lidského tvůrce. V tomto ohledu je dobrou zprávou, že Spotify nedávno oznámilo, že od poloviny září začne výtvory AI ve své nabídce označovat, aby posluchači věděli, co poslouchají. Stejný krok podnikne i Apple Music, streamovací služba Tidal už to dělá.
S generovanou hudbou nechce mít nic společného ani australská hitparáda. Australská pobočka hudebního průmyslu ARIA jako první na světě oznámila, že nebude do svých seznamů nejhranějších skladeb zařazovat písně prokazatelně vytvořené s pomocí AI. Organizace tak reaguje na diskuzi kolem remixu písně Like a Prayer od Madonny, který vytvořil australský DJ Josh Fawaz a doputoval s ním až na druhé místo národní hitparády (a jedničku té taneční). Ukázalo se nicméně, že Fawaz při tvorbě použil AI a to u vokálu i beatu, byť to několik měsíců zarytě popíral. Podle nových pravidel australské hitparády musí být primárním autorem písně člověk a lidský musí být i zpěv.
Dá se očekávat, že k podobnému kroku se brzy uchýlí i další národní pobočky, které sestavují přehledy nejhranějších písní. Rozhodně to ale nebude konec. Je otázkou, jak dlouho dokáže hudební svět nové technologii vzdorovat.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás