„Nedokážu pochopit, jak jsou někteří politici amorální. Klima se mění rapidně,“ říká Kortus z Klimatomluvy

Česká republika se aktuálně potýká s extrémním suchem, v červnu jsme zaznamenali absolutní teplotní rekord a české vodní toky sužuje akutní nedostatek vody. Do české debaty se tak opět vrací téma klimatické krize a globálního oteplování. Na ministerstvu životního prostředí ovšem vládnou Motoristé a ústřední roli zde stále hraje suspendovaný Filip Turek. Proč vypadá česká debata o klimatu tak, jak vypadá? Jakou mají aktuálně strategii klimatičtí dezinformátoři a existuje stále naděje na změnu kurzu? O tom si v novém dílu Studia Alarm+ povídáme s chemikem Danielem Kortusem, autorem instagramového profilu Klimatomluva.

V rozhovorech často opakujete, že si nedokážeme představit, co se bude dít za 100 let, pokud nebudeme snižovat emise oxidu uhličitého v atmosféře a klima se oteplí o 3 stupně Celsia. Vy si to představit dokážete?

Když to říkám, zahrnuju do toho i sebe. To, že v Česku letos naměříme prakticky 42 stupňů Celsia, to jsem si představit opravdu nedokázal. Dnes nám to už ani nepřijde tak divné, protože se klima mění a my se mentálně adaptujeme na to, že se otepluje. Ale čtyřicítky v mírném pásu nejsou něčím, co by tady mělo být. Poprvé jsme je naměřili v roce 1983, pak v roce 2012, 2015 a teď v červnu 2026. Všechny ty předchozí čtyřicítky, které jsme naměřili, ale byly jen na pár stanicích a na velmi krátkou dobu – na pár minut. Klimatolog Radim Tolasz mi teď říkal, že ten červnový víkend bylo v Doksanech nad 40 stupňů asi čtyři hodiny. A více než 40 stupňů bylo na vícero místech v republice. To nejsou ty samé čtyřicítky jako dřív, to jsou úplně jiné čtyřicítky. Jestli je to na pár minut a na třech místech, nebo na několik hodin na deseti místech, to je opravdu rozdíl. Když se u nás mluví o čtyřicítkách, říká se, že už to tady bylo dřív a že to není nic nového. Čtyřicítky tady byly, ale v úplně jiném rozsahu.

Mluvilo se o tom, že podobná vedra byla i v roce 1921 a také v roce 1892. Jak se vyrovnáváte s těmito argumenty?

Tyto vzorky se nepočítají jako reprezentativní, protože způsob, kterým byly naměřeny, nebyl standardní. Na okolních stanicích tehdy naměřili mnohem nižší hodnoty. První relevantní čtyřicítky z pohledu vědy máme až v roce 1983. Extrémy, které tady už zažíváme, se v situaci, kdy bude svět o tři stupně teplejší, nebudou opakovat každých 10 let, ale třeba jednou za dva roky. Budou navíc stále častější, delší a budou přicházet krátce po sobě. Může se stát, že bude extrémní vlna veder, kterou vystřídají extrémní povodně, které tady dnes v tomto rozsahu nezažíváme. Když říkám, že si to nedokážeme představit, tak do toho počítám i sebe. Já si to taky nedokážu představit. Myslím si, že málokdo počítal s tím, že v Evropě roku 2026 už budou takto vysoké teploty.

Celý rozhovor s Danielem Kortusem si můžete zhlédnout zde.