V románové novince Systémy něhy (Host) najde každý umění oddaný čtenář všechno, co potřebuje. Jsou zde hluboké a komplikovaně projevované city. Existenciální úzkost, buranské maloměsto, karma (ta v koupelně), děsivé hudební nástroje i šachové partie. A taky otcova náhle uprázdněná židle v hledišti, když jako dítě hrajete na klavír skladbu, již jste nastudovali s nadějí, že by vás taťka ne snad třeba rovnou pochválil, ale alespoň nějak tajně naznačil, že vás vnímá. Kromě epizodického výskytu několika matlalů se dílo vyznačuje přítomností pouze výjimečně talentovaných asketů, kteří mají drobné problémy s projevováním emocí a částečně komunikací. Hlavní hrdinku Adu, která jde v kariérních šlépějích otce klavíristy, zároveň zachvacují nanejvýš vypjaté emoce, tu podobající se závrati, jindy hluboké depresi.
Tady nic není napůl, Marek Šindelka se textu hluboce oddal, což je patrné v permanentní schopnosti ozvláštňovat popisovaný svět dekadentními metaforami. Bohužel psychologicky nosnou linku živoucích emocí – Adiných komplikovaných vztahů s rodiči – nakonec bezpečně zabetonuje obšírnými pasážemi kulturněhistorických zajímavostí především z dějin hudby.
Celá románová konstrukce v nás zkrátka navzdory autorově obrazotvornosti a schopnosti dostát kýženému vysokému stylu, v čemž nemá v Česku konkurenci, vyvolávala četné pochybnosti, jimž se v podcastu věnujeme zevrubněji. Pokud chcete zjistit, zda jste team „obtloustlý hipster“, nebo naopak „hypertalentovaný slenderman“, pusťte si nový díl literárního podcastu TL;DR.
Ani snad není třeba dodávat, že v podcastu najdete všechny obvyklé rubriky. A pokud oceníte praktický přehled literárních tipů, sledujte náš účet na instagramu.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
