Babišovy „politické neziskovky“: Ivana Tykač, Natálie Vachatová a další

Vláda kolem sebe nechá růst síť neziskovek a politicky spřízněných think-tanků a oligarchických struktur. Od životního prostředí přes sociální politiku až po bydlení posiluje vliv úzkých zájmových skupin na veřejné rozhodování.

Pavel Šplíchal
Foto Vox España, Flickr, CC0 1.0

Jedním z nenáviděných nepřátel současné krajní pravice jsou „politické neziskovky“. Do této škatulky se spolu s „aktivisty“ nebo „vlastizrádci“ tak vejde hodně z kritiků nastupující oligarchické moci. A nejde jen o přímý politický střet ale taky o expertní pole a prostor, kde se vyjednává výsledná podoba politik a zákonů. V českém neziskovém sektoru a obecně v občanské společnosti působí odborníci na různá témata, kteří dokážou vytvářet vládě a politikům odbornou protiváhu a kritizovat vládní opatření z expertních pozic. Vláda Andreje Babiše má ale vlastní „politické neziskovky“ a vlastní agendu.

Nejlépe placenou poradkyní premiéra Andreje Babiše je Natálie Vachatová. Žena, která v minulosti vyjadřovala sympatie k Rusku a šířila konspirační teorie, Babišovi nyní pomáhá s bojem proti „deep state“ a s rozkrýváním financování zahraničních neziskovek. A podle zveřejněných odměn to dělá skvěle.

Spoluzakladatel Společnosti pro svobodu projevu a herní vývojář Daniel Vávra se krátce po usednutí Andreje Babiše do premiérského křesla iniciativně nabízel se seznamem nepřátelských „politických neziskovek“, který SOSP sestavila.

Kvalifikací Vachatové pro výkon této profese byla několikaletá praxe ve Společnosti pro obranu svobodu projevu (SPOS), tedy organizace, která se pohybuje na hranici dezinformací, konspiračních teorií, neskrývanému obdivu k Donaldu Trumpovi a lehce skrývanému obdivu k Vladimíru Putinovi. Těžko se dá označit za něco jiného než politickou neziskovku, která se snaží prosadit krajně pravičáckou agendu, kde se dá.

Spoluzakladatel Společnosti pro svobodu projevu a herní vývojář Daniel Vávra se krátce po usednutí Andreje Babiše do premiérského křesla iniciativně nabízel se seznamem nepřátelských „politických neziskovek“, který SOSP sestavila. V rámci boje za svobodu projevu chtěl tyto neziskovky pokud možno zbavit hlasu. Kampaň na sítích jeho organizace dělala například i proti filmu Pan Nikdo proti Putinovi. K Babišovi na schůzku se nakonec Dan Vávra dostal. Premiér si schůzku chválil. Vávra podle něj rozumí tématu.

Pozice poradkyně pro „svobodu projevu“ je nová. Souvisí se sociálními sítěmi a současnou podobou kulturních válek. Pod dobře znějícím označením „obrana svobody projevu“ se běžně skrývá směs krajně pravičácké propagandy a útoky na ekologické, lidskoprávní, LGBTQ a další organizace, které se neslučují s vizí světa, kde o všem důležitém rozhoduje oligarchie. SPOS, ve které pracovala Vachatová, je právě taková.

SPOS se zabývá především bojem proti „cenzuře na internetu“, přičemž za cenzuru považuje jakýkoliv pokus o státní nebo unijní legislativu regulující netransparentní sociální sítě a moc jejich majitelů – digitálních oligarchů. Za omezování svobody slova jsou tak označovány i legislativní pokusy, které naopak usilují svobodu slova chránit. Lidé jako Elon Musk podporující krajně pravicové rioty v Irsku a Velké Británii – a to často i šířením nepravdivých informací, můžou sloužit jako dobrý příklad, jak taková svoboda vypadá. Pokud Babiš usiluje o hladký přechod k oligarchické ultrapravicové vládě, o což podle všeho s touto vládou usiluje, angažování lidí ze spolků jako ten Vávrův, je pochopitelně na místě.

Zbývá však řada dalších oblastí, kde není expertní pole tak jednoznačně polarizované podle kulturních válek. I tady se ale snaží vládní koalice pod vedením Andreje Babiše a české oligarchie agresivně vytlačovat nezávislé expertní hlasy a namísto nich nasadit nové loajální, které nebudou narušovat nadvládu oligarchie ani rétoricky. Babišova poradkyně pro svobodu slova Natálie Vachatová se podílela na návrhu zákona na omezení neziskovek.  

Woman Ivana Tykač 

Při rozhovorech v médiích podnikatelka Ivana Tykač občas působí, že neumí do pěti napočítat a že ne úplně rozumí tomu, co vlastně říká. Institut Solvo, který si manželka oligarchy Pavla Tykače založila v roce 2023 jako svůj politický think-tank, chrlí řadu výzkumů a více méně náhodných materiálů na témata jako odolnost nebo porodnost. Data z těchto výzkumů pak při rozhovorech sama Tykač často zabije tím, že řekne, co si o věci sama myslí. Například, že bytů je dost a že mladí jsou zbytečně zpovykaní. Možná Tykač nepůsobí na publikum vždy nejbystřeji, ale při pohledu na to, kde všude Tykač radí a říká své názory, je nutné uznat, že je její mise velmi úspěšná.

I když se z Ivany Tykač před pár týdny na čas stala, právě kvůli jejím názorům na bydlení mladých, tak trošku internetová senzace a legraci si z ní dělal na českých sociálních sítích skoro každý (Alarm nevyjímaje), jedna důležitá úřednice a jeden důležitý politik se tím nenechali odradit – Vedoucí úřadu vlády Tünde Bartha a premiér Andrej Babiš. A na kom jiném nakonec záleží?

Na odborné konferenci k porodnosti pořádané Úřadem vlády v květnu ve Strakově akademii se nečekaně objevila také Ivana Tykač. Na pozvánkách její jméno nebylo, setkání bylo určené pro politiky a experty, kteří mají k tématu co říct. Ivanu Tykač pozval dle svých vlastních slov na poslední chvíli Andrej Babiš. Zakladatelka Solvo, matka šesti dětí a majitelka stovek bytů, tak na konferenci pořádané vládou k důležitému tématu mluvila o něčem, čemu nijak nerozumí. Mluvila po boku expertů, jako byl například ředitel PAQ Research Daniel Prokop, kteří se tématem skutečně zabývají, a zároveň k publiku z odborníků mnoha dalších souvisejících profesí.

I tady Tykač měla říct, že bydlení je v Česku dost a že to není problém pro porodnost. Neméně důležité pak bylo, co řekl premiér Babiš, totiž, že si s Ivanou Tykač o porodnosti píše, o její názory se zajímá a do jisté míry na ni dá. A není to zdaleka první poradní job Ivany Tykač pro tuto vládu. Motoristický ministr Boris Šťastný ji už dříve jmenoval členkou Rady vlády pro sport, prevenci a zdraví. V Radě Ivana Tykač zastupuje „podnikatelské prostředí“. Zde se potkává s dalšími ministry, zástupci akademického prostředí apod.

Její jedinou kvalifikací pro tuto pozici je přitom skutečnost, že její organizace Women for Women dlouhé roky – a většinou za státní peníze – platila obědy dětem ze sociálně slabého prostředí. Minimálně ministr Boris Šťastný jako předseda této rady na názory Ivany Tykač dá. Charitativní aktivita jí v minulosti nejen pravidelně otevírala dveře do médií, včetně České televize, ale také už v roce 2017 jí umožnila podepsat memorandum s tehdejší ministryní práce a sociálních věci Michaelou Marksovou (SOCDEM). Předmětem memoranda byly tenkrát právě peníze od státu pro Women for Women, za které organizace platila dětem obědy. Tehdejší ministryně Marksová se přitom o pár let později stala první ředitelkou institutu Solvo. Až letos její místo převzala dcera Ivany Tykač Olga Chabr Grillová.

Experti oligarchické vlády

Organizace typu Women for Women přitom mohou pronikat i na menší a méně nápadné akce, kde se rozhoduje o sociální politice. MPSV na jaře uspořádalo konzultaci k dopadům superdávky, na niž byly podle antropoložky Lucie Trlifajové pozvány kromě Women for Women také Agrofert Foundation a Provident Financial. Antropoložka Trlifajová v rozhovoru pro Alarm pojmenovala změnu, která s těmito organizacemi na ministerstvo přichází:

„To před deseti lety nebylo vůbec představitelné, že by nadace Ivany Tykač měla řešit dávkový systém. Trochu mi přijde, že se v tomto ohledu vracíme do 19. století. Roste význam nadací superbohatých, které suplují nefunkční sociální systém. To je podpora nikoliv na základě potřeb a práv, ale na principu hierarchické, často moralizující charity. Možná uvidíme nějaké drobné změny, hodně se mluví o samoživitelkách, rodinách s dětmi, jako tématu současného ministra, a třeba i ty nadace tyto problémy vidí. Ale takové nadace z povahy nemohou dát ministerstvu funkční občanskou kritiku, která je potřeba,“ popsala Trlifajová.     

V rozvráceném sociálním prostředí, jako je to české, i organizace jako Agrofert Foundation mohou v dílčích oborech dělat skvělou práci. Z principu však nemohou vytvářet odbornou ani občanskou protiváhu vládě. Tato vláda od nástupu k moci likviduje schopnosti a kapacity státu v oblasti životního prostředí nebo v oblasti boje s dezinformacemi. V obou případech přicházejí na řadu místo vědeckého a racionálního přístupu konspirační teorie. I v další řadě oblastí, které nejsou z hlediska kulturních válek tolik výbušné, jako je sociální oblast, bydlení nebo doprava, dochází k omezování dosavadních expertíz a z nich vycházejících politik. Místo toho nastupuje myšlení, které víc odpovídá oligarchickému vládnutí.

Některé politické neziskovky, jako třeba Institut Václava Klause, jsou připravené roky, jiné jako Solvo jsou relativně nové. Všechny tyto změny spojuje omezování moci veřejnosti, nezávislých institucí, expertních hlasů a také těch složek státu, které jsou v nějaké podobě nezávislé na politické kontrole vlády. Nové výpady směrem k Ústavnímu soudu skvěle zapadají do tohoto typu vládnutí a chápání moci. Nový stavební zákon tak bude vyhovovat hlavně developerům, prorodinná politika nesáhne na podnikání s bydlením a kolem vlády a v médiích bude kroužit dost expertů z think-tanků a institutů, kteří nám vysvětlí, že jinak to ani nejde.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Pavel Šplíchal je spíš ignorant a anarchista než sociolog. Ale právě sociologii kdysi vystudoval, v Alarmu je od roku 2013. Píše o politice, ultrapravici, chudobě, nerovnostech a dalších tématech. Dřív se pokoušel to dělat vtipně, ale už to vzdal. Spolu s Janem Bělíčkem moderuje podcast Kolaps.