Venku je vedro k padnutí. Když člověk vyjde v Paříži na ulici, horko se na něj navalí ještě víc než v posledních dnech v Praze. Rozdíl pár stupňů je cítit, teploty se šplhají ke 40 °C. Teprve den před odjezdem mi přítel poslal fotku, ze které jsem pochopila, že jedeme do pekla. Jsou na ní dvě předpovědi počasí. Jedna fiktivní z roku 2014, která předpovídala, jak strašná vedra nás budou sužovat v roce 2050, pokud něco neuděláme s klimatickou krizí; pod ní pak fotka aktuální předpovědi počasí, kde jsou teploty vyšší než v oné fiktivní předpovědi. Na několika místech teploty vyšplhají až na 43 °C.
Na aktuální francouzské debatě je dobře vidět, jak málo záleží na tom, kdo na nějaký problém dlouhodobě upozorňoval.
Extrémní vedra ve Francii vedla k uzavření stovek škol, kde se kvůli vedru nedá zejména odpoledne vydržet. Celkový počet obětí ještě není znám. V důsledku vlny veder v roce 2003, se kterou tu současnou média srovnávají, zemřelo ve Francii téměř dvacet tisíc lidí, v Itálii pak přes dvacet tisíc a v celé Evropě 70 tisíc. Některá čísla ale známe už teď. V těchto dnech je denně v Paříži 25 případů infarktu, zatímco obvykle jich bývá v tomto období v jednom dni deset. Ve čtvrtek ráno se v Paříži v důsledku vedra zhroutil řidič autobusu a narazil do stromu. Naštěstí nevezl cestující a nehoda se obešla bez zranění.
Situace je katastrofální také v mnoha nemocnicích a porodnicích, které nejsou klimatizované a na pokojích je i 36 °C. Po nejteplejší noci od roku 1947, která přišla tento týden z pondělí na úterý, přicházejí další nové rekordy a ve čtvrtek 25. června je 72 departementů v červeném a 17 v oranžovém stupni pohotovosti: horkem je postiženo více než 90 % francouzské populace. Ve večerních zprávách ve veřejnoprávní televizi se prakticky o ničem jiném nereferuje. Velkou politickou otázkou se stává adaptace na klimatickou krizi a – klimatizace.
Klimatizace do každé domácnosti?
Bydlíme u pětasedmdesátileté Nadine, přítelkyně mého tchána. Ta nemá doma klasickou klimatizaci, ale něco, čemu se říká mobilní klimatizace. Dělá velký hluk, takže není možné ji mít zapnutou v noci. Teplotu ochlazuje jen trochu, a když se vypne, za chvíli se začne místnost oteplovat. Její provoz stojí navíc hodně peněz a ochlazuje jen místnost, ve které je, ve zbytku bytu je dusné horko. I tak je to parádní věc, díky které aspoň část dne člověk může prožít, aniž by se mu úplně zavařila hlava.
S Nadine diskutujeme o klimatizacích hned první večer. Rozhodně nepatří k lidem, kteří by popírali klimatickou krizi, hlásí se k levici, je progresivní a zelená. Na diskuzi kolem klimatizací si ale stěžuje. Část ekologů podle ní příliš tlačí na pilu, když neustále zdůrazňují, že adaptace nemůže být jedinou odpovědí na klimatickou krizi. Obávají se, že pokud se debata redukuje na co nejrychlejší instalaci klimatizací do všech prostor, unikne nám jádro problému. Kromě toho klimatizace dále oteplují venkovní prostory. A půjde zase jen o to, že si koupíme nějaký produkt a vše zůstane při starém. Ve vedrech, při kterých doslova umírají lidé, zní ale tato varování podle Nadine nepřípadně. Vždyť i klimatizace se dá používat s mírou a právě teď jde doslova o život. V současné době je klimatizována asi čtvrtina francouzských domácností a ti ostatní v těchto dnech trpí.
Ve večerních zprávách ale nakonec i Jean-Luc Mélenchon říká, že by se klimatizace instalovat měly plošně s ohledem na všechny zranitelné, školáky, seniory, nemocné, přestože v minulosti patřil k těm, kdo varovali před redukcí problému na jejich instalaci. Tváří v tvář neúnosným vedrům se už nikdo neodvažuje popírat, že je potřeba něco dělat hned. Jen někteří k tomu dodávají, že to nemůže být jediný způsob, jak reagovat na vlny veder způsobené klimatickou krizí. Kulturní válka je nicméně už rozjetá a levice opět tahá za kratší konec. Marine Le Pen se může přetrhnout, aby vysvětlila, že jí rozhodně jde o ty nejzranitelnější, zatímco ekologové vás zavalí studiemi. „Absurdita je nechat umírat lidi horkem,“ dodává Le Pen.
Život v nelidských podmínkách
V další dny přivádí Nadine vnoučata – odpoledne ruší vyučování, protože ve třídách je moc horko. Jeden známý Nadine, který je učitel, naměřil ve své třídě dokonce 40 °C a jeho škola ani nezavřela, musí se tedy s žáky učit jinde. Učitelské odbory oznámily, že se chystají stávkovat kvůli nesnesitelným pracovním podmínkám.
I Nadine řeší, co s vnoučaty v tyto dny dělat: chodí s nimi buď do knihovny, která je klimatizovaná, nebo zůstávají doma v té jedné místnosti, kde je o něco méně horko a kde hlasitě hučí větrák mobilní klimatizace. Když jdou ven, namočí si vlasy a horní část těla, aby se jim aspoň trochu ulevilo. Já sama se vydávám ven brzy ráno, proběhnout se do parku, dokud nebude úplně nesnesitelně. Jenže je už přes 30 °C – v těchto dnech nepřinášejí úlevu ani brzké ranní hodiny. Úlevu nepřináší ani noc. To je na současné situaci asi nejhorší: tělo si nikdy neodpočine.
Později během dne, když už jsou ulice rozpálené, musím ještě na chvíli ven. U vchodu do obchodu potkávám starší manželský pár. Sotva jdou a je vidět, že jim pohyb v nesnesitelné výhni činí potíže. Když se na ně usměju, začneme si povídat, jak jinak než o tom strašném vedru. Ukáže se, že u nich doma je tak horko, že pobyt v klimatizovaných obchodech přinese aspoň nějakou úlevu a potom si najdou nějakou klimatizovanou kavárnu, aby si aspoň na chvíli oddechli.
Ve středu byly opět rekordní teploty, v Pallualu a Pissos naměřili dokonce 43,8 °C. Ve čtvrtek večer jsme se dozvěděli, že v pátek bude od dvanácté polední zakázaná konzumace alkoholu v Paříži a od 18 hodin bude zakázán jeho prodej. Radnice chce tímto krokem ulehčit záchrankám a zdravotníkům. V extrémních vedrech musejí vyjíždět velmi často a kvůli alkoholu je případů tolik, že už to nemohou zvládnout. Uvažuje se také o tom, že se zruší pařížský Pochod hrdosti, který měl proběhnout v neděli (Francouzi nepoužívají anglické slovo pride).
Jsou vedra politickou otázkou?
Řada lidí na levici se pochopitelně nyní rozčiluje, že ti, co klimatickou krizi popírali, nenesou žádné důsledky a ještě očerňují ostatní. „Národní sdružení se snaží přimět veřejnost, aby zapomněla na desetiletí popírání klimatických změn,“ píše Youmni Kezzouf v Mediapartu, kde rozebírá, jak se krajně pravicová strana Marine Le Pen a Jordana Bardelly od začátku vlny veder staví do role morálních majáků a poukazuje na nepřipravenost země na klimatické změny, čímž se snaží odvést pozornost od klimaskepticismu svých členů.
Pravice se v těchto dnech snaží debatu depolitizovat. „Myslím, že o tomto tématu lze vést debatu bez politického podtextu,“ řekl ministr životního prostředí Mathieu Lefèvre v úterý v parlamentu. Sébastien Chenu z Národního sdružení se o den později nechal v rozhlase slyšet, že „klimatizace není ani levicová, ani pravicová“.
Levice, která se cítí ve vztahu k vedrům morálně na výši, protože klimatická krize je její téma, naopak problém nahlíží jako politický. Nepoddajná Francie a Zelení představili plány, jejichž cílem je vypracovat strukturální řešení rostoucího počtu vln velkých veder. Ani jedna ze stran v tom nevidí pouhou přírodní událost. „Vlna veder je především politický jev, který znásobuje dopady sociálních nerovností,“ uvádí Nepoddajná Francie v tiskové zprávě. Přesto se debata v médiích do značné míry redukuje na otázku klimatizace a snaha debatu rozšířit často vede k dojmu, jako by na lidech více záleželo pravici, zejména té krajní.
Že nezůstane debata dlouhodobě u klimatizace, je ale už teď zjevné. Ve čtyřicetistupňových vedrech se kabely pod zemí zahřívají podle francouzské televize až na 80 °C, takže v některých místech selhávají dodávky elektřiny. Francie také odstavila kvůli vedru tři jaderné reaktory, což se děje v posledních letech během veder a období sucha opakovaně. V Bretani explodoval transformátor a tisíce domácností zůstaly bez proudu. Zavřely i obchody, lékárny nemohly chladit léky, katastrofa se dotkla mnoha lidí, kterým nefungovala nejen klimatizace, ale ani lednička. Abnormální vedra se tak jako tak pouze klimatizací nevyřeší, je ale otázka, jestli to do budoucna přinese levici podporu, anebo se jí současná snaha otázku veder politizovat spíše vymstí.
Pro debatu na téma, kdo za to může a „my jsme vám to říkali“, ale nemusíte jezdit až do Paříže. Nedávno jsme podobnou měli při online poradě v naší redakci. Objevil se nápad, že bychom mohli na sociálních sítích připomenout, že o klimatické krizi píšeme už dlouho a na tyto důsledky, včetně nesnesitelných veder, jsme upozorňovali už před lety. Nakonec jsme se ale shodli, že podobné proklamace nepůsobí moc sympaticky.
Na aktuální francouzské debatě je dobře vidět, jak málo záleží na tom, kdo na nějaký problém dlouhodobě upozorňoval. Mnohem důležitější je, jakým způsobem ho kdo dokáže uchopit právě teď. Ve Francii je to bohužel krajní pravice, která debatu redukuje na klimatizaci, ale umí to voličům prodat tak, že jí jde o lidi. Levice pak působí jako banda otravných šprtů, kterým jde o ideologii. V tom vedru to tak chvílemi trochu působilo dokonce i na mě – zejména při představě, že by mi někdo chtěl vzít klimatizaci. A to přesto, že plány levice by pravděpodobně měly pozitivní dopad a v důsledku by zachránily více životů, než když se horko bude řešit jen tou klimatizací…
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás