Zdá se to skoro jako recept, který stačí jen přepsat, aplikovat ve své zemi a následně vyhrát volby. První kolo těch prezidentských v Kolumbii ovládl muž, který tohle všechno pochopil. „Kolumbijský Bukele“ Abelardo de la Espriella podobně jako salvadorský prezident vsadil na rostoucí kriminalitu v zemi a do voleb vyrazil se sliby „železné pěsti“ proti zločinu.
V roce 2025 země figurovala na druhém místě statistiky násilností v Latinské Americe. Vyšší počet vražd na 100 tisíc obyvatel zaznamenal pouze sousední Ekvádor.
Politickému nováčkovi přezdívanému „El Tigre“ (Tygr) přitom průzkumy původně přisuzovaly nejvýše druhé místo za kandidátem vládní levice a senátorem Ivánem Cepedou. Jenže samotné volby o uplynulém víkendu ukázaly trochu jinou realitu.
Obdivovatel nejen Nayyiba Bukeleho, ale především amerického prezidenta Donalda Trumpa, zvítězil v prvním kole se 44 procenty hlasů. Cepedu porazil o tři procentní body a do druhého kola bude vstupovat s podporou pravicové senátorky Palomy Valencie (necelých sedm procent hlasů).
Od momentu vyhlášení výsledků dal de la Espriella najevo, že druhé kolo voleb bude ještě ostřejší než to první. „Do druhého kola jsme postoupili díky více než 10 milionům Kolumbijců, kteří zareagovali na náš řev. Za 21 dní se zapíšeme do historie!“ vzkázal svým voličům zpoza neprůstřelného skla v dresu kolumbijské fotbalové reprezentace. „Iván Cepeda a (úřadující prezident) Gustavo Petro jsou opovrženíhodní zločinci. Cepeda, dědic FARC (levicová guerillová skupina), neukradne demokracii,“ deklaroval de la Espriella.
Právník zapletený s Madurem
Vyhrocenost kolumbijské politiky dokládají i výroky levicového senátora Ivána Cepedy. „Nevydáme Kolumbii zločinným praktikám domácího fašismu. Nedovolíme to,“ slíbil svým podporovatelům. Zástupce vlády se nyní pokusí zvrátit latinskoamerický trend posledních let. Voliči v regionu se totiž vlivem rostoucí kriminality odklánějí od progresivních politiků a dávají přednost kandidátům prosazujícím tvrdý postup proti zločincům.
Jedním z nich je právě vítěz prvního kola Abelardo de la Espriella, držitel kolumbijského, amerického a italského pasu, který až do voleb žil v Miami se svou ženou a čtyřmi dětmi. Ačkoli jde o rodáka z kolumbijské Bogoty, opakovaně se de la Espriella prezentuje jako „costeño“, tedy obyvatel karibského pobřeží Kolumbie. Důvod je jasný: pravicový politik chce svým původem dokázat, že je bojovníkem proti elitám v hlavním městě a zastáncem decentralizace, vysvětluje deník El Diario.
V kampani mimo to sází také na svou politickou nezkušenost. Ještě nedávno byl totiž de la Espriella známý především jako právník ve velkých mediálních kauzách. Jeho pravděpodobně nejkontroverznějším a nejznámějším klientem byl Alex Saab, kolumbijský státní příslušník, který měl obzvláště blízké vztahy s dnes už bývalým venezuelským prezidentem Nicolásem Madurem. Chvíli dokonce působil jako venezuelský ministr průmyslu. Saab byl ale v roce 2020 zatčen na Kapverdách a poté držen v USA kvůli obvinění z úplatkářství. Právě v tomto období ho de la Espriella hájil před soudem.
V roce 2023 se Saab stal součástí výměny vězňů mezi Spojenými státy a Venezuelou, po nástupu nové vlády ve Venezuele ho ale v dubnu 2026 čekala deportace do USA. Ani spojení s prominentním členem Madurova režimu ale představiteli pravice, který se vzhlíží například v argentinském libertariánském prezidentovi Javieru Mileiovi, nijak neuškodilo.
Kokain jako „nejhorší rakovina“
Kolumbijská veřejnost je totiž minimálně od loňského roku ochromena vlnou násilí ze strany zločineckých organizací. Nejen drogové gangy stále častěji podnikají útoky na civilní i státní cíle pomocí dronů, volební kampaň pak opakovaně zasáhly ozbrojené útoky a v červnu loňského roku mladistvý útočník smrtelně postřelil prezidentského kandidáta Miguela Uribeho Turbaye. Není tak velkým překvapením, že se hlavním tématem voleb stala bezpečnost.
De la Espriella se vymezuje vůči „diplomatickému“ přístupu úřadujícího prezidenta Gustava Petra, který sázel na jednání s levicovými guerillami i drogovými gangy (čehož umně využily), a voličům slíbil tvrdé zásahy proti zločineckým skupinám a výstavbu 10 megavěznic inspirovaných zařízeními v Bukeleho Salvadoru, jejichž podmínky dlouhodobě kritizují lidskoprávní organizace.
„První věc, kterou musíme udělat, abychom znovu získali kontrolu nad bezpečností, je vymýtit rostliny koky pomocí různých prostředků, včetně fumigace (hubení pomocí toxických plynů a dýmu). Kokain je naše nejhorší rakovina,“ řekl vítěz prvního kola voleb na začátku letošního roku.
S rekordními více než 262 000 hektary obdělávané plochy v roce 2024 pravděpodobně překročila produkce kokainu v zemi podle odhadů Organizace spojených národů hranici 2660 tun. Nutno připomenout, že fumigaci rostlin koky glyfosátem Ústavní soud v roce 2015 zakázal.
Kromě tvrdšího přístupu ke kartelům a guerillám si de la Espriella přeje, aby jihoamerická země posílila vazby se Spojenými státy a Izraelem, a to jak v boji proti obchodu s drogami, tak v oblasti investic. „Plně souhlasím s Trumpovými kroky v oblasti drogové politiky, protože pro ně i pro nás je obchod s drogami otázkou národní bezpečnosti,“ nechal se slyšet finalista prezidentské volby.
Další tvář globálního konzervatismu
Náklonnost k Trumpovi není náhodná. Na začátku roku de la Espriella navštívil Madrid, kde se setkal s lídrem krajně pravicového VOXu Santiagem Abascalem a zúčastnil se zasedání iniciativy Foro de Madrid, která spojuje konzervativní hlasy od argentinského prezidenta Javiera Mileie přes zástupce hnutí MAGA až po italskou premiérku Giorgiu Meloni.
Odborníci se ale shodují, že pojmenovat přesně politický směr překvapení kolumbijských voleb je obtížné. „Jeho vzestup lze částečně vysvětlit tím, že v poslední dekádě středopravice upadala a dosud se nevzpamatovala. V tomto vakuu se tak vynořila postava bez jakýchkoliv politických zkušeností,“ hodnotí politolog Yann Basset pro deník El Diario. Podle něj stačilo jen úspěšně prodat ústřední myšlenku, a to „konfrontovat a porazit“ kolumbijskou levici.
Podle politologa Alejandra Chaly zase síla de la Esprielly spočívá právě v nejasné definici jeho politiky. „Chybí zde jasná ideologická linie, ale tato nejednoznačnost se ukázala jako funkční. Umožnila mu sjednotit různorodou koalici voličů,“ vysvětluje Chala, podle něhož politik těží ze svého charisma. „Stojí za ním vysloužilí vojáci, zástupci neopentekostálních i evangelikálních církví, některé regionální elity i libertariáni v Mileiově stylu,“ dodává Chala.
Spolu s tím de la Espriella opakovaně deklaruje obranu „svobodného podnikání“ a odpor proti „komunistickému totalitarismu“, v čemž lze vidět tradiční jazyk španělské krajní pravice reprezentované zmíněným Voxem. K tomu už jen stačilo využít chyb úřadující vlády.
Úspěchy a pády Gustava Petra
Zaměření se na téma bezpečnosti finalista voleb evidentně opírá o průzkumy a statistiky. Kriminalitu za hlavní problém Kolumbie považuje takřka 41 procent obyvatel jihoamerické země. Za vážnější problém označili respondenti už jen úroveň zdravotnictví. Přes 60 procent oslovených se pak obávalo, že vliv ozbrojených skupin promluví i do prezidentských voleb.
V roce 2025 dokonce země figurovala na druhém místě statistiky násilností v Latinské Americe. Vyšší počet vražd na 100 tisíc obyvatel zaznamenal pouze sousední Ekvádor. Pro kontext: v minulém roce zaznamenaly kolumbijské úřady na 14 tisíc vražd.
Při nástupu končící hlavy státu se přitom zdálo, že právě tato oblast bude Gustava Petra trápit nejméně. První levicový prezident v dějinách Kolumbie byl v mládí sám členem protivládních guerill a od počátku razil cestu diplomacie. Kromě toho slíbil výrazně pozvednout životní úroveň kolumbijské populace a nastartovat tamní ekonomiku.
Zatímco poslední dva zmíněné body Petrova vláda splnila (zvýšila se kupní síla, klesl počet lidí ohrožených chudobou a kolumbijská ekonomika roste), boj s všudypřítomným násilím selhal a nízký volební výsledek senátora a filosofa Cepedy je odrazem nespokojenosti Kolumbijců se stavem zdravotnictví.
Recept na vítězství
Výsledky prvního kola jen potvrzují geografické rozdělení Kolumbie, které trvá od plebiscitu o mírové dohodě s guerillovými skupinami v roce 2016: levice dominuje ve venkovských oblastech a pravice v těch městských.
Vítěz prvního kola se může opírat o fakt, že letošní volby jsou především referendem o ne zrovna populární Petrově vládě, se kterou je spjatý i jeho soupeř. Cepeda navíc postrádá Petrovy rétorické schopnosti a kampaň zahájil podle komentátorů příliš pozdě. Naopak kampaň pravicového kandidáta nadále nabírá na obrátkách a efektivně využívá sociální sítě.
Cepeda zase může hrát na tu kartu, že levice čelí pravicovému populistovi, který může svou rétorikou mnohé středově zaměřené nebo absentující voliče vyděsit. Kolumbijská levice je navíc na rozdíl od pravice sjednocená a nehrozí u ní, že by mezi prvním a druhým kolem ztratila voliče, právě naopak. Ne všichni pravicoví voliči totiž nutně musí poslechnout své favority z prvního kola a odevzdat svůj hlas de la Espriellovi. Vítěz prvního kola navíc bude pod mnohem větším mediálním drobnohledem a každá chyba ho může stát voličskou podporu.
Ať už vyhraje kdokoli, zdědí po vládě Gustava Petra zemi s menší chudobou a rostoucí ekonomikou, která však čelí vážným bezpečnostním výzvám, a nespokojenost se systémem zdravotní péče v ní stále roste. O vítězi se rozhodne 21. června.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás