Pojem looksmaxxing (doslova „maximalizace vzhledu“) původně vznikl v komunitě tzv. incelů, jejíž členové tvrdí, že jsou v nedobrovolném celibátu, a ze své situace viní ženy. Cítí se být znevýhodněni tím, že ženy si podle nich vybírají partnery pouze mezi malým množstvím atraktivních mužů s vysokým statusem. Příslušníci podskupiny „black pill“ (černá pilulka) dokonce věří, že za neúspěch, který zažívají v romantických vztazích, může sklon jejich brady, tvar nosu nebo vzdálenost mezi zornicemi. A právě z podobných přesvědčení se rodí fenomén looksmaxxing.
Looksmaxxing obrací hru a nedosažitelné standardy, jimiž se dosud trápily ženy, klade na muže, přičemž může mít podobně negativní následky.
Počátky této praktiky sahají dekádu zpátky. V posledních letech se ale looksmaxxing šíří i mimo manosféru a stává se trendem na platformách jako TikTok, Reddit či Discord. Součástí tohoto trendu jsou plastické operace (zejména nosu, uší, očních víček, ale také čelisti), užívání anabolických steroidů, injekce peptidů, které mají rozpustit podkožní tuk, nebo užívání metamfetaminu k utlumení pocitu hladu. Jak se tiktokovým celebritám podařilo své příznivce přimět k tomu, aby si v zájmu krásy a uznání ostatních bušili desítky minut do obličeje kladivem?
Oči lovce
K idolům, které looksmaxxeři uznávají, patří modelové Jordan Barrett, Francisco Lachowski nebo Sean O’Pry. Kýženými rysy jsou „oči lovce“ (hunter eyes; opakem jsou „oči kořisti“, prey eyes), definované vnějšími koutky stočenými směrem nahoru, dále velké sešpulené rty a především ostře ohraničená čelist, na které se v komunitě looksmaxxerů lpí až fetišisticky. Někteří se odkazují také na Patricka Batemana, postavu ztvárněnou Christianem Balem ve filmu Americké psycho (2000). Bateman je investiční bankéř frustrovaný svým okolím a obsesivně pečující o vlastní tělo, který se v průběhu snímku promění v sériového vraha. Je tohle ideál, který stojí za následování?
Looksmaxxing se dělí na dva proudy: „měkčí“ verzi zvanou softmaxxing a extrémnější hardmaxxing. Ta první může zahrnovat relativně neškodné aktivity jako bělení zubů, odstraňování chlupů či užívání obličejových krémů, ale i potírání tváře ledem, její masírování kamennými válečky, užívání žvýkacích trenažérů nebo nošení postrojů upravujících držení těla. Pozornost si získal „mewing“, kdy člověk tiskne jazyk k hornímu patru a po dostatečně dlouhé době tak prý docílí vyrýsovaných lícních kostí a lepšího tvaru čelisti. Pro tyto údajné benefity však neexistují žádné důkazy a Americká ortodontická asociace dokonce varuje, že nesprávná technika může naopak způsobit vadné postavení chrupu. Zmíněná praktika se jmenuje po lékaři Mikeu Mewovi, který byl pro své názory vyloučen z britské ortodontické společnosti. Jiné techniky zase – údajně – dokážou člověka zbavit dvojité brady nebo si vypěstovat širší krk.
Větší pozornost ale budí hardmaxxing. Tento proud, propagovaný jedním z nejslavnějších looksmaxxerů známým přezdívkou Clavicular (jeho skutečné jméno je Braden Peters), využívá ke zlepšení vzhledu extrémních metod. Muži vyznávající tento směr mohou zajít až tak daleko, že si nechají odstranit dvanáctý pár žeber, aby dosáhli dojmu štíhlejší linie, cíleně hladoví (starvemaxxing), používají vakuových pump ke zvětšení penisu, snaží se dosáhnout bělejšího odstínu pokožky (whitemaxxing) nebo se cíleně vyhýbají ejakulaci v (marné) naději, že tak zvýší svou hladinu testosteronu. Sociální sítě v nedávné době ovládl trend „bonesmashing“ (rozbíjení kostí), kdy si influenceři a jejich následovníci opakovanými údery tupými předměty do obličeje údajně vytvářejí odolnější kosti a „opracovanější“ vzhled.
Metoda odkazuje na tzv. Wolffův zákon, poučku z 19. století, která tvrdí, že se kosti na opakovanou zátěž časem přizpůsobí a zpevní. Plastický chirurg Ben Schultz ale varuje, že kosti hojící se po takovém poranění mají naopak odolnost jen zhruba osmdesátiprocentní. I zde si mohou looksmaxxeři způsobit vážné problémy. Bonesmashing může vést ke chronickému zánětu, krvácení a poškození okolních struktur včetně očí, nervů a dýchacích cest.
Kult těla
Čeho se muži, kteří se těmto praktikám věnují, snaží dosáhnout? Jde jim vážně jen o pozornost žen? Sám Clavicular, dvacetiletý influencer z New Jersey, deníku New York Times řekl, že sama skutečnost, že můžemít sex se ženou, je možná lepší než samotný styk, který mu prý trvá zhruba minutu. V talk show Adama Friedlanda přiznává, že jeho atraktivita mu pomáhá natolik, že ani nemusí se ženou mluvit k tomu, aby ji svedl. Ačkoli se sám za incela neoznačuje, kopíruje tím postoje incelské komunity, která se od žen emočně distancuje a redukuje je na sexuální objekty. Clavicular považuje celý „trh“ s randěním za hypergamní, tedy dominovaný ženami, které stojí o partnera s vyšším statusem, než mají ony samy. Zdokonalením vlastního vzhledu se mu dle vlastních slov z této pasti podařilo uniknout.
Zásadním aspektem celé looksmaxxerské komunity je nicméně také snaha vydobýt si respekt ostatních mužů. Mezi looksmaxxery je běžné si vzhled navzájem hodnotit a komentovat. Mobilní aplikace jako Umax přemění parametry obličeje v sled čísel a podporují vzájemné soutěžení procesem gamifikace, kdy se snaha o „lepší“ vzhled mění v hru. Tento fenomén nedávno do hloubky popsal server Wired. Algoritmy pak zasvěcencům nabízejí čím dál extrémnější způsoby, jak se posunout blíž k cíli.
Influencer Clavicular, který své jméno odvozuje od domnělé důležitosti klíčních kostí pro celkový vzhled, má na TikToku bezmála milion sledujících. Kareem Shami, samozvaný „kmotr“ looksmaxxingu, jich nasbíral dokonce 1,9 milionu. Kromě motivačních videí a návodů se kolem těchto mužů ale točí i obrovské sumy peněz. Aktivity influencerů v manosféře jsou těsně provázané s byznysem – prodávají se např. kurzy „balení“ žen, koučování ohledně životního stylu nebo tipy, kam investovat. Často se přitom jedná o způsob, jak využít důvěřivé sledující a jejich peněženky. Není žádné překvapení, že Kareem Shami a jeho společnost Ascend Labs nepokrytě propagují vlastní suplementy, údajně podporující čistou pleť, odstraňující „napuchnutí“ nebo zvětšující objem vlasů. Podobné slogany přitom byly v minulosti vyhrazené pouze reklamám na ženskou kosmetiku.
Vzestup krásnějšího já
Na péči o vlastní vzhled není samo o sobě nic špatného. Nerealistické standardy krásy, přítomné všude kolem nás, ale mají řadu negativních dopadů. Mezi ně patří deprese, poruchy příjmu potravy, tělesná dysmorfie, v krajním případě i sebepoškozování. Trend looksmaxxingu obrací hru a nedosažitelné standardy, jimiž se dosud trápily ženy, klade na muže, přičemž může mít podobně negativní následky.
Procesu, kdy muži projdou proměnou ve své „krásnější já“, se v komunitě říká „ascension“, tedy vzestup. Tento až mytický způsob vyjadřování nebezpečně připomíná víru v nadřazenost (bílých) mužů typickou pro celou manosféru. I dvacetiletý Clavicular stál v posledních měsících v epicentru řady kontroverzí. Kromě misogynních a antisemitských projevů se například vyjadřoval ve smyslu, že by mladí muži měli studentské půjčky raději využít k zaplacení plastických operací.
Mezi jeho další skandály patří incident, kdy vrazil do chodce svojí teslou, kvůli videu poštval svou přítelkyni do bitky s devatenáctiletou dívkou, střílel na Floridě do mrtvého krokodýla nebo zkolaboval během livestreamu s dalším looksmaxxerem zvaným Androgenic, nejspíš v důsledku předávkováním stimulantem Adderall, který bere na potlačení hladu. Mimo to také tvrdil, že užívá tolik testosteronu, až ho jeho tělo přestalo samo produkovat, a stal se v důsledku toho neplodným. Jde si snadno představit, že tento koktejl přípravků nemá na jeho sexuální život (pokud o nějaký tedy stojí) zrovna pozitivní dopad.
Rozvířit vody se tomuto influencerovi podařilo i ve vlastních řadách. Amerického viceprezidenta J. D. Vance, postavu jinak konzervativci opěvovanou, nazval na základě vzhledu „podčlověkem“ (subhuman) a naopak vyzdvihoval demokratického guvernéra Kalifornie Gavina Newsoma. Na druhou stranu ale Clavicular běžně vystupoval po boku krajně pravicových streamerů, a v důsledku této názorové nekonzistence se následně raději označil za apolitického.
Jeho roztříštěná osobnost ukazuje, že manosféra není jednolitým celkem a najdou se v ní i četné neshody. Například autoři jako Rollo Tomassi nebo Hamza Ahmed opakovaně kritizují přehnanou péči o vzhled. Ta totiž může být stavěna do protikladu s tradiční maskulinitou, jak je prezentována například křesťanskou pravicí.
Andělé a démoni
Looksmaxxingový obsah působí na první pohled velmi lákavě. Tvůrci jako Clavicular uchvátí nadpozemským vzezřením, slibují podobné výsledky i svým sledujícím a vše zabalí do pseudovědeckého jazyka, který zprvu působí expertně. Vytvořil se celý samostatný jazyk zahrnující pojmy jako „zvyšování SMV“ („sexual market value“, tedy hodnoty na sexuálním trhu), „mogging“(dominovat nad někým v důsledku vlastní atraktivity) nebo „foid“(hanlivý pojem pro ženy).
Komunita incelů, z níž looksmaxxing původně vzešel, překypuje misogynií, antifeminismem, rasismem, ale také sebenenávistí, misantropií a nihilismem. Razí se zde názor, že lidská přitažlivost je z velké části dána genetikou a neměnnými faktory, což vede muže k pesimismu a čím dál větší izolaci. Internetové osobnosti propagující looksmaxxing představují můstek vedoucí právě k takovému obsahu. Své sledující přitom lákají do pasti – posedlosti vlastním tělem.
Naprostý extrém incelské radikality představoval dvaadvacetiletý Elliot Rodgers, masový střelec, který v roce 2014 v Kalifornii zabil pět žen a jednoho muže. Cílil přitom na budovy, v nichž sídlily ženské studentské spolky. Jeho manifest, který před smrtí rozeslal blízkým, mluvil o pocitu zmaru z toho, že celý život zůstal panicem. Posmrtně se z něj v incelských kruzích stal hrdina, nazývaný „svatý Elliot“.
Frustrovaná generace
V Česku má manosféra zástupce typu Adama Kajumiho nebo Sibiřana, v poslední době se k nim přidávají i osobnosti jako Filip Turek nebo Richard Chlad. Mezi mladou generací zběhlou v angličtině je ale čím dál snazší sledovat influencery cizojazyčné, od Andrewa Tatea po Myrona Gainese, a trendy ze zahraničí k nám zpravidla pronikají jen s mírným zpožděním. Přesto se výrazný český influencer věnující se plně looksmaxxingu zatím neobjevil. Je to ale nejspíš jen otázka času. Některé praktiky softmaxxingu jsou v rámci takzvaného seberozvoje zmiňovány běžně a objevují se i v časopisech pro muže. Dokonce i konvenční server iDnes.cz v loňském roce vydal článek, který looksmaxxing prezentuje zcela nekriticky a naopak jej rámuje jako užitečné tipy a triky.
Na celém trendu looksmaxxingu je zarážející hlavně jeho odpojenost od reality. Clavicular a jeho přívrženci jsou natolik zabraní do teorie, jak svůj vzhled dovést k „dokonalosti“, že jim uniká realita vztahů v 21. století. V době, kdy se čím dál více mluví o nespokojenosti žen na seznamkách a o obtížích, kterým muži čelí, když se chtějí novým standardům vyrovnat, rozhodně není zásadním tématem to, že by muži špatně vypadali. Mnohem častější jsou stížnosti na jejich emoční nevyspělost, neschopnost vyjadřovat vlastní potřeby, řešit konflikty, neochotu k závazkům a celkově nízké úsilí vložené do procesu seznamování. S žádným z těchto problémů ale looksmaxxing nepomůže; naopak, názory kolující v této komunitě spíše muže vzdalují od toho, co by si dnešní generace žen od svých partnerů přála.
Navzdory tomu je tento trend – a manosféra celkově – na rapidním vzestupu (jak ukazuje třeba nedávný netflixový dokument Louise Therouxe Inside the Manosphere). Není divu. V polarizovaném a konfliktním prostoru sociálních médií je diskriminace na základě vzhledu všudypřítomná – viz kritika herců jako Leonardo DiCaprio nebo Jason Momoa za to, že si dovolili ukázat svůj neatletický „dad bod“. Existují přitom veřejné osobnosti, kterým se daří vytvořit pozitivní vzor maskulinity, empatické a bez klišé o alfa samcích. Jako příklady slouží Pedro Pascal nebo Mark Ruffalo. Čím dál více mužů se ale obrací k influencerům, kteří jim tvrdí, že chyba je v systému nastaveném proti nim, a nabízejí snadno ovlivnitelným mladým lidem svá pochybná, drahá a nebezpečná „řešení“.
Autor je nebinární člověk a lékař.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás