Bývalý člen vládní strany Fidesz Péter Magyar přepsal mapu maďarské politiky. Jeho nová strana Tisza prakticky vymazala jakoukoli jinou opozici a podle všech ukazatelů má Magyar reálnou šanci vystřídat Viktora Orbána v premiérském křesle. Jak může vypadat jeho vláda a jaké mohou nastat povolební komplikace? V čem EU udělala historický precedent a nahrála Orbánovi do karet? Co říkají maďarští voliči na Donalda Trumpa? Na otázky odpovídá novinář Csaba Tóth z maďarského nezávislého deníku Mérce.
Máme tady neokonzervativce, kteří se těší na to, že můžou pořádně bombardovat Araby. Pak tu ale máme takové nacionalisty a izolacionisty, kteří nechtějí, aby se vedla válka s Íránem kvůli změně režimu.
Orbán je podle všeho nejblíž porážce za 16 let u moci. Co byla největší změna, která za dobu jeho vlády proběhla maďarskou společností?
Zásadně se proměnil konflikt mezi třídami ve společnosti. K jeho pochopení se musíme podívat do historie. Maďarský socialismus před rokem 1989 byl postavený na koalici mezi stranickými elitami a pracujícími. Už tehdy tu ale existoval nespokojený segment populace – můžeme mu říkat střední třída nebo maloburžoazie. Po roce 1989 právě tahle třída přesvědčila většinu pracujících, aby se s nimi spojili na společné „cestě do Evropy“. Po finanční krizi v roce 2008 začal Orbán budovat vlastní okruh oligarchů a dokázal přesvědčit důchodce a chudší pracující, aby postupovali společně. Zdůvodnil to tím, že se musí bránit proti té zlé střední třídě.
Maďarsko totiž po roce 1990 v podstatě nemělo pořádnou kapitalistickou třídu, majitele velkých firem. Místo toho vznikla jakási „pseudo-buržoazie“. Částečně byla závislá na dotacích z EU a částečně na „nových formách práce“ pro zahraniční firmy – od zakázkové ekonomiky přes práci na dálku až po technologické odvětví nebo startupy. Je to v podstatě typický produkt neoliberalismu: ti lidé mají často vysokoškolské vzdělání, ale také velmi prekarizované pracovní podmínky. Tahle třída se pokoušela stát jakousi buržoazií, ale nedokázala to.
V Orbánově politice se pak tato třída stala hlavním nepřítelem: „Nezáleží jim na obyčejných lidech, chtějí, aby všechno bylo dražší, chtějí vás zatáhnout do geopolitických her Západu. Ale já vás před tím vším ochráním.“ To se mu podařilo a znovu nastolil model, který se v lecčems podobá postsovětským státům. Na Ukrajině takhle do Majdanu fungoval Janukovyč. Putin a Lukašenko z toho ve svých státech vytvořili diktatury, což Orbán nemohl udělat, protože byl v Evropské unii. Musel proto postupovat opatrněji a vytvořil si celý systém klientelistických vazeb. Skrz něj vytvořil vlastní ekonomické elity – nové kapitalisty.
Co je ale jinak dnes, před těmito volbami?
Stručná odpověď by zněla: „polykrize“, tedy několik krizí současně. Poslední volby Orbán vyhrál těsně po začátku války na Ukrajině. Následovala energetická krize a inflace. Teď tu máme Trumpovu a Netanjahuovu válku proti Íránu s potenciálně ještě horšími důsledky.
Každopádně střední třída kvůli kombinaci těchto krizí za poslední čtyři roky zaznamenala velmi dramatický a rychlý pokles životní úrovně. Podle sociologických výzkumů Imre Kováche a Andrey Szabó přišla střední třída jen za poslední roky zhruba o polovinu lidí, kteří se posunuli do nejnižší příjmové skupiny. Do toho většina z těchto lidí přišla v roce 2022 o jakékoliv daňové zvýhodnění a spousta politik režimu je zaměřena proti jejich životnímu stylu. Ve Fideszu si prostě řekli, že tuhle část společnosti zkrátka nepřesvědčí, tak je nechá jenom platit daně a peníze bude přerozdělovat jen svým voličským skupinám nacházejícím se převážně na venkově.
Jen malá část střední třídy se politicky posouvá ke krajní pravici napravo od Orbána. Většina z nich se obrací proti němu a celé mezinárodní pravici. O tuhle část příběhu se hodně zajímají západní média: vidí, že stejné problémy, které v Evropě vytvořily voličskou základnu pro krajní pravici, se v Maďarsku obrací proti jejímu reprezentantovi Viktoru Orbánovi.
Takže ta hlavní změna je, že ekonomická situace mnohem víc nahrává mobilizaci protiorbánovské části společnosti a nová opoziční strana Tisza toho dokáže využít. Bude to stačit na vítězství?
Musím přiznat, že si vůbec netroufám tipovat. Část nespokojených Orbánových voličů může přejít ke krajně pravicové straně Naše vlast, takže můžou dostat víc než pět procent z posledních voleb. V poslední době jsme ale mohli slyšet hodně prominentních krajně pravicových postav, které jsou otevřeně antisemitské a radí voličům – na celostátní kandidátce volte Naši vlast, ale pro jednomandátové obvody volte Fidesz. To ukazuje, že jsou částečně zoufalí a očekávají těsný výsledek. Takže kdybych musel, tipnul bych si vítězství Tiszy. Vzhledem k volebnímu systému, který odměňuje vítěze, jim může i těsná výhra stačit na pohodlnou většinu křesel v parlamentu.
Jeden z novinářů, s nimiž Viktor Orbán stále komunikuje, byť nepatří přímo do jeho okruhu, mu položil poměrně přímočarou otázku: Co se stane, pokud ve volbách prohraje? Zda by v takovém případě dál vedl svou stranu. Orbán na to odmítl odpovědět s tím, že počítá pouze s variantou vítězství. Podstatné nicméně je už to, že se taková otázka v maďarském veřejném prostoru vůbec objevuje. Za 15 let jsme nebyli v situaci, kdy by takové otázky byly vůbec relevantní. Mnoho Maďarů si to vůbec nedokáže představit.
Ve změně toho hrají důležitou roli nezávislá média. Často se jim vyčítá, že dělají kampaň pro opozici. Samozřejmě, že ji dělají. Jde jim totiž o přežití. Když se předsedy parlamentu z Fideszu novináři zeptali, čeho za 16 let vlády lituje, tak jim odpověděl: „Jedině toho, že jsem se vás nezbavil.“ Proto se tolik snaží, aby lidé uvěřili, že porážka Orbána je vůbec možná. Ale to je nesmírně náročný úkol.
Představit si Orbána poraženého
Dá se říct, že atmosféra před volbami byla nejvyhrocenější od roku 1989?
Nacházíme se v situaci, kdy se mezi sebou přátelé přestávají bavit, když mají jenom podezření, že by ten druhý mohl být zrádce – tedy volič té druhé strany. Takhle ostré hádky v rodinách jsme neměli od roku 2002, kdy Orbán poprvé prohrál volby. Ale letos je to ještě brutálnější tím, že do toho zasahují mocnosti z celého světa. Samozřejmě tu máme Rusko, které podporuje Orbána.
Na druhou stranu ale každý den v médiích čteme o novém odposlechu maďarských ministrů, které do médií pouští západní zpravodajské služby. Politolog Péter Krekó, který je přitom velmi proti Rusku, to ve svém sloupku v Guardianu popisuje tak, že poprvé v historii vidíme, jak EU hraje takhle tvrdě proti některému ze svých členských států. Po všech těch Orbánových vetech a obstrukcích jim evidentně došla trpělivost. Problém spočívá v tom, že přesně tohle dodává energii Orbánovi. Ten chtěl, aby to Západ udělal. Pasuje se do role oběti a zve si všechny krajně pravicové politiky, naposledy J. D. Vance, kterým ukazuje: podívejte, jak jsem důležitý, když proti mně dělají tohle všechno. V tom má pravdu: pokud prohraje, evropská krajní pravice přijde o spoustu peněz. Fidesz ze státních peněz vytvořil celou síť složenou z think-tanků, stratégů a výzkumných institucí. Je to samozřejmě ironické. Orbán tak dlouho brojil proti finančníku Georgi Sorosovi a jeho filantropické síti, až se to od něj naučil a teď vybudoval v podstatě to stejné, jenom se svým vlastním obsahem.
Každopádně to, co se teď děje v Maďarsku, už není ani volební kampaň. Stal se z toho prostor, kde Rusko a Západ otevřeně bojují v jakési alternativní válce.
Jak tohle může dopadnout?
To je největší problém těchto voleb: nikdo nebude schopný uznat vítězství druhé strany. Příznivci Tiszy jsou absolutně přesvědčeni, že vyhrají. A když ne, musí to znamenat, že Rusové ukradli milion hlasů. Voliči Fideszu zase nechápou, jak může někdo volit Magyara. Pokud uvidí výsledek, který neodpovídá jejich pohledu na svět, tak to bude mít dramatické psychologické dopady. Mám zkušenosti s novinářskou prací během pouličních nepokojů a obávám se, že po volbách mi nějaké další přibudou.
Opravdu se to může až takhle vyhrotit?
Možná ne hned po volbách, ale překvapilo by mě, kdyby k tomu v určitou chvíli nedošlo. Určitě uvidíme protesty. Pokud Tisza nevyhraje, její příznivci určitě půjdou do ulic. Pokud vyhraje Fidesz, nejsem si tím tolik jistý. Ale nelze vyloučit, že se o něco alespoň pokusí.
Volby bude monitorovat pozorovatelská mise OSCE. Ale situace je vyhrocená do bodu, kdy ani jim už nikdo nevěří. V provládních médiích to je běžné, označují je za liberální poskoky Sorose. Ale teď se i v opozičních médiích píše o tom, že ruská zástupkyně v delegaci dřív pracovala jako překladatelka pro Putina, a tím pádem delegaci nelze věřit. Dokonce i velké lidskoprávní neziskové organizace vydaly společné prohlášení, že nebudou poskytovat OSCE žádné informace – kvůli ruské člence delegace.
Maďarský Trump i Mamdani v jednom
Co se týče velmocí, tak jsme zatím tolik nemluvili o USA. Jak důležitá je pro Orbána podpora Trumpa, respektive zmíněná návštěva viceprezidenta J. D. Vance? Obzvlášť v době, kdy válka s Íránem způsobuje zdražení ropy…
Co se týče války s Íránem, tak ta samotná není v Maďarsku velké téma. I když energetická krize ano. Ale vládě se zatím daří, aby se o nich mluvilo jako o dvou oddělených tématech. Pokud jde o J. D. Vance, tak málokdo v Maďarsku ví, o koho jde. I když se provládní média před návštěvou samozřejmě snažila vybudovat jeho obraz. Ale i kdyby přijel samotný Trump, nejsem si jistý, jaký by to mělo efekt. On sám není v Maďarsku nijak zvlášť populární.
Zároveň uvnitř maďarské krajní pravice vidíme stejný rozkol jako u té americké nebo světové. Máme tady neokonzervativce, kteří se k ní přidali a těší se na to, že můžou pořádně bombardovat Araby. Pak tu ale máme takové nacionalisty a izolacionisty, kteří nechtějí, aby se vedla válka s Íránem kvůli změně režimu. Mám k tomu historku z konference CPAC v Budapešti, kam se sjela krajní pravice z celého světa. Já se tam vplížil, abych o tom napsal článek. Když jsem mluvil s maďarskými intelektuály, kteří jsou opravdu úplná krajní pravice, tak mi hodně z nich říkalo: „Ty jsi ten ultralevicový komentátor. Líbí se mi, jak píšeš o Íránu.“
Jak na tenhle mezinárodní rozměr kampaně reaguje Péter Magyar?
Ví, že Maďaři toho o všech těchto geopolitických záležitostech moc nevědí. Zajímají je jejich vlastní životy a vlastní problémy. Podle toho taky mluví na mítincích, se kterými objíždí zemi. Vypovídající je i to, s jakými novináři mluví – nedává rozhovory zahraničním médiím. Když se k němu novináři snaží dostat během těchto mítinků, tak jim tiskový mluvčí odpovídá: „Stoupněte si do fronty, nejdřív jdeme mluvit s lidem. Nechceme vyhrát volby v Bruselu ani na východním pobřeží USA, chceme vyhrát volby tady.“ V tomhle je Magyar opravdový populista, trochu jako Mamdani, ale spíš jako Trump. Částečně je to tedy taktika, částečně ale taky nechce udělat chybu. Dřívější opoziční lídři si takhle během velkých rozhovorů pro západní média několikrát zadělali na problémy.
O Magyarových mítincích se hodně mluví jakožto o signálu toho, že dokáže přetahovat voliče Fideszu. Jak vypadají? A může to přinést tento výsledek?
S kampaní mu pomáhá jeden poradce, který to stejné zkoušel v roce 2017 se socialistickým kandidátem a inspiroval se kampaní Bernieho Sanderse. Teď to zkouší s Magyarem. Vypadá to tak, že cestuje po Maďarsku autem, přijede na náměstí, všude přednese víceméně ten stejný projev. Zvládne takhle tři nebo čtyři města za den a je to jeho třetí tour od roku 2024, dělá to v podstatě neustále. Jezdí tak i do malých vesnic, kde žádný opoziční lídr nebyl už 20 let. Pak za ním jedou lidi, kteří dělají průzkumy veřejného mínění…
Vůbec ale nedokážu odhadnout, jak tahle taktika bude fungovat ve volbách. Jsem trochu skeptický, protože už není rok 2016. Zaprvé jinak fungují sociální média, i když Magyarovi se prý celkem daří i na TikToku. Hlavně tu ale máme robustní systém Fideszu s databází voličů, které dokáže opakovaně dostat k volbám v dostatečných počtech. Proti tomu stojí Magyarův velmi inovativní technopopulismus. Je to zkrátka střet dvou úplně jiných metod, i proto je tak těžké předvídat výsledek.
Drtivá většina pracujících v tradičních průmyslových odvětvích je totiž koncentrovaná do vesnic a malých měst. V nich se od nultých let pravidelně volili poslanci a starostové Fideszu, kteří získávali legitimitu tím, že „přinášeli pracovní místa“. Dělali to tak, že zvali firmy, aby otevíraly továrny – nejčastěji z německého automobilového průmyslu. Silný poslanec Fideszu a silný starosta pak vše drželi pevně v rukou. To je velký rozdíl oproti začátku 20. století, kdy byla spousta továren koncentrovaných v Budapešti. Dělníci se víc potkávali, měli náměstí, kde mohli protestovat. Tehdy byla v Maďarsku jedna z nejsilnějších sociálních demokracií v Evropě.
Magyar v kampani mluví hlavně o ekonomických problémech a korupci. Bude se po volbách snažit rozmontovat celý orbánovský režim a jeho klientelistické sítě? Nebo se prostě jen posadí do jeho čela a bude o něco víc spolupracovat s EU?
Jediné, co k tomu lze teď říct, je, že rozhodně mají mandát k tomu režim rozložit a dovést jeho představitele k odpovědnosti. Pokud ale nedostanou ústavní většinu, tak pochybuji, že to můžou naplnit. Zároveň budou muset balancovat zájmy voličů, kteří to budou očekávat, ale do toho budou muset nějak vládnout a vést zemi. Fidesz se v takové situaci bude určitě snažit využít toho, že Tisza má hodně nezkušených politiků. Budou se snažit vyvolat interní spory, aby se rozložili zevnitř. Takže i kdyby Orbán prohrál, nemyslím si, že by to vzdal.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás