Japan First. Proč se mladí Japonci zamilovali do konzervatismu?

Politické zemětřesení, které Japonsko zaznamenalo 8. února tohoto roku, nelze popsat bez superlativů. Koalice Liberální demokratické strany (LDP) a konzervativní strany Išin získala v únorových volbách do dolní komory parlamentu 352 z celkových 465 zastupitelů, což představuje nejdrtivější politické vítězství v japonské historii. Jak moc přesvědčivé toto vítězství je, ilustruje fakt, že LDP získala v poměrném systému více křesel, než vůbec postavila kandidátů. Strana tak má při svém vládnutí de facto volnou ruku. Tento výsledek je ještě působivější, když uvážíme, že volby byly předčasné a SanaeTakaiči je vyhlásila s notnou dávkou politického risku.

Političtí komentátoři i akademici se shodují na tom, že Sanae Takaiči dokázala něco naprosto bezprecedentního, a to navzdory faktu, že LDP v Japonsku nevládla pouze mezi lety 2000 a 2003. Jak se žena, jejímž vzorem je Margaret Thatcher, popasuje se stagnací japonské ekonomiky, inflací a populační krizí?

Aktivizace mladých voličů

Takaiči se stala premiérkou vloni v říjnu poté, co se LDP rozpadla předchozí vládní koalice se stranou Komeito. V pozici šéfky LDP byla tehdy sotva měsíc, nový kabinet sestavila s konzervativní stranou Išin a v lednu nechala rozpustit parlament a vyhlásila volby, jimiž si chtěla pojistit svoji pozici. Vítězství se skoro padesáti procenty hlasů každopádně nikdo nečekal.

Takaiči nejde o změny, které by mohly destabilizovat zaběhlý systém, a spíše se zaměřuje na materiální zájmy a společenské jistoty.

Klíčem k němu byla aktivizace tradičně spíše letargických mladých voličů. V parlamentních volbách na podzim 2021 přišlo k urnám pouhých 36,5 % dvacátníků oproti 71,4 % šedesátníků. Průzkumy po inauguraci Takaiči v říjnu 2025 uváděly i tak neskutečná čísla jako 92% podporu pro Takaiči mezi voliči ve věku od 18 do 29 let. „Sana-mania“ zachvátila Japonsko a její projevy byly ne nepodobné kultu osobnosti, který si v asijském kontextu spojujeme spíše s j-popovým nebo k-popovým fandomem. Fanoušci premiérky například na sociálních sítích vytvořili trendující termín „sanakacu“ odvozený od slova „ošikacu“, jež označuje fandění a podporu a je obvykle vyhrazené právě pro pop idoly, anime postavy nebo herce. 

Symbolem této popularity je píseň Golden z netflixového hitu Lovkyně démonů, kterou Takaiči, jež na vysoké škole hrála na bicí v heavymetalové kapele, odbubnovala společně s korejským prezidentem Lee Jae Myungem na společném summitu. Video se stalo virálním hitem a pomohlo Takaiči k velké popularitě na sociálních sítích. Oblíbené jsou také osobní doplňky japonské premiérky. Její milované pero Mitsubishi Jetstream dnes můžete zahlédnout v univerzitních posluchárnách po celém Japonsku, stejně jako její oblíbenou kabelku Hamano Leather, na jejíž pořízení je momentálně devítiměsíční čekací lhůta.

Premiérčina podpora a úspěch přesahují hranice politického PR. Premiérka se mezi mladými stala symbolem meritokratické naděje. V patriarchálním systému politických dynastií se vypracovala až na samotný vrchol, ačkoli pochází ze středostavovské rodiny z malého městečka v prefektuře Nara. Když jí rodiče odmítli platit studium na soukromé vysoké škole, cestovala prý každý den čtyři hodiny na univerzitu v Kóbe.

Výzkumník Waka Ikeda pro svůj akademický článek Young Audiences Abandoning Traditional Media in the Age of Takaichi vyzpovídal několik premiérčiných mladých podporovatelů. Jeden z nich uvedl: „Na rozdíl od zestárlých mužských premiérů, kteří trávili čas v luxusních klubech s hosteskami, ona tráví čas tím, že doma studuje.“ Volební heslo „Work, work, work“ je zároveň jejím osobním mottem, které teď ordinuje i mladým Japoncům.

Ještě jako poslankyně předložila Takaiči legislativu posilující ochranu dětí před sexuálním zneužíváním. Přijata byla v roce 2014. V posledních letech se také vehementně stavěla za větší kriminalizaci nákupu sexuálních služeb. V genderové a rodinné politice sice slibuje zajistit, aby ženy nemusely obětovat kariéru kvůli péči, ale strukturální rozpory dál přetrvávají.

Recepty sanaenomiky

Sanae Takaiči je učebnicovým příkladem konzervativního feminismu. Ten se dá dobře ilustrovat na připravované reformě, která by měla vyřešit problém „příjmové zdi“: žena, jež se vrací do práce po mateřské, sice dostane vyšší hodinovou mzdu, ale musí snížit odpracované hodiny, aby domácnost nepřišla o daňové výhody. Reforma má pomoci mladým ženám pracujícím na částečný úvazek, ve skutečnosti ale udržuje paradigma závislé manželky a nerozporuje strukturální genderovou nerovnost. Takaiči je také známá svým odporem k manželství osob stejného pohlaví, což v Japonsku v praxi znamená, že mladí lidé z LGBTQ+ komunity nadále čelí právní diskriminaci, kdy jsou bez přístupu k manželským výhodám či dědickým právům.

Takaiči nejde o změny, které by mohly destabilizovat zaběhlý systém, a spíše se zaměřuje na materiální zájmy a společenské jistoty. Tím, že otevřeně odmítá progresivní feminismus a přiklání se k rodinným hodnotám, ujišťuje starší a tradiční voliče, že ženy ve vedoucích pozicích nemusí nutně narušovat zavedené hierarchie. Hlavní výzvou její vlády není realizace ambiciózních reforem, ale management strukturálních limitů, jako je demografický úpadek, fiskální deficit nebo imigrační politika. Ekonomické reformy přezdívané „sanaenomics“ mají prostřednictvím masivních fiskálních výdajů zaměřených na daňové úlevy pro střední třídu, podporu rodin či strategickou průmyslovou politiku se zaměřením na obranný a technologický sektor znovu nastartovat japonskou ekonomiku bez změny společenského statu quo.

Přitažlivost Takaiči tak prozatím spočívá víc v symbolických postojích než v hmatatelných úspěších. Její ideologická jednoznačnost, rétorická pevnost a konzervatismus rezonují s voliči, kteří internalizovali úpadek jako nevyhnutelný a hledají spíše ujištění než změnu. Proto mladí voliči mohou v nejistých časech podporovat konzervativní političku navzdory svým liberálním preferencím.

Rodičovský filtr

Samostatnou kapitolou současné japonské politiky je dramatický nárůst popularity ultrakonzervativního a xenofobního hnutí Sanseitō (známého také jako „DIY Party“). Jeho předseda Sohei Kamija, přezdívaný „japonský minitrump“, se například nedávno vyjádřil, že by měl být zaveden pětiprocentní limit na maximální podíl imigrantů ve společnosti, takže by byli v určitém věku vyhoštěni. Strana, která vyrostla na konspiračních teoriích kolem covidu, dnes šíří širokou škálu nepravd vycházejících z xenofobního a šovinistického narativu. Jednou z nich je například strašení Čínou, která podle Sanseitō začíná Japonsko ovládat zevnitř. V únorových volbách získalo hnutí kolem sedmi procent a v dolní sněmovně má nově patnáct poslanců.

Znepokojivá je zejména silná podpora tohoto hnutí mezi mladými lidmi, především v online prostředí sociálních sítí, jako jsou YouTube nebo TikTok. Kamijův youtubový kanál má 496 tisíc odběratelů, což je trojnásobek oproti vládní LDP. Podle průzkumu NHK je Sanseitō nejpopulárnější mezi voliči ve věku 18–39 let, přičemž větší podporu má mezi muži než mezi ženami, a ve volbách hnutí získalo dokonce 20 % hlasů nejmladších voličů ve věku 18–19 let.

Kde se bere náklonnost dnešních mladých ke konzervativní a krajní pravici? Výzkumná instituce Hakuhodo Institute zjistila fascinující posun: navzdory získávání informací z digitálních zdrojů jsou mladí Japonci nejvíce ovlivňováni rodiči, zejména matkami, jejichž vliv vzrostl za posledních třicet let z 20 % na více než na 40 %. Výzkumnice Aoi Kato to nazývá „rodičovský filtr“. Mladí podle ní absorbují digitální informace, ale zpracovávají je přes rozhovory s rodiči. Ti jsou podle závěrů výzkumu v očích svých dětí sice neobjektivní, ale na rozdíl od médií si na objektivitu ani nehrají. I to je jeden z důvodů, proč jsou progresivní změny velmi často vnímané prizmatem tradičního konfuciánského pragmatismu.

Levicové hlasy na sociálních sítích během prvních týdnů po zvolení Takaiči varovaly, že především nízkopříjmové Japonce mohou čekat podobně krušné časy, jaké zažili Britové pod vládou Margaret Thatcher. Zatím to ale spíše vypadá, že Takaiči se u Thatcher inspiruje spíše symbolicky a osobnostně než ekonomicky. Pouze čas ukáže, jak opodstatněné tyto obavy jsou, nicméně Japonsko patrně bude stále konzervativnější a dost možná také šovinističtější a xenofobnější.

Autor studuje nová média na FF UK.