Už v lednu minulý rok přišli lidé ze Stačilo! s tím, že chtějí zavést kontrolu neziskových organizací, které mají jakékoliv financování ze zahraničí. Kateřina Konečná, Daniel Sterzik a další se tehdy oháněli americkým zákonem Foreign Agents Registration Act (FARA) z roku 1938 a už tehdy bylo jasné, že je to jen zástěrka a naprostý nesmysl. Dá se totiž poměrně jednoduše ukázat, že jejich zákon má mnohem blíž k tomu, který zavedl Putin v roce 2012. A stejný rukopis měly také legislativní změny, které se postupně pokoušely zavádět proruské vlády v Maďarsku, Gruzii a na Slovensku, aby zničily struktury občanské společnosti.
V Rusku se zákon postupně rozšířil z neziskových organizací na média, aktivisty, novináře i jednotlivce. Rajchl a Vachatová jdou v tomto ještě dál a všechny tyto subjekty zahrnují do zákona už od samotného začátku, což si nedovolil ani Vladimir Putin.
Zákon FARA zavedla vláda Franklina Delano Roosevelta v roce 1938, aby si došlápla na organizace, které byly financované nacistickým Německem a Sovětským svazem a ovlivňovaly ve prospěch těchto států americkou politiku. Je poměrně pikantní, že za přečin v souvislosti s porušením FARA byl například odsouzen Trumpův poradce Paul Manafort, protože pracoval pro proruskou ukrajinskou vládu Viktora Janukovyče, lobboval za ni mezi americkými politiky a inkasoval za to stovky milionů dolarů. Tyto skutečnosti ovšem nepřiznal, a nakonec byl odsouzen na sedm a půl let vězení za ekonomickou trestnou činnost. V roce 2020 mu udělil milost Donald Trump.
Podobně se v souvislosti s porušováním FARA v americké politice mluví i o organizaci AIPAC, která hájí zájmy státu Izrael. V tomto případě ovšem soudy nerozhodly, že musí být organizace označena za subjekt jednající na příkaz nebo pod kontrolou cizí vlády, protože se nepodařilo prokázat, že AIPAC přímo zastupuje izraelskou vládu nebo že by jí byl financován. Přestože je nepochybné, že AIPAC financuje americké politiky, kteří bojují za zájmy státu Izrael, ani tato organizace neporušuje zákon FARA.
A právě proto je argumentace Rajchla, Vachatové, Macinky a dalších naprosto nesmyslná. Jejich cílem není upozornit na organizace, které jednají v zájmu cizích vlád, politických stran či zahraničních korporací. Místo toho vytvářejí podezření, že jakákoliv organizace (nebo jednotlivec) ucházející se o peníze zahraničních nadací, evropských fondů či podávající projektové žádosti k mezinárodním grantovým komisím je apriori podezřelá. Návrh jejich zákona neřeší vliv zahraničních vlád na českou politiku, ale zaměřuje se na „politické neziskovky“ jako celek, ať už to znamená cokoliv. Protože registr těchto organizací bude spravovat ministerstvo spravedlnosti, bude právě toto ministerstvo určovat, kdo je „politickou neziskovkou“ a kdo už do této definice nespadá.
Vítr vane z Kremlu
Ruský zákon z roku 2012 jde přesně opačným směrem než ten americký, a proto se tolik podobá návrhu Rajchla a Vachatové. Apriori označuje všechny organizace se zahraničním financováním za „zahraniční agenty“, a tyto organizace tak musí své materiály tímto způsobem označovat. V této logice by tedy firmy, akademické instituce a další organizace ucházející se o peníze ze zahraničních fondů, evropských fondů či grantů musely své výstupy označovat jako materiály „zahraničních agentů“, což je nejen absurdní, ale taky hodně nebezpečné. Asi málokdo si se spojením „zahraniční agent“ spojuje cokoliv pozitivního.
V Rusku se zákon postupně rozšířil z neziskových organizací na média, aktivisty, novináře i jednotlivce. Rajchl a Vachatová jdou v tomto ještě dál a všechny tyto subjekty zahrnují do zákona už od samotného začátku, což si nedovolil ani Vladimir Putin. Za zahraniční vliv zákon navíc označuje i příjem financí z Evropské unie, jíž jsme dobrovolně, po jednoznačném referendu součástí. Takové nastavení dále eskaluje vztah českého státu k Evropské unii, kterou nepřímo označuje za škodlivého zahraničního aktéra, což je zcela absurdní. Peníze z evropských fondů jsou i naše peníze a celá konstrukce nedává smysl.
Může se tento zákon vztahovat i na obce, spolky, kraje, které se budou ucházet o peníze z evropských fondů? Podle aktuálního návrhu zákona se zdá, že ano a rozhodovat o tom bude pouze ministerstvo spravedlnosti. Pokud se někdo znelíbí vládě Andreje Babiše, může ho stát označit za zahraničního agenta. Třeba i kvůli tomu, že chce ve svém městě vybudovat cyklostezku z evropských peněz? Je to klidně možné. Návrh zákona to nevylučuje a je dostatečně vágní na to, aby se dal využít proti komukoliv. Až takto absurdně je skutečně napsaný. A jak říká novinář Seznam Zpráv Lukáš Valášek, návrh zákona už je v pokročilém stádiu rozpracování a má i paragrafové znění. Počítá se tedy s jeho rychlým zavedením.
Právě proto je potřeba za každou cenu tento právní paskvil odmítnout. Je to nebezpečný nesmysl, který výrazně zhorší politické svobody v Česku. Může se dotknout i lidí, kteří ho dnes vítají jako nástroj proti „zlým progresivním neziskovkám“, které k nám zavádějí hodnoty ze Západu. V budoucnosti se ale může obrátit i proti politikům, kteří dnes chtějí zákon zavádět. Pokud se podobný registr jednou zavede, už pravděpodobně nikdy nezmizí – výhodný bude vždy pro toho, kdo je u moci. Jeho mechanismy se budou prohlubovat a bude skvělým nástrojem šikany prakticky všech kritiků budoucích vlád. Bude záležet jen na té které vládě, koho bude aktuálně označovat za zahraničního agenta. Z tohoto všeho je víceméně jasné, že argumentace Spojenými státy je zcela mimo a vítr tentokrát vane jednoznačně z Východu.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás