„Neberte nám kulturu!“ Výstava v GHMP reflektuje současnou kulturní situaci na Slovensku

Od nástupu Martiny Šimkovičové (zvolené za Slovenskou národní stranu) na post ministryně kultury Slovenské republiky se kulturní situace u našich sousedů čím dál víc blíží zlému snu. Slováci, kteří mají vztah ke svobodné kultuře, o ni už dva roky vedou vyčerpávající boj, ať už prostřednictvím oficiálních stanovisek odborníků, protestů a stávek, zakládáním veřejných platforem nebo pořádáním (nejen) uměleckých aktivistických eventů.

Obrat kulturní situace na Slovensku po nástupu vlády Roberta Fica na podzim 2023 reflektuje od začátku února výstava Slobodná národná galéria: Popis jedného zápasu v pražském Domě fotografie. Kurátorský tým tvoří přímo lidé, kteří se stali nedobrovolnými svědky rozkladu Slovenské národní galerie (SNG): Alexandra Kusá, Branislav Matis a Nina Vidovencová, kteří spolupracovali s Helenou Musilovou, kurátorkou Galerie hlavního města Prahy (GHMP). Představení slovenských událostí právě teď a právě v pražské GHMP ovšem nemá jen reportážní funkci. Je to varování.

Potenciál výstavy spočívá hlavně ve výstraze českému diváctvu, v pobídce bedlivě pozorovat dění nejen za hranicemi, ale i kolem sebe.

Úvod obstarává časová osa sahající přes celou stěnu galerie a mapující vývoj od voleb v roce 2023. Divák se tak postupně dozvídá o důležitých momentech i aktérech. V srpnu 2024 byla ze své pozice odvolána generální ředitelka SNG Alexandra Kusá. Nahrazena byla Antonem Bittnerem – spolustraníkem Šimkovičové, jinak učitelem taoismu, který v instituci působil jen zhruba dva měsíce. Než skončil rok 2024, pozici si vyzkoušely další dvě figurky: Miloš Timko a Jaroslav Niňaj. Ten byl zanedlouho také nahrazen. Keep it fresh.

Následoval rychlý kolaps celé instituce. Zkraje roku 2025 z ní odešla většina odborného personálu. Ministerstvo situaci popisuje jako „zefektivnění organizační struktury SNG“ a „odchod nejvýznamnějších odpůrců politiky Ministerstva kultury Slovenské republiky“. Galerie je zatím přetvářena podle vize nového ministerstva a kultura se ocitá v rukou amatérů bez citu pro její svobodné fungování.

Z informačních materiálů se dozvídáme detaily a kontexty. Nástěnky poseté články, dokumenty, humornými fotokolážemi či kurátorskými texty načrtávají (informačně i emočně) komplexní představu o současné slovenské kultuře. Ta má být podle ministryně Šimkovičové hlavně „slovenská a žádná jiná“ (jejím nejmilejším uměleckým dílem je nejspíš státní vlajka). Dočítáme se také, že umělecké výstupy i webové databáze začínají podléhat cenzuře. Jako reakce vznikají neoficiální digitální platformy – třeba Slobodná národná galéria. Ta začala informovat o skutečném dění v instituci a všechno, co mělo zmizet z webu SNG, se objevilo právě na této platformě.

Podobnému osudu ovšem čelí i další kulturní instituce. Alternativní digitální platformy vznikají i pro Národní muzeum nebo Umělecký fond podpory. Konají se kulturní protesty a stávky – například z iniciativy organizací Otvorená kultúra!, Umenie nebude ticho! nebo Kultúrny štrajk. Zapojuje se nejen Bratislava, ale celé Slovensko. Veřejnost četnými způsoby vyjadřuje svou nespokojenost, smutek i hněv.

Popis jednoho zápasu

Výstava v Domě fotografie je do značné míry založená na textu, a není tím pádem příliš výtvarně atraktivní, což je možná trochu škoda vzhledem k jejímu tématu a naléhavosti. V prostoru se setkáme s několika vizuálními díly, především ve druhém patře, hlavně ale výstava působí jako bohatý informační zdroj a dokumentární nástroj. Anotace k výstavě nicméně říká, že „výstavní projekt není aktivistickou ani dokumentární výstavou, i když využívá oba přístupy“.

Většinu prostoru zaujímají vysvětlivky, nástěnky, schematické vizualizace, vyjádření a rozhovory se zaměstnanci SNG, úřední dokumenty doplňující kontext, články a příspěvky na sociálních sítích – zkrátka podklady potřebné k uchopení tragikomičnosti celé situace. Mezi díly skládačky je také spousta memů, vznikajících průběžně v reakci na dění jako poslední index ironizovaného zoufalství.

Potenciál výstavy spočívá hlavně ve výstraze českému diváctvu, v pobídce bedlivě pozorovat dění nejen za hranicemi, ale i kolem sebe. Tento potenciál by byl možná lépe využit, kdyby výstava působila bezprostřednějším dojmem, a byla tak schopná samu sebe lépe propagovat. Nicméně jako zdroj informací o bojích o slovenskou kulturu výstava funguje skvěle.

Moment solidarity

Druhé patro Domu fotografie je věnováno přímo uměleckým formám protestu a rezistence, především ve vztahu k dění kolem SNG. Kurátorstvo demonstruje, jakými způsoby se lze postavit proti chaosu, nad kterým zdánlivě nemáme žádnou kontrolu. Procházíme se mezi několika dřevěnými skříňkami, do kterých lze nahlédnout skrze kukátka. Uvnitř skříněk se nacházejí ukázky výtvarných děl přímo se vyjadřujících k problematice slovenské scény: Martin Piaček navazuje na své antipomníky tematizující politické hrůzy a potupy dílem Trapasy zatial’ nové a zobrazuje nově dosazené generální ředitele SNG točící se dokola „jako figurky na orloji“ za doprovodu valčíku Na krásném modrém Dunaji.

Další ze skříněk interpretuje intervenci Romana Ondaka v Bratislavě v roce 2025. Kukátkem vidíme fotografii jedné z garáží u náměstí Karola Vaculíka posprejované nápisem „Neberte nám kultúru“. Kukátko Ondak původně umístil přímo na garáž a nabízel stejný pohled, který se teď naskytne nám. Mezi dalšími vystavujícími je pak například duo Jiří Franta a David Böhm s diskurzivně souvisejícím plošným dílem.

Kromě fyzicky vystavených děl nebo dokumentací site-specific činností se v patře dozvíme také o několika dílech deinstalovaných ze SNG. Dále máme možnost se sami ke kurátorům i ostatním návštěvníkům obrátit zanecháním vzkazu přímo v expozici. Protilehlá stěna je už pár dní po vernisáži posetá drobnými i rozsáhlými výpověďmi, různojazyčnými slovy podpory i ilustracemi. Kurátorský tým se tak snaží posílit už tak silný moment solidarity nejen mezi Slováky, ale i mezi jejich sousedy a mezinárodní veřejností.

Postesk, nebo předtucha?

To, co kultura potřebuje ze všeho nejméně, je neodborná autorita a cenzura na základě nepoučených, úzkoprsých dojmů. Umění je důležitým médiem svobodného vyjádření, a když se v rámci uměleckého projevu vyskytne korupce, víme, že jsou v ohrožení i další formy demokracie. To si tým GHMP stojící za výstavou uvědomuje a dává si za cíl „podpořit kritické uvažování návštěvníků a ukázat, že umění může být prostředkem reflexe, dialogu a aktivního zapojení do veřejného dění“.

Na konci ledna se slovenská ministryně Šimkovičová setkala s nově jmenovaným českým ministrem kultury Klempířem (Motoristé sobě) za účelem „obnovení zamrzlých vztahů“ a „posílení slovensko-české spolupráce v oblasti kulturní politiky“. Klempíř prý od Šimkovičové obdržel spoustu cenných rad. Výstava Slobodná národná galéria: Popis jedného zápasu je tak připomínkou, že kulturní pole je lehce manipulovatelné a že ministři kultury vždy nemusí jednat v jejím zájmu. A také je povzbuzením, že si to nemusíme nechat líbit. V Domě fotografie bude k vidění do 29. března.

Autorka je multioborová umělkyně a kurátorka.