Česká vláda zvažuje zakázat dětem či mladistvým pod 15 let přístup na sociální sítě. Ponechme stranou debatu, nakolik se jedná o smysluplný krok a nakolik o morální paniku, a zeptejme se, co za to dětem a dospívajícím vláda poskytne, aby se doma neuhryzali nudou. Tato část debaty totiž nejen chybí, ale vláda dokonce v aktuálním rozpočtu navrhla škrtnout padesát milionů korun určených pro organizace, které dětem a dospívajícím umožňují trávit volný čas smysluplným způsobem, a to i těm dětem, jejichž rodiče si žádné jiné nákladnější mimoškolní kroužky nemůžou dovolit zaplatit.
Každá koruna se počítá a za padesát milionů ušetřených na dětech se dá postavit zhruba dvě stě metrů dálnice.
Sebrat peníze dětem chce vláda Andreje Babiše, který byl premiérem rovněž během diletantsky nezvládnuté epidemie covidu. Dokázal tehdy dvě věci: dostat Česko do první desítky zemí v počtu mrtvých a současně udržet děti v lockdownech rekordně dlouhou dobu. To vedlo k dramatickému nárůstu různých problémů, jako jsou úzkosti, deprese či obezita dětí, přičemž s většinou důsledků se děti potýkají dodnes. Dětská psychiatrie dnes dokonce kolabuje více než tehdy, jelikož navazující ministr Vlastimil Válek (TOP 09) pohřbil i to málo, co se za covidu rozběhlo. A dětští psychologové jsou stále spíše mýtem než dostupnou realitou.
Odborná pomoc je jedna podstatná věc. Další je poskytnout dětem a dospívajícím možnost trávit mimoškolní čas s vrstevníky, ať už při sportu, nebo v zájmových kroužcích. Oboje představuje pro rodiče rostoucí finanční zátěž, takže část z nich si podobné výdaje buď nemůže dovolit vůbec, anebo jen v omezeném rozsahu. Nezastupitelnou roli proto hrají mládežnické organizace, které poskytují smysluplnou a finančně dostupnou možnost trávení volného času. Jenže právě jim se Babišova vláda rozhodla sebrat padesát milionů korun. Kde jsou ty časy, kdy si Babiš dával na billboardy slogan „Aby tu chtěly žít i naše děti“. Dnes se spíš zdá, že by byl nejraději, kdyby tady žádné děti nežily.
Největší organizací, jež u nás nabízí dětem a dospívajícím zázemí, je Junák, který má skoro osmdesát tisíc členů. Je to organizace, která funguje napříč celou zemí, dochází do ní děti z celého společenského spektra, a to právě díky tomu, že jsou platby – i díky státním dotacím – ve srovnání s jinými kroužky nízké (včetně letních táborů).
Škrty peněz pro skauty už zvládl před pár týdny obhajovat nepřekvapivě Petr Macinka – asi aby ukázal, že jeho politický spolek je průkopníkem motofašismu i motosadismu. Macinkovým „argumentem“ je, že dotace ze Skauta dělají Pionýra (ať už tím myslí cokoli), a především má strach, že se ze Skauta stává „čerpačka na peníze“. To řekl o organizaci, která za naprosté minimum prostředků poskytuje zázemí desítkám tisíc dětí díky tomu, že většina provozu stojí na dobrovolné práci členstva.
Jestli něco je ukázková „čerpačka na peníze“, jsou to Motoristé, kteří si vydupali dvě trafiky: pro Borise Šťastného a Filipa Turka. První zatím přišel s nápadem na chození do schodů a druhý šíří bludy o větrných elektrárnách – a vlastně o čemkoli, k čemu se vyjádří.
Nicméně zatímco toto jsou jen obvyklé projevy škrobeného psychopata, reálné rozdělení financí je plně v režii Babišova hnutí. To zvládlo probořit rozpočtový strop a porušit zákon o rozpočtové odpovědnosti především proto, aby mohlo do rozpočtu nasypat desítky miliard korun na stavby dálnic. Úspory pak vláda řeší šetřením drobných, jako je snížení rozpočtu Ministerstva životního prostředí, kde Macinka plánuje „úspory“ v podobě vyhazování lidí z vedení českých národních parků.
A další úsporou – která nás vyjde velmi draho – je právě osekání peněz pro organizace pracující s dětmi a mládeží. Nicméně každá koruna se počítá a za padesát milionů ušetřených na dětech se dá postavit zhruba dvě stě metrů dálnice, což se samozřejmě vyplatí.
Až dětem Babiš „zakáže socky“, můžou třeba koukat do svodidel. Nic lepšího pro ně tenhle stát nemá, což je na celém plánu se zákazem sociálních sítí to nejhorší. Provede se jen ta nejviditelnější a nejlevnější operace, tedy zákaz. Na důsledky zůstanou děti samy, protože se jim sebere i to málo, co zatím funguje. Z hlediska financí to nedává žádný smysl, je to jen vyjádření absolutního nezájmu o nejmladší generaci. U Macinky je pak tento postoj doplněn škodolibou radostí, že se někdo bude mít hůř, což je politika Motoristů v kostce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás