Na sociálních sítích i v médiích se objevila řada oprávněně kritických reakcí na nedělní demonstraci Milionu chvilek pro demokracii v Praze. Možná jsem cynik, ale ani na mě nefungují slova o morálce, slušnosti a dobru. Mám samozřejmě rád slušné a morální lidi, ale do slušnosti si každý z nás projektuje své vlastní představy a je otázka, co přesně by měla v politice vlastně znamenat. Přesto je potřeba ocenit, že se demonstrace uskutečnila a že na ni přišel tak obrovský počet lidí, přestože byla svolána narychlo.
Měli bychom se také konečně bavit o českých miliardářích, kteří nám skrze své politické projekty postupně ukradli stát.
Je skvělé vidět, kolik lidí trápí Petr Macinka na ministerstvu zahraničí, zmocněnec pro Green Deal Filip Turek a v alternativní realitě se pohybující lidé jako Ševčík, Rajchl a další. I mně tito lidé vadí a všechny do jednoho považuju za krajní pravičáky a fašisty, kteří nemají v čele státu co dělat. Jsem rád, že v tom nejsem sám. To je asi ten nejdůležitější význam demonstrací, přestože si často říkáme, že k ničemu nevedou. Navíc je potřeba ocenit, že lidé přišli svůj názor vyjádřit i v současných mrazech. Evidentně je současná situace štve opravdu hodně.
O čem je potřeba mluvit
Chtěl bych ale naznačit několik bodů, které v neděli na demonstraci nezazněly a zaznít by podle mě měly, protože spojují zájmy českých liberálů, levičáků i dalších lidí, kterým na této zemi záleží. Přes všechnu kritiku jsem totiž přesvědčený, že bychom měli tyto společné body zdůrazňovat. Předně toho na nedělní demonstraci nezaznělo tolik, kolik bych si představoval, o Donaldu Trumpovi a o tom, jakou hrozbou je jeho vláda pro evropský projekt. Nikdo se nepozastavil nad tím, že Babiš ani Macinka téměř nepodpořili Grónsko ve sporu se Spojenými státy. Nikdo nepromluvil o tom, že Babiš o Trumpovi, který nechává momentálně zabíjet a mrzačit lidi v ulicích amerických měst, v listopadu 2024 prohlásil, že je „největší patriot ze všech“ a že Babišova eurofrakce Patrioti pro Evropu je otevřeným Trumpovým spojencem.
Nikdo nemluvil o tom, že zatímco Babiš dál sní o sympatiích amerického prezidenta a raději se k jeho krokům nijak nevyjadřuje, aby ho nenaštval, jiní evropští politici už začínají plánovat, jak posílit evropskou bezpečnost a ekonomiku takovým způsobem, aby Evropa nebyla Trumpem snadno vydíratelná. Všem je jasné, že poklidné vztahy se Spojenými státy jsou minulostí – tedy až na Babiše, Macinku, Turka a spol., pro které je Trump stále nedostižným politickým vzorem. Z východu se blíží hrozba Ruské federace, ze západu vydírání Donalda Trumpa a jeho nároky na území evropských států. Co bude v této situaci dělat Andrej Babiš? Nejspíš vůbec nic.
Pravdou ovšem je, že řada evropských politiků dnes mluví také o hlubší integraci jádrových zemí Evropské unie tak, aby mohly postupovat jednotně a mohly společně čelit hrozbám, které nový světový řád vytváří. Nedokážu si představit, že s klausovskými Motoristy a proruskou SPD v takovém evropském projektu budeme. Měli bychom tedy vést debatu o tom, co chce naše vláda dělat, do jakého kontextu nás chce zařadit a jak chce uchránit suverenitu naší země v novém mezinárodním řádu, v němž vládne právo silnějšího. Bude spoléhat na to, že se Trump dobře vyspí a rozhodne se nás neobětovat? Samé otázky…
Superbohatí a výprodej státu
Měli bychom se také konečně bavit o českých miliardářích, kteří nám skrze své politické projekty postupně ukradli stát. Logicky bychom se měli bavit o Andreji Babišovi, ale také o Pavlu Tykačovi, jehož peníze pomohly lidem jako Petr Macinka k moci. Je třeba nastavit jasná pravidla a mechanismy pro to, aby nejbohatší nemohli v budoucnu takto brutálně ovlivňovat nejvyšší politiku. Řešení tohoto problému je politické, ale v českém kontextu o tomto tématu mluvíme stále jen minimálně nebo vůbec. Vstup boháčů do politiky je celosvětový trend a nejvíce patrný je aktuálně opět ve Spojených státech, kde se vládnutí točí kolem toho, jak pomoci největším americkým korporacím, jak by bylo možné americkým miliardářům přihrát ještě nějaké miliardy dolarů navíc, případně jak zlomit evropské regulace, aby se zde američtí miliardáři mohli chovat jako doma.
Osobně se mi takový přístup hnusí a jde proti všemu, co bych od politiky očekával. V Česku se ovšem k americkému scénáři stále více přibližujeme. Věřím, že s protestujícími „chvilkaři“ bychom se mohli shodnout třeba na tom, že je v Česku potřeba vytvořit férové společenské i hospodářské prostředí, v němž má šanci uspět každý a kde nerozhodují jen klientelistické vazby a politické krytí. Že je třeba bojovat proti monopolům za funkční stát, který je schopný svým občanům pomáhat v nesnázích, za kvalitní a všeobecně dostupné vzdělání, za bezplatnou a kvalitní zdravotní péči pro všechny, za zajištění důstojných pracovních podmínek pro ty, kteří chtějí a mohou pracovat. A právě vliv nejbohatších lidí na českou politiku jde přímo proti těmto principům, které tolik rozčilují Trumpa, J. D. Vance a další členy Trumpovy administrativy. Bez vyřešení těchto problémů se bohužel nikam neposuneme.
Hlavní část kritiky aktivit Milionu chvilek pro demokracii podle mě vychází z toho, že je tento projekt až příliš spojený s vládou Petra Fialy, který Chvilkám do velké míry vděčí za to, že se stal premiérem. A řadu lidí také rozčiluje neschopnost „chvilkařů“ podívat se jasně a kriticky na chyby, které minulá vláda udělala, čímž vehnala voliče do náruče krajní pravice. České politice poslední roky dominují dva hlavní politické bloky: autoritářský (který reprezentuje ANO a krajní pravice) a pravicově-neoliberální (který reprezentují STAN, ODS, TOP 09 a významná část Pirátů). Pokud si přejeme nějakou zásadní proměnu české politiky, je potřeba vytvořit alternativu k těmto dvěma dominujícím blokům. To znamená oslovit lidi z jednoho i druhého tábora a nabídnout jim společenskou vizi, která jim bude mluvit z duše a která nebude jen opakovat nefungující recepty. Jen tak je možné českou politiku přerámovat a změnit. Taková alternativa se může rodit i během protestů proti fašistům v aktuální vládě.
Každý rozumně uvažující člověk chce Česko pevně ukotvené v evropském prostoru, které se nemusí bát výhrůžek Trumpa ani Putina. Babišova vláda nás bohužel od takového Česka aktuálně vzdaluje, a proto jsem rád, že se proti tomu ozvalo takřka sto tisíc lidí v pražských ulicích. Jen by bylo dobré se posunout od slušnosti a morálky ke konkrétním vizím toho, v jaké společnosti chceme žít a jak toho můžeme dosáhnout. A rozhodně nezapomínat na to, že svět, jak jsme ho znali, se radikálně mění a že Česko rozhodně není a nebude izolovaný ostrov uprostřed ničeho.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás