K prvnímu lednu začala platit novela trestního zákoníku, do níž politici minulé vlády prosadili upravenou formulaci paragrafu o postihování propagace hnutí potlačujících lidská práva. Nově výslovně zmiňuje nacistické a komunistické hnutí. Podle některých politiků a médií to znamená, že je od ledna zakázané propagovat komunismus a že za takový akt můžete jít na dva až pět let do vězení. Je to pravda? Jak přesně bude zákon fungovat? A co mohou čekat české levicové organizace? O tom jsme mluvili s advokátem Pavlem Uhlem.
Od ledna letošního roku je podle řady médií i politiků trestná propagace a podpora komunismu. Co přesně to znamená z právního hlediska?
Taková informace je nepřesná. Došlo pouze k doplnění několika slov do existující skutkové podstaty, která stíhá „založení, podporu nebo propagaci hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob“. Tato skutková podstata je v právním řádu dlouho a byla pouze doplněna předvětkem, že to může být nacistické, komunistické a jiné hnutí.
Neexistuje právní definice toho, co je nacistické, ani toho, co je komunistické. To jsou otázky politologie či historie, přičemž v rámci těchto disciplín existuje pluralita definic těchto pojmů.
To, co je trestné, musí ale nadále splňovat všechny parametry, které jsem uvedl. Podle mě tedy podpora hnutí, které splňovalo tyto parametry – bez ohledu na to, zda bylo nacistické, komunistické nebo jakékoli jiné –, byla trestná dříve a je trestná i dnes. Zákon se z mého hlediska normativně nezměnil.
Je to tedy tak, že když se mluví o komunismu, je otázka, co tím myslíme? Zda jde o komunismus jako ideologii založenou na práci a teoriích řady myslitelů od Karla Marxe až po Silvii Federici, nebo zda mluvíme o minulém režimu, o němž se zase dá polemizovat, zda opravdu byl, či nebyl komunistický?
Existují dvě okolnosti, které nám značným způsobem redukují aplikovatelnost celého tohoto paragrafu. Je tu starší, ale dodnes respektované rozhodnutí Nejvyššího soudu, že musí jít o hnutí, které skutečně existuje a má nějaké faktické organizační parametry, včetně hierarchie. Nemusí být registrované, může být neformální, ale musí existovat. Nemělo by se to tedy vztahovat k projevům sympatií vůči něčemu, co je otázkou minulosti. Tím paragrafem navíc nejsou myšlena především verbální vyjádření, ale reálná faktická podpora skutky, nejen slovy. Čistě verbální ten akt sice být může, ale není to jeho typickým znakem. Jiné skutkové podstaty pak trestají i projev sympatií k těmto hnutím, což je zpravidla čistě verbální projev. Stále tam je ale vazba na hnutí.
Zároveň změnou toho zákona došlo ke zmatení obsahu. Ten zákon pracoval s pojmy, u nichž nebylo z hlediska práva pochyb, co znamenají. Je jasné, co se myslí „potlačováním práv a svobod člověka“. Víme také, co je „rasová, etnická, národnostní, náboženská či třídní zášť“. S těmito pojmy právo umí pracovat. Teď nově ale přibyly dvě charakteristiky, které právní nejsou. Neexistuje právní definice toho, co je nacistické, ani toho, co je komunistické. To jsou otázky politologie či historie, přičemž v rámci těchto disciplín existuje pluralita definic těchto pojmů. Ta změna tedy vyvolává spíše zmatení než větší právní jistotu.
Pokud je zákon fakticky pořád stejný, dá se říct, že veškerý mediální rozruch, který kolem této novely vznikl, vlastně nedává smysl? Že je změna jen symbolická?
Mně ten smysl nedává. Vnímám to jako symbolický krok, který nejspíš nebude mít faktický dopad. Možná budou zahájena některá trestní stíhání, ale myslím, že soudy tomu pak dají zpětnou vazbu. Změna toho paragrafu je výsledkem iniciativy několika poslanců minulé vlády. A její odůvodnění je příkladem toho, jak by se nemělo pracovat s trestněprávními normami. V odůvodnění píší, že „v české společnosti stále nedošlo k vyrovnání s komunistickou minulostí v trestněprávní rovině“. To je taková floskule, která se většinou chápe tak, že je třeba stíhat činy, které se staly v minulosti. K čemuž tento paragraf nemůže nijak přispět. A pak se v odůvodnění kritizuje „pozorovatelná disproporce mezi postihem nacismu a postihem komunismu“, což je zase nefér argument.
Nebavíme se tu čistě o verbálních trestných činech, bavíme se o zakládání hnutí a jeho fungování. A když se podíváme na posledních třicet let, tak jsme tu měli několik rasových útoků, několik rasových vražd, které pocházely z organizovaného neonacistického hnutí. Byl zde organizován žhářský útok na romskou rodinu, který byl klasifikován jako vražda. S tím pak souvisí projevy, které lze charakterizovat jako podpora či propagace konkrétních hnutí. Ze strany levice k žádným srovnatelným útokům nedochází. V kontextu této sociální reality je nefér říkat, že krajně pravicová hnutí jsou stíhána více. Zkrátka se totiž dopouštějí více trestné činnosti. Nedává smysl to vyrovnávat tím, že budeme stíhat někoho, kdo nic nedělá, aby vznikla rovnováha.
Specifickým problémem pak je i to, že krajní levice má výrazně nižší tendenci budovat hierarchizované a přesně organizované struktury ve srovnání s krajní pravicí. Prostě už je taková. Pokud skutková podstata, a ještě více soudní výklad, dávají důraz na existenci strukturovaného hnutí, je logické, že to dopadá více na ty, kdo je budují, než na ty, kdo donekonečna hledají konsensus ve zcela volných kolektivech bez struktur.
Hodně často politici a komentátoři opakují, že pokud jsou zakázané nacistické symboly, jako je hákový kříž nebo fotka Adolfa Hitlera, měl by být zakázaný také srp a kladivo nebo Leninovy podobizny. Nemluví přitom o současných levicových kolektivech a organizacích, ale o jednom konkrétním režimu a jeho násilí. Jaký je tedy rozdíl mezi nacistickými a komunistickými symboly z pohledu práva? Je opravdu na místě je takto srovnávat?
Je otázka, zda je symbol výlučnou reprezentací nějaké myšlenky, která je trestněprávně stíhaná, je-li ideovým základem hnutí, nebo zda může mít i jinou interpretaci. Z důvodů, které jsou historicky dané, jsou některé symboly nejednoznačné. To se promítlo nedávno u Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, které řešily, zda je heslo „From the river to the sea“ legitimním důvodem pro předběžný zákaz shromáždění. A soud rozhodl, že to heslo může mít problematickou konotaci, ale že v jistém kontextu ji zase nemá.
Pokud tedy levicové spektrum disponuje symboly, které mají různé možné výklady, tak je výrazně imunnější vůči trestní represi, než ta část politického spektra, kde je symbolika jednoznačnější.
Mohu to tedy chápat tak, že konkrétně u nacismu je symbolika jednoznačnější než třeba srp a kladivo, které fungují v řadě různých kontextů a nejsou zdaleka jen symbolem utlačivého režimu Sovětského svazu?
Ano, může to tak být, ale nejsem odborník na symboliku. Čím je symbol méně jednoznačný, tím je obhajoba snazší. Opět zde platí, že krajní levice je s to z nějakých důvodů generovat méně jednoznačné symboly než krajní pravice.
Ráda bych se podívala ještě trochu podrobněji na „podněcování třídní zášti“ a zkusila pochopit, do jaké míry je tedy legální například kritizovat extrémní nerovnosti ve společnosti. Může člověk například říct, že by oligarchové a miliardáři neměli existovat?
Pokud někdo bude chtít propagovat daňový systém, který bude mít takovou daňovou progresi, že zamezí vzniku miliardářů, tak si myslím, že by to jako třídní zášť interpretovat nešlo. Problém je, že opět pracujeme se zkratkou a vlastně nevíme, co zkracujeme. Takže bychom museli pochopit původní význam toho tvrzení. Pokud by chtěl někdo miliardáře věšet, tak tam bych trestnost viděl, pokud se bavíme o ideologii hnutí. Ale pokud někdo chce nastavit takové ekonomické parametry, aby nevznikaly obrovské nerovnosti, pak by to trestné být nemuselo. Při hledání této hranice nám ale slovo „komunistický“ či „nacistický“ nijak nepomáhá.
Mezi základní lidská práva patří i právo na majetek. Právě to je právo, u nějž se lidé nejvíce bojí, že je o ně krajní levice připraví. Je tedy dnes možné mluvit třeba o vyvlastnění?
Vyvlastnění či znárodnění je přípustné za náhradu. Což se také běžně děje, například při stavbě dálnic. Podle současného právního řádu je nepřípustné vyvlastnění či znárodnění bez náhrady, což zakazuje i Evropská úmluva. Zatím jsem se ale nesetkal s myšlenkou, že by volání po znárodnění bez náhrady v politické diskuzi bylo vnímáno jako prokazatelná snaha potlačit právo a svobodu člověka. Nicméně teoreticky vlastnické právo je právo a dokážu si představit, že by to některé orgány činné v trestním řízení tak chápat zkoušely. Zároveň pokud to někdo propaguje, ještě to neznamená, že zakládá, podporuje nebo propaguje nějaké hnutí.
A když si pár lidí založí skupinu či organizaci, která hlásá myšlenku vyvlastnění bez náhrady – to už by mohlo být na pokraji zákona?
Dokážu si představit, že by to tak někdo u policie mohl interpretovat. A že by to státní zástupce schválil. Pak je otázka, jak to posoudí soud. Možná i Ústavní soud, protože se to teoreticky dostává do kolize se svobodou projevu. To je otevřená otázka. Ale ani do této otázky žádným způsobem nevstupuje to, jestli je v té skutkové podstatě napsáno „nacistické nebo komunistické“.
Bylo podněcování třídní zášti už někdy dříve předmětem soudního sporu?
Já jsem si vědom jednoho rozsudku, ale ta kauza ještě neskončila. Otázce třídní zášti se ten soud věnuje s nejasným uchopením toho, co třída je a co třída není. Soud se spíše vlastní definici vyhýbá a pracuje s posudkem znalce.
Ještě praktická otázka na závěr. Kdybych nosila merch britského média Novara, kde je přímo napsané „I’m literally a communist“, tedy „Jsem doslova komunistka“, mohl by to být problém?
Pokud odhlédneme od toho, že zde asi není reference na konkrétní hnutí, tak se vracíme k nejednoznačnosti pojmu komunismus, který není právně definovaný. Je poměrně těžké předvídat, jak na to zareagují orgány činné v trestním řízení. Podle mě by to spíš k definitivnímu odsouzení nevedlo, pokud se využijí všechny prostředky obrany. Existuje ale pravděpodobnost, že dojde k soudu a bude třeba několik let investovat finanční prostředky do obhajoby a žít delší dobu v nejistotě, jak to skončí. To se stát může.
A není možné, že i aktuální kosmetická změna zákona podnítí víc lidí, aby podávali proti levicovým organizacím trestní oznámení?
To se podle mě dít bude. Uvidíme pak, jak se k tomu postaví orgány činné v trestním řízení.
Více tedy zjistíme, až když dojde na konkrétní soudní proces?
Přesně tak. Konečné slovo budou mít vyšší instance.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás