Na rozdíl od minulé vlády Petra Fialy, která se z ideologických důvodů ani nesnažila tvářit, že by mohla řešit hluboké sociální problémy české společnosti, a mnohé raději ještě prohloubila, nová vláda Andreje Babiše se na první pohled přinejmenším rétoricky liší. V samotné preambuli svého programového prohlášení některé z velkých bolestí země i pojmenovává a například „rodina“ je zde zmíněna hned dvakrát – jednou v souvislosti s mladými lidmi a jejich možnostmi rodiny zakládat, podruhé v kontextu sociální solidarity. Máme se tedy těšit, nebo lze komentářem k této kapitole vládního plánování a slibů především připomenout skutečné zájmy Andreje Babiše a novou kampaň Alarmu Oligarchii se nepřizpůsobíme?
Proč v programovém prohlášení vůbec sledovat právě rodinu je nabíledni. Rodiny, které pečují o nezletilé děti, jsou daleko citlivější na ekonomické krize a propady. Tím spíš, kde o děti pečuje jeden rodič. Počet samoživitelů přitom narůstá, navzdory tomu, že jsou to právě oni, kteří se rychle propadají pod hladinu příjmové chudoby – zatímco v roce 2021 bylo takových domácností 32,4 procenta, vloni už 36,3 procenta, jak mimo jiné zjistil výzkum Radky Dudové z Akademie věd a Národního institutu SYRI. Ve většině případů se nepřekvapivě jedná o ženy.
Tady je možná důležité předejít některým obvyklým lidovým spekulacím a podotknout, že ačkoliv jsou to většinou ženy, kdo častěji podává žádost o rozvod (asi dvě třetiny), nečiní tak proto, že jsou hloupé, naivní nebo rozmazlené a chudobu si tak „zaslouží“. Většinou dobře chápou ekonomické dopady rozvodu, nicméně ty jsou pro ně a jejich děti zároveň menší hrozbou než setrvání v dysfunkčním vztahu, kde jim nezřídka hrozí i násilí, výjimečně smrt.
Levicově populistický Babiš je mrtev. Zůstal nám tu Babiš oligarcha, tentokrát v patriotickém kabátku s výložkami.
Na situaci samoživitelek navíc kumulativně dopadá množství chronických problémů české společnosti, které místní, tradičně silně maskulinizovaná politika buď sotva vnímá, nebo na ní má dokonce zájem. Sem patří nedostatek předškolních zařízení nebo extrémně nízké alimenty. Průměrné výživné je u nás zhruba 4000 korun na dítě a k tomu se přidává i jeho obtížná vymahatelnost, do níž zásadní zvrat nevneslo ani zálohové výživné.
Mateřstvím se také prohlubuje (a často zároveň obhajuje) gender pay gap. Přitom jde často jen o cynické zneužití slabší pozice žen na trhu práce – třeba kvůli obtížně sehnatelné předškolní péči. Češky platově za muži zaostávají o 18 procent, přičemž evropský průměr je 12 procent. Roli zde hraje nejen konzervativní struktura ekonomiky, předsudky ohledně mužských a ženských zaměstnání, ale i „krystalická diskriminace žen“ (nejvyšší příjmový propad zažívají ženy v bankovnictví a pojišťovnictví, například makléři mají v průměru o 50 procent vyšší příjmy než makléřky). Možnosti matek si vydělat dále narážejí na nízkou flexibilitu zaměstnavatelů ohledně pracovní doby a úvazků, ale taky na nedostatečný počet míst v předškolních zařízeních. V Česku tedy stále platí, že stát se matkou znamená extrémně riskovat ohledně dlouhodobé kvality svého života – a nakonec i života svých dětí.
Skutečnost, že porodnost klesá na historické minimum, rozhodně není věc náhody, jakkoliv s nižší porodností zápasí všechny rozvinuté ekonomiky a klesá globálně bez ohledu na HDP země. Gender pay gap, dostupnost školek, výše alimentů a jejich vymahatelnost nebo účinné potírání domácího násilí (viz předloni neschválená Istanbulská úmluva), to vše je přitom v kompetenci politické moci – výkonné i zákonodárné.
Šťastné rodiny silových složek
Prostor pro zlepšení kvality života v Česku tedy máme značný. Pomůže samoživitelkám a jejich dětem třetí vláda Andreje Babiše? A jak moc si kabinet uvědomuje feministické aspekty problémů státu? Na první pohled nijak, pouhými dvěma ministryněmi nevybočuje z českého falokratického úzu. Na druhou stranu někteří komentátoři o ANO stále mluví jako o „levicové straně“, což by slibovalo trochu komplexnější pohled na ekonomickou stratifikaci společnosti. Navíc programové prohlášení určitý prosociální slovník skutečně obsahuje – o rodinách, dětech nebo sociální stabilitě se tu píše opakovaně.
Přesto je těžké být optimistkou. Babiš je kvůli svému stíhání a aktuální potřebě imunity politicky vydíratelný. I to otevřelo dveře do vlády vysloveně šovinistickým Motoristům nebo proruské SPD, dvěma subjektům prolezlým dezinformační agendou, od popírání vlivu člověka na klimatickou krizi přes dezorientaci ohledně války na Ukrajině po odmítání „genderismu“ a prostomyslný obdiv k trumpismu i putinismu. Představa, že by tyto subjekty chápaly situaci sólo pečujících žen, je slušně řečeno velmi nerealistická. Tady budou vrčet motory, nic jiného.
Jeden z konkrétnějších nápadů, jak „řešit“ situaci rodin, tak najdeme v příslibu, že daňová sleva na nepracujícího manžela či manželku (v praxi v drtivé většině manželku) se vrátí do původní archaicko-patriarchální podoby – nyní je nově podmíněna péčí o dítě do tří let věku. Je to přitom jedno z mnoha opatření, z nichž ti nejchudší nemají nic. Nezapomínejme ale ani na celkově zvrácenou povahu tohoto nástroje, kdy stát daňově zvýhodňuje muže za to, že jejich ženy přicházejí o kontakt s profesí a stávají se na nich závislejšími.
K tomu zde lze tedy rovnou dodat, že jakkoliv je situace samoživitelek a pečujících žen zásadním indikátorem dlouhodobé stability společnosti, v programovém prohlášení vlády o nich není vůbec nic. Je tam jen jedna věta o zvýšení vymahatelnosti výživného. Nikoliv o jeho navýšení. A taky zmínka o flexibilních úvazcích pro rodiče, seniory a zdravotně znevýhodněné. A pak věta o flexibilitě čerpání rodičovského příspěvku. Chudoba matek se tu tedy nejen neřeší, ale dokonce posiluje.
To, co by se v případě feministické agendy – například kvót nebo zaručených mezd u dlouhodobě podfinancovaných pozic ve školství, kultuře, zdravotnictví nebo sociálních službách – považovalo za sociální inženýrství, komunismus a progresivismus dohromady, je v případě dominantně mužských profesí úplně normální věc. Programové prohlášení vlády tak opakovaně šermuje magickou formulí „Zajistíme nástupní plat 50 tisíc korun“ výhradně ve spojení s celníky, policisty, příslušníky vězeňské služby, hasiči a vojáky, tedy sektory, které z 80 procent zaměstnávají muže. Jedinou anomálii v tomto rozevření pečující náruče státu směrem k mužům v uniformách pak tvoří Plagovi „vysokoškolsky vzdělaní učitelé“. Pokud jde o profese, které jsou obsazovány spíše ženami, jsou mzdové přísliby vládního prohlášení o poznání mlhavější („Zasadíme se o zlepšení platových podmínek administrativních pracovníků soudů“; zmiňuje se „posílení personální stability ve zdravotnických profesích“).
Kdyby se plány rodinné politiky stávající vlády měly stručně charakterizovat, šlo by o jakýsi „komunismus pro uniformované složky“. Letitou debatu o tom, jestli policistů nemáme zbytečně moc, plány Babišovy patriotické vlády na větší počet uniforem v ulicích pro tuto chvíli utínají. Marná sláva, patriotismus a militaristický či šovinistický odér se z programového prohlášení neline o nic méně než obdiv k Maďarsku, americkému trumpismu nebo Rusku. Kdyby se vám tento soud zdál přehnaný, lze z vize o šťastných rodinách uniformovaných složek citovat dále: „Připravíme projekt sítě jednotných náborových a výcvikových center za nezbytné podpory Ministerstva obrany, která umožní efektivní nábor a přípravu nových příslušníků policie, hasičských sborů, armády, celní správy a vězeňské služby. Součástí center budou startovací byty, školy, školky a sportoviště pro rodiny příslušníků zmíněných složek.“
Pejskům, kočičkám, chudým dětem a hlavně oligarchům
Vláda designující ekonomiku v ideálu militarizovaných režimů si absolutně neuvědomuje (což, upřímně, není překvapení), že klíč k prosperitě Česka je především feministický. Že leží v tak prosté věci, jako je kvalita života žen. V možnosti rozvíjet potenciál jejich zvyšujícího se vzdělání (mladší generace žen v tomto ohledu už přeskočila muže) i možnosti vychovávat děti. A nejde jenom o zde stále proklínané „kariéristky“, ale třeba taky o to, aby samoživitelky nemusely darovat plazmu kvůli běžnému nákupu, což je jeden z případů popsaný ve výše zmíněném výzkumu. Jinak dnes ženy, které už nejsou tak závislé na očekávání okolí jako předchozí generace, prostě rodit nebudou. Děti hasičů, vojáků, policistů nebo pracovníků vězeňské služby nás potom při vší úctě nevytrhnou.
V programovém prohlášení naopak nacházíme různé stěží maskované oligarchické zájmy – bohužel ne všechno, co je dobré pro oligarchy, je dobré i pro děti. U Motoristů vypiplaných fosilním oligarchou Tykačem v laboratoriu Institutu Václava Klause je agenda daná jasně: širokospektrální napomáhání Tykačovu (post)uhelnému byznysu. Tady nějaké matky nikoho nezajímají. Jenže i Babiš má své byznysové zájmy a „čarování“ s vlastnictvím Agrofertu na tom nemění nic. Se samoživitelkami se to proto v programovém prohlášení má jako se zvířátky. Zatímco se zmiňuje zákaz množíren Čechy oblíbených pejsků a kočiček, o daleko masivnějším utrpení hospodářských zvířat tu nenajdeme ani čárku. To už by byla komplikace a vyšší náklady. Jsme-li produkce u potravin, nejen chudé matky by mohly zajímat třeba vysoké ceny potravin a jejich souvislost s potravinářskými oligopoly. Místo systémového řešení se tak matkám předhodí slib více školních obědů zdarma. A jako přídavek větší dostupnost Erasmu+ a modernizace dětských sportovišť k tomu.
Vládní závazky oligarchy zbohatlého na levné práci taky zcela opomíjejí jeden z nejzákladnějších nástrojů k navýšení mezd, jímž je zákonné navýšení minimální mzdy. Se svým patriotickým rebrandingem už si bude hýčkat jen vybrané silové složky. Nutno říci, že na řešení akutních dopadů vládou popírané klimatické krize budou přinejmenším vojáci, hasiči i policisté potřeba.
Naopak došlápnout si oligarchická reakční a antivědecká vláda chce na neziskovky. Jestli přitom něco nejohroženějším skupinám v časech krizí pomohlo ve chvíli, kdy stát selhával, byl to právě neziskový sektor. Samoživitelky díky nim bez běžného úředního ponížení dosáhly na potravinovou i finanční pomoc, jak také prokazuje zmiňovaný kvalitativní výzkum o životě samoživitelek.
Jak je tedy z programového prohlášení patrné, liberální i levicově populistický Babiš je mrtev. Zůstal nám tu Babiš oligarcha, tentokrát v patriotickém kabátku s výložkami, maskulinně populistický a s novými (oligarchy řízenými) kumpány ve vládě. Problémy samoživitelek a žen obecně tuhle formaci budou zajímat nanejvýš marketingově. Jestli jste na straně žen, matek a samoživitelek, prosím pomozte nám v naší aktuální kampani Oligarchii se nepřizpůsobíme, ať se na jejich problémy nezapomíná. Teď to bude obzvláště potřeba. Děkujeme.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás