Těsně před 17. listopadem si Pavel Tykač koupil polovinu akcií společnosti Mafra a výrazně tím vstoupil na český mediální trh. Nyní mu bude patřit polovina z třetiny mediálního trhu, ale jeho neformální vliv bude ještě větší. Třetinu mediálního trhu vlastní už delší dobu Daniel Křetínský a s nástupem nového generálního ředitele Hynka Chudárka se objevují hodně znepokojivé zprávy i z České televize. Zbývají v Česku ještě nějaká média, na která nemají oligarchové vliv? A co se dá s touto situací dělat? O tom si povídají Jan Bělíček, Saša Uhlová a Stanislav Biler v dnešním Studiu Alarm.
Zatímco dříve si nejbohatší Češi kupovali mediální domy pod zástěrkou podpory svobody slova a hájení demokracie, dnešní oligarchové už ani nezastírají, že mají primárně politické a ekonomické cíle. Příkladem toho je aktuální výstup Pavla Tykače v podcastu Štěpení, kde nákup poloviny akcií Mafry hájil tím, že nemá rád „progresivní levičácká média“. Primárním cílem jeho výstupu ale bylo stupňovat tlak na stát, aby odkoupil či začal dotovat jeho prodělečné elektrárny v Počeradech a Chvaleticích a také teplárnu v Kladně.
Oligarchické struktury ovšem aktuálně usilují i o změnu fungování veřejnoprávní televize. Člen Rady ČT Pavel Matocha si nedávno na sociální síti Facebook pochvaloval, že i díky tlaku radních nyní televize do publicistických pořadů více zve osobnosti z redakce Echa24 či Institutu Václava Klause. Dá se tomuto tlaku nějak konkurovat? Je možné fungování České televize nějak reformovat, aby nepřišla o svou nezávislost a zároveň více reflektovala názorovou pluralitu? A mohla by Radu České televize volit občanská shromáždění?
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás