Od teroristického útoku na koncertní halu v Crocus City Hall v Krasnogorsku v roce 2024 se lidé ze střední Asie setkávají v Rusku s větší mírou diskriminace než kdy dříve. Nenávist se začala šířit poté, co byli z agrese obviněni dva občané Tádžikistánu. Obyvatelé Střední Asie se od toho momentu stali hromadně hrozbou. Ruští nejvyšší představitelé jejich plošnou ostrakizaci nijak neodsoudili, naopak ji svým chováním ještě podpořili. Jen za první půlrok 2024 bylo ze země deportováno 85 800 migrantů, což je dvakrát víc než za stejné období předchozího roku.
Vzhledem k tomu, jak důležité jsou peníze vydělané v Rusku pro ekonomiky jednotlivých zemí, není na místě si myslet, že by se tamní vlády svých občanů proti Kremlu jakkoli výrazněji zastaly.
Bezpečnostní složky navíc začaly nahánět lidi původem ze Střední Asie a spolu s nimi to dělají také krajně pravicové organizace. Důvodem pro pronásledování mohlo být třeba jen banální porušení zákona, propadnuté vízum nebo práce vykonávaná bez povolení. Popsány byly i případy, kdy si policisté říkají migrantům o úplatky. Nemají-li na ně, berou je na nejbližší stanici a drží je v temných místnostech. V celách, kde panují nehumánní podmínky, může naráz přebývat až 20 lidí. A aby se zadržený dostal ven, musí buď zaplatit výkupné, nebo podepsat kontrakt s ruským ministerstvem obrany a jít bojovat na Ukrajinu.
Jakkoli je pravda, že Islámský stát, který se k teroru v Crocus City Hall přihlásil, verbuje nové bojovníky do svých řad i mezi chudým obyvatelstvem středoasijských států, pokusům Ruska udělat z těchto lidí paušálně kriminálníky a teroristy se vzpírají i oficiální data. Ministerstvo vnitra totiž uvádí, že obecně jsou cizinci zodpovědní jen za čtyři procenta veškeré trestné činnosti.
Aplikace, co sleduje každý krok
V důsledku protipřistěhovalecké kampaně, kterou vláda spolu s obyvatelstvem vede, se život migrantů v Rusku obrací k horšímu. Dočasný pobyt bez povolení byl zkrácen na 90 dní za rok a policie může nově kdykoliv a bez dovolení vejít do bytu, v němž bydlí cizinci.
Od 1. září navíc začal v Moskvě a moskevské oblasti pilotní projekt, jehož úkolem je mapovat počty pracovních migrantů. Aplikace Amina monitoruje veškerý jejich pohyb a předává informace o jejich geolokaci ruskému ministerstvu vnitra. Má přístup nejen k poloze zařízení, ale také ke galerii, a instalovat si ji musí všichni, kdo přijedou do Moskvy pracovat. Za neuposlechnutí může hrozit deportace. Povinnost se týká převážně migrantů z Uzbekistánu, Tádžikistánu, Arménie, Kazachstánu, Gruzie, Ázerbájdžánu, Moldávie, Kyrgyzstánu či Ukrajiny – čili zemí, které mají s Ruskem bezvízový styk.
K tomu, aby se migrant mohl stát objektem kontroly, stačí, že nebude pár dní pobývat tam, kde má hlášený pobyt. Pokud další tři dny nedostane ministerstvo z aplikace informace o tom, kde se daný člověk nachází, může se uživatel dostat do Registru kontrolovaných osob. Ten je určený pro cizince, kteří jakkoli porušili zákon. Kdo se do registru dostane, nesmí si otevřít účet v bance, změnit místo pobytu, vstupovat do manželství ani zapisovat děti do škol.
Migrant může do problémů lehce spadnout i bez vlastního přičinění. V Rusku bývá totiž poměrně často rušen signál kvůli dronovým útokům. Aplikaci je ke všemu možné nainstalovat jen do jednoho zařízení, stačí proto, aby cizinec neměl signál nebo mu telefon zabavila policie. V Moskvě navíc trvají problémy s nesprávným určováním geolokace. Aplikace Amina navíc zatím funguje jen pro Android, verze pro iOS neexistuje. Experiment potrvá do 1. září 2029. Od příštího září se už bude týkat všech lidí ze zemí, které mají s Ruskem bezvízový styk a jejichž obyvatelé přicestují na víc než 90 dní.
Ruský stát se v otázkách diskriminace neomezuje pouze na dospělé. Restrikcemi míří i na úplně nejmladší. Děti migrantů, které neumí dostatečně dobře rusky, nově v Rusku neberou do škol. Od 1. dubna 2025 musí podle zákona skládat zkoušku z ruského jazyka, bez níž nemůžou začít s povinnou školní docházkou. Odmítnutí se týkalo 87,5 procent školáků, jejichž mateřským jazykem není ruština. Jen v Moskvě žije 80 tisíc dětí z migrantských rodin, avšak pouze 25 tisíc z nich chodí do školy.
Diskriminující zákony nepřipravuje jen vláda, pozadu nezůstávají ani lokální mocenští představitelé. V některých oblastech zavádějí vlastní pravidla a zvyšují například částky, které musí cizinec platit za to, aby mohl v Rusku legálně pracovat. Desítky regionů migrantům zakázaly působit ve veřejné dopravě, maloobchodě, výrobě potravin nebo pracovat jako taxikáři. V některých oblastech nesmí pracovat jako kurýři, v kultuře, v knihovnách, v muzeích či v kinech. Co do počtu omezení vede Krasnodarský kraj, kde mají migranti zakázáno rovnou 80 oborů.
Samosprávy svůj postup vůči migrantům hájí tím, že tito lidé prý berou práci domácím Rusům a mohou za snižování mezd. 40 regionů naopak omezení pracovních možností pro migranty vůbec nezvažuje. Jedná se například o Moskvu, Petrohrad, Tatarstán či Baškortostán.
Následky, které nebudou bolet dlouho
Na migrantech závisí celá odvětví ruské ekonomiky jako stavebnictví, bydlení, komunální služby, logistika a další. Jen na stavbách v Moskvě pracují z více než 50 procent migranti. V dopravě, maloobchodě a gastronomii pak tito lidé tvoří asi třetinu zaměstnanců.
V ruských regionech, kde migranty ve velkém zadržovala policie, trvaly několik dní potíže se zametáním ulic i svozem odpadů. V jiných místech zase neměl kdo doplňovat zboží, a tak pustly regály v obchodech. V Krasnodarském kraji, který je největším producentem pšenice, kukuřice, slunečnic a rýže, hrozilo, že nebude mít kdo pracovat v zemědělství. V Dagestánu zase chyběli lidé, kteří by vyváželi odpadky.
Rusko je i přesto mezi pracovními migranty velmi populární. Podle statistiky OSN se nachází v první pětce zemí, kam lidé za prací odcházejí nejčastěji. Roky trvající přísun migrantů ze Střední Asie dává navíc Moskvě pocit jistoty. Kreml ví, že tito lidé nemají na výběr a bát se nemusí ani jejich vlád, protože tamní hospodářství do značné míry závisí na penězích, které pracovní migranti vydělají právě v Rusku.
Podle údajů Světové banky tvořily v roce 2024 příjmy migrantů například 45 procent HDP Tádžikistánu, 24 procent HDP Kyrgyzstánu a 14 procent HDP Uzbekistánu. Díky faktické závislosti na ruském pracovním trhu může Kreml po státech Střední Asie požadovat třeba ochranu ruského jazyka, prosazování zájmů ruského byznysu, odmítnutí spolupráce se Západem nebo vstup do ruského integračního uskupení. Vzhledem k tomu, jak důležité jsou peníze vydělané v Rusku pro ekonomiky jednotlivých zemí, není na místě si myslet, že by se tamní vlády svých občanů proti Kremlu jakkoli výrazněji zastaly.
Rusko této skutečnosti cynicky využívá, když posílá tyto ekonomické migranty pracovat na ukrajinská okupovaná území a ty, jimž se povedlo získat ruské občanství, pak žene rovnou na frontu. Střední Asie navíc pro Rusy nepředstavuje jedinou možnost, kde pracovní sílu brát. V roce 2026 hodlá země přijmout víc pracovních migrantů z Indie, Číny, Malajsie, Bangladéše a také z Afriky. Počítá se s 279 tisíc lidmi, což je o 20 procent více než v letošním roce. Rusko má z většiny zájem o kvalifikované pracovníky, které potřebuje do oblasti průmyslu a také k budování infrastruktury. Jen necelých 10 procent by měli tvořit lidé bez kvalifikace.
Tímto krokem si chce Moskva zajistit dostatek pracovních sil, které nyní postrádá. Migranti z jiných než postsovětských republik mají pak i tu výhodu, že povětšinou neumí rusky, a nemají tak možnost přijít do kontaktu s domácím obyvatelstvem a ovlivňovat ho. Zaměstnavatelé si na nich cení disciplíny, ochoty pracovat v odlehlých oblastech nebo zůstávat přesčas. Tito pracovníci jsou navíc vázáni pouze k jednomu pracovišti, takže nemohou během pobytu měnit zaměstnání. Právě takové ruská válečná ekonomika potřebuje. Bezprizorních chudých je ve světě bohužel pořád dostatek.
Autorka je spolupracovnice redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás