Sedmadvacetiletý Stefan Hrka je jednou z obětí tragédie v Novém Sadu z minulého roku, kdy se na čekající lidi zřítila střecha u vlakového nádraží. Jeho matka Dijana se od začátku staví na stranu studentů a veřejně podporuje protestní hnutí. Chce vědět, kdo je odpovědný za smrt jejího syna a chce, aby s ním proběhl spravedlivý soud.
1. listopadu se pozornost mnohých médií při vzpomínkovém setkání soustředila právě na ni. „Nový Sad dnes pláče, ale já bojuji za to, aby už nikdy nikdo, žádná máma, žádná sestra, nemusela takhle truchlit,“ pronesla ve svém projevu k více než 140 tisícům lidí, kteří si přišli tragédii připomenout. Ve stejný den přitom videa mnohých médií zachytila, jak s pláčem pokládá věnec před budovu železniční stanice. Ve svém projevu pak ohlásila, že 2. listopadu v 11:52, přesně na výročí tragédie, vstoupí v protestní hladovku a pozvala občany, aby ji přišli podpořit před budovu Národního shromáždění.
Já jsem jim dala jeden rok na to podniknout nějaké kroky, nic se nestalo, a tak jsem vyhlásila protestní hladovku a jsem tady.
Tam se totiž shromažďují příznivci vlády Alexandara Vučiće. Po roce protestů bez žádné reakce ze strany vlády už Hrka nevidí jiné řešení. Vyzvala Alexandara Vučiće, aby vypsal volby a propustil z vazby všechny studenty, kteří byli nezákonně zadrženi. „Zůstanu až do naplnění požadavků, hladovku nepřeruším. Pokud musím zemřít, zemřu se ctí,“ prohlásila.
Její protestní hladovka doopravdy pohnula zemí. Zmobilizovala ženy z celé země, takže teď v první linii protestů stojí matky i babičky. Stovky lidí ji chodí denně podpořit, mnoho také přináší květiny, obrázky i dopisy. Na její podporu přišli pěšky studenti z Nového Sadu. Když vezme do ruky megafon, celý dav před Národním shromážděním utichne a nechá ji promluvit. Ona sama pak nabádá k deeskalaci a nereagování na provokace ze strany vládních podporovatelů.
V úterní podvečer, tedy více než 48 hodin po začátku protestní hladovky jsme dostali příležitost s ní udělat krátký rozhovor.
Jste zde před budovou Národního shromáždění už více než 48 hodin. Chci se vás zeptat, jak se máte?
Mám se dobře. Vidíte, kolik je kolem mne lidí, kolik mých dětí, studentů… Můj národ je zde, takže se mám dobře.
Stala jste se významnou postavou hnutí proti vládě Aleksandara Vučiće, v čem je důležitá vaše role? Proč jste vstoupila v protestní hladovku?
Stojím za pravdou a spravedlností. Vystoupila jsem, protože někdo musí vystoupit před náš národ a říkat pravdu nahlas. Musíme společně najít spravedlnost. Musíme zajistit, aby v našem státě začaly platit zákony, aby soudy začaly doopravdy vykonávat svou práci.
Proč jste přímo tady, před budovou Národního shromáždění?
Jsem tady, protože 16 lidí přišlo o život v troskách přístřešku a mezi nimi i můj syn, kterému bylo 27 let. Justice dodnes nikoho neobvinila, nikdo nebyl zatčen, nic se kolem toho nestalo. Já jsem jim dala jeden rok na to podniknout nějaké kroky, nic se nestalo, a tak jsem vyhlásila protestní hladovku a jsem tady. Věřím, že tímto můžu něco dokázat a poslat světu vzkaz, že chceme spravedlnost.
Je něco, co byste chtěla říct srbským diasporám v ostatních zemích?
Zdravím diaspory, jsem opravdu vděčná za jejich podporu. Jdeme si pro vítězství, společně to zvládneme. Poslala jsem jim dopis, který přečetli 1. listopadu, ve kterém jsem jim poděkovala.
Je něco, co byste chtěla sdělit evropským čtenářům?
Chtěla bych, aby Evropané sledovali zprávy o té lepší straně Srbska, ne o té, za níž je Aleksandar Vučić. Myslím si, že se od nás a našich lidí můžou Evropané mnoho naučit. Bylo by hezké, kdyby v Evropské unii více zmiňovali naše problémy. A chtěla bych, aby lidé v Evropě slyšeli pravdu.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás