16 obětí, 0 odpovědných. Srbsko si připomnělo rok od tragédie, která stále bolí i mobilizuje

1. listopadu 2024 došlo v Novém Sadu k tragédii, která nepřestává bolet. Ač je Nový Sad s 260 tisíci obyvateli druhé největší srbské město, lidé se tu znají a mají k sobě blízko. Smrt 16 lidí pod troskami přístřešku spojila celou zemi, Nový Sad snad ještě víc.

Studenti dnešní shromáždění ukončili slovy „Uvidíme se zítra i každý další den, dokud nedojdeme spravedlnosti pro oběti pádu přístřešku.“

Necelý měsíc po tragédii byli poklidně protestující studenti bělehradské Fakulty divadelního umění napadeni podporovateli vládní SNS. Vzápětí jako první zahájili fyzickou blokádu fakulty. K rozhodnutí došli hlasováním na studentském plénu a doprovázela ho obrovská podpora profesorů. Brzy se k nim přidaly další fakulty jak z Bělehradu, tak i z jiných měst. Veřejnost tento čin přijala velmi pozitivně a občané se brzy připojili ke studentům v ulicích. Studenti, dychtiví změnit současnou situaci, inspirovali svým statečným činem velkou část srbské společnosti – po celý uplynulý rok probíhaly demonstrace, ty největší překročily 100 tisíc lidí a staly se největšími v novodobé historii země.

Občané jsou silní, už rok bojují za svobodu a spravedlnost pro ty, o které přišli. Ani po roce od této tragédie totiž nedošlo k žádným obviněním, vláda se snaží o tragédii nemluvit. 

Režim dlouhodobě nereaguje ani na požadavky občanů a studentů. Protesty potlačuje policejním násilím, které postupně eskalovalo, a snaží se studenty zdiskreditovat skrz média šířící Vučićovu propagandu, mezi nimi je i státní RTS. V polovině srpna začalo docházet k fyzickým útokům na občany ze strany podporovatelů SNS. Ty v září také začal Vučić mobilizovat na takzvaných „demonstracích proti blokádám“ ve snaze více rozdělit společnost a vytvořit dojem, že má silnou základnu příznivců. 

Aleksandar Vučić pár dní zpátky prohlásil, že je sobotní výročí naprosto bezvýznamný den, včera však vláda vyhlásila 1. listopadu jako den státního smutku. Sám Vučić pak pozval demonstranty a studenty k dialogu, pravděpodobně kvůli tlaku EU po rezoluci, kterou nedávno schválili europoslanci za přítomnosti mezinárodních médií na protestu v Novém Sadu.

„Všechno je stejné, ale všechno je jinak,“ zaznívalo na pietním shromáždění znovu a znovu. „Místo, které pro nás znamenalo loučení a opakovaná setkání je pryč,“ zněla část jednoho z projevů, který jsme po 13. hodině před železniční stanicí vyslechli. Slovo dostala i Dijana Hrka, která zde před rokem ztratila svého syna. Během svého projevu se rozplakala a ohlásila, že zahajuje hladovku. V uplynulém roce se stala matkou Srbska a výraznou osobností studentského a občanského hnutí, za kterou stojí celá země. Její příchod k mikrofonu provázelo skandování jejího jména a velký potlesk. I přes velkou osobní ztrátu často vystupuje v médiích a účastní se občanských protestů.

Široká podpora 

Studentské a občanské hnutí se postupem roku vyvíjelo a postupně se do něj zapojil občané sdružení v takzvaných zborech a následně s příchodem nového školního roku i středoškolští studenti. Studenti vysokých škol však pořád zastávají klíčovou roli. Co začalo jako protesty za vyšetření případu pádu přístřešku, se vyvinulo v celostátní hnutí za svobodu a demokracii. Podle nedávného výzkumu agentury CRTA studentské protesty podporuje 61 procent srbské veřejnosti. Srbští občané teď už několik měsíců požadují předčasné volby a studenti sepisují kandidátku. Zatímco Vučić vypsání předčasných voleb odmítá, je evidentní, že s takovou možností počítá a připravuje se na ni. 

Do Nového Sadu se sjely desítky tisíc lidí, aby uctily památku 16 životů, které skončily předčasně pod přístřeškem železniční stanice. Občané se ráno symbolicky sešli na 16 místech ve městě a následně se vydali k železniční stanici, kde si v 11:52 vypuštěním 16 bílých holubic a 16 minutami ticha připomněli osudný moment, který se udál přesně před jedním rokem. Poté zazněla píseň Cveta trešnja s textem „tam, kde jsem doma, je vše stejné, jenom já tam nejsem,“ která v podání ženského sboru jen podtrhla tíživý pocit, který si tento den již navždy ponese. Přímo k budově železniční stanice pouštěli studenti občany po malých skupinách, aby každý měl příležitost v poklidu zapálit svíčku, položit květinu a zavzpomínat. 

V dalším z projevů docentka stavební fakulty bělehradské univerzity Sanja Fric připomněla, že víme, že nešlo o teroristický útok ani sabotáž. Na vině je korupce a zanedbaná bezpečnost stavby. Jedno se však prolínalo všemi projevy: „Nemůžeme dopustit, aby se tohle stalo znovu.“ Občané stále volají po vypsání předčasných voleb a neustávají ve svém boji. To jsme mohli vidět i včera večer, kdy do Nového Sadu pěšky dorazilo více než 8 tisíc občanů z různých koutů země. Po cestě byli vítáni v každém městě, kterým prošli, občané podél silnic tleskali, plakali i objímali studenty a na většině místech pro ně připravili bohaté občerstvení. „Vidíme se v Novém Sadu,“ volali procházející občané na všechny, kdo je přišli podpořit. A doopravdy jsme je viděli. Podle informací místních šlo o největší setkání, které kdy město zažilo. „A nikdy sem nedorazilo tolik lidí pěšky,“ dodávají.

Boj pokračuje 

To vše navzdory tomu, že v pátek kolem poledne byly odvolány všechny vlaky z Bělehradu do Nového Sadu kvůli údajné bombové hrozbě. Ze stejného důvodu je železniční doprava omezena před každým velkým protestem. Na začátku týdne bylo také oznámeno uzavření silnic vedoucích do Nového Sadu, následující den však bylo staženo. Občané se ale na shromáždění dostali tak či tak. Studentka z filologické fakulty v Bělehradě na protest přijela prvním pátečním vlakem. „Čekala jsem, že něco vymyslí, aby vlaky zastavili,“ popisuje. 

Setkání proběhlo bez jakýchkoliv incidentů. Ke konfliktům s policií či s podporovateli režimu dnes nedošlo, prezident přitom společnost několik týdnů strašil násilím, ke kterému na protestu mělo údajně dojít. Po projevech se účastníci setkání přesunuli na nábřeží, kde protest kolem 19. hodiny oficiálně skončil a většina lidí odešla domů. 

Dnešní vzpomínkový protest byl věnovaný výhradně obětem 1. listopadu a o předčasných volbách či jiných požadavcích se na něm nemluvilo. Ty však režim opakovaně ignoruje, a tak je možné, že situace v následujících dnech vyeskaluje, jako tomu bylo po většině velkých protestů. Studenti dnešní shromáždění ukončili slovy „Uvidíme se zítra i každý další den, dokud nedojdeme spravedlnosti pro oběti pádu přístřešku.“ Přestože je srbská společnost po roce unavená, nepřestává bojovat za svobodu a demokracii. 

Vzpomínková shromáždění věnovaná obětem 1. listopadu se dnes konala nejen v Novém Sadu, Bělehradě a jiných srbských městech, ale i v 50 světových metropolích, kde je zorganizovaly srbské diaspory. V Praze si rok od tragédie připomněli na Malostranském náměstí.