Když liberálové hájí odboráře před vyhazovem. Progresivní Slovensko zkouší úkrok vlevo

Na slovenské politické scéně se stalo něco, co by ještě před pár lety čekal málokdo. Progresivní Slovensko – strana, kterou čeští čtenáři znají spíš jako slovenskou verzi Pirátů s trochou liberálního korporátního étosu – přišlo s návrhem na posílení ochrany odborářských funkcionářů. Zároveň se tak děje v době, kdy vláda složená ze stran, které se samy označují za sociálně demokratické, o podobných opatřeních už dlouho jen mluví.

Zní to paradoxně? Na Slovensku ani ne. O posilnění postavení odborů v minulosti hovořili i lidé z prostředí současné vládní garnitury, kteří se dlouhodobě věnují otázkám práce a kolektivního vyjednávání. Nejvýraznějšími příklady jsou europoslanec za stranu Hlas Branislav Ondruš nebo poradce premiéra pro oblast ochrany pracujících, sociálních věcí a spolupráce s odbory Artur Bekmatov.

Strana je tak rozkročená víc, než by sama ráda přiznala. Na jedné straně má podnikatelské křídlo, na druhé mladší a společensky citlivé voliče, pro které jsou pracovní práva a sociální jistoty stejně důležité jako klimatická politika nebo rovnost.

V poslední době tak skutečně prošlo několik změn. Obnovila se možnost tzv. rozšiřování kolektivních smluv na další firmy v odvětví způsobem, aby se výsledky dohody mezi odbory a zaměstnavateli vztahovaly i na podniky, které se jednání přímo neúčastnily. Tuto možnost zrušila Matovičova vláda v roce 2021. Také se pro relevantní sdružení zaměstnavatelů zavedla povinnost kolektivně vyjednávat – mnohá sdružení se tomuto procesu totiž v posledních letech vyhýbala. Pokud však lze odborářské předáky jednoduše vyhodit z práce, jakýkoli sociální dialog se stává prázdnou formalitou.

Přitom právě teď by na to byla ideální chvíle. Vláda připravuje akční plán na podporu kolektivního vyjednávání, který má Slovensko přijmout v souvislosti s evropskou směrnicí o přiměřených minimálních mzdách. Tento dokument má pomoci posílit pokrytí kolektivními smlouvami. Jenže žádné opatření, které by systémově chránilo odborářské funkcionáře, v návrhu zatím není. Tenhle prostor teď využilo Progresivní Slovensko.

Vyhazov odboráře umlčí všechny

Na papíře jsou odboráři chráněni. Slovenský zákoník práce říká, že zaměstnavatel jim nemůže dát výpověď bez souhlasu odborové organizace. V praxi to ale nefunguje. Firma výpověď prostě dá, odbory nesouhlasí – a pak se čeká, co řekne soud. To může trvat měsíce nebo roky. Mezitím je odborář pryč, kolegové se bojí a odborová organizace se rozpadá.

V posledních letech se objevilo několik takových případů – v dopravním podniku Arriva, ve slovenském Dell Technologies nebo v závodě Booster Precision Components Beluša. Všude stejný scénář: aktivní odborář upozorní na problémy, firma reaguje výpovědí „z organizačních důvodů“. Soud nakonec rozhodne, že šlo o nezákonné propuštění, jenže škoda už je dávno hotová. Strach se rozšíří, odbory ztratí vliv a ostatní raději mlčí.

Podle slovenských odborových svazů je takových případů mnohem víc, než se dostane do médií. Ne každý má sílu nebo právní podporu se bránit. Na Slovensku tak vzniká tichý mechanismus, jak odbory oslabit – ne zákazem, ale vyhazovem jednoho člověka, kterého ostatní vidí jako varování.

Středová strana, levicoví voliči?

Progresivní Slovensko předložilo v parlamentu návrh novely Zákoníku práce, který by měl posílit ochranu odborových funkcionářů. Konkrétně doplňuje nový paragraf, podle něhož se pracovní poměr člena odborového orgánu považuje za trvající až do pravomocného rozhodnutí soudu – i v případě, že zaměstnavatel dal výpověď bez souhlasu odborové organizace. Během této doby má zaměstnanec pobírat mzdu, jako by nadále pracoval.

Poslankyně Simona Petrík, která má v PS na starosti pracovní agendu, to vysvětluje jednoduše: „Soudy v pracovněprávních sporech často rozhodují neúměrně dlouho, což vede k paralýze odborových organizací, demotivaci a ztrátě důvěry mezi zaměstnanci. Náš návrh tento mechanismus obrací. Pokud odborová organizace nesouhlasí s výpovědí svého zástupce, zaměstnanec zůstane v pracovním poměru, bude dál vykonávat práci a pobírat mzdu až do rozhodnutí soudu.“

Politicky jde o krok, který do slovenské debaty vnáší nový tón. PS se dlouhodobě prezentuje jako liberální, středová a proevropská strana, která se zároveň vyhýbá označení „levice“. Jenže podle červencového průzkumu agentury NMS má velká část jejích voličů hodnotově levicově-liberální orientaci – tedy kombinaci důrazu na sociální spravedlnost a individuální svobody.

Strana je tak rozkročená víc, než by sama ráda přiznala. Na jedné straně má podnikatelské křídlo, na druhé mladší a společensky citlivé voliče, pro které jsou pracovní práva a sociální jistoty stejně důležité jako klimatická politika nebo rovnost. Když teď PS otevírá téma ochrany odborářů, mluví především k nim a zároveň testuje, jak daleko může s podobnými návrhy zajít, aniž by ztratila podporu pravicově-liberálnější části voličů.

Celá tato epizoda zároveň ukazuje širší problém slovenské politiky: levicová sociální témata zůstávají bez politické reprezentace. Tradiční levice se proměnila ve směs národního konzervativismu a klientelismu, zatímco nové progresivní síly často zůstávaly u kulturních nebo environmentálních témat. Tím, že Progresivní Slovensko otevírá otázku odborové ochrany, se možná snaží ukázat, že „sociální liberalismus“ nemusí být prázdný pojem.

Autor je výzkumník ve Středoevropském institutu pro výzkum práce.

Text vychází s podporou nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.