Českou společnost ničí oligarchizace politiky a ekonomiky. Rozhovor s Gabrielou Svárovskou

Strana zelených se v průzkumech veřejného mínění v posledních letech pohybuje pod hranicí dvou procent a v evropských volbách v minulém roce získala 1,55 procenta hlasů. V listopadu 2024 se novým předsednickým duem Zelených stali Matěj Pomahač a Gabriela Svárovská. Hlavně díky jejich úsilí nyní do parlamentu Zelení kandidují společně s Piráty a celková podpora tohoto uskupení se pohybuje kolem 10 procent. Co si strana od spolupráce slibuje a jaký očekává ve volbách výsledek? O tom jsme si povídali s Gabrielou Svárovskou.

Co mohou podle vás Zelení získat spoluprací s Piráty?

Přispějeme k lepšímu volebnímu zisku jediné protikorupční síly v české politice a strany, která má ve svém programu alespoň nějakou solidní sociální politiku. Která pojímá energetickou transformaci a s ní související otázky klimatu – i když klima jako takové se v programu neobjevuje – a potřebná opatření. Přinese nám to příležitost, aby se o Zelených mluvilo jako o síle, která je součástí politického života. Která do něj nějakým způsobem vstupuje a může ho ovlivňovat. Za patnáct let je to pro nás také největší šance získat mandát ve Sněmovně.

Někteří Piráti na sociálních sítích psali, že tato spolupráce fakticky vyřazuje politickou konkurenci, tedy vás, z politické soutěže. Zůstávají tedy podle vás Zelení stále ve hře?

Logika toho výroku je taková, že když hlasy, které běžně připlují Zeleným, tentokrát připlují na kandidátku, kde jsou Piráti i Zelení, tak se tím eliminuje politická konkurence. Já to přesto považuju za dobré řešení a za řešení, které odpovídá dnešním výzvám, jak je analyzujeme.

Matěj Michalk Žaloudek, zelený zastupitel z Prahy 3, v červnu označil tuto předvolební spolupráci za „nedůstojnou“. Zelení nekandidují ve všech krajích a nemají prakticky šanci se probojovat do Sněmovny bez opravdu masivní kroužkovací kampaně. Zakládá tato dohoda do budoucnosti dobré vztahy obou stran?

To, že kandidujeme v osmi krajích, je samozřejmě horší, než kdybychom kandidovali ve všech čtrnácti. Nebudu předstírat, že je to jinak. Je to důsledek jednání na krajských úrovních. V některých krajích to šlo velmi dobře, jinde hůře a v některých krajích k té spolupráci nedošlo. Je to podle mě zároveň dobrá ukázka toho, že i když se nechaly veškeré pravomoci krajským organizacím, tak přesto v osmi krajích ke spolupráci došlo. Nejsem si jistá, že by to podobně dopadlo v případě jiných koaličních subjektů, kdyby prošly stejným procesem.