V lednu jako jeden z mála evropských politiků dostal pozvání na inauguraci Donalda Trumpa, v Madridu o pár měsíců později hostil konferenci evropské nacionální pravice, kde nechyběli Viktor Orbán nebo Marine Le Pen.
Hvězda Santiaga Abascala, předsedy konzervativního hnutí Vox, poslední měsíce stoupá a spolu s ní rostou i preference španělské krajní pravice. Od března tohoto roku míří podpora hnutí Vox v průzkumech stabilně nahoru.
Ještě loni v srpnu se přitom Abascalovo uskupení pohybovalo okolo desetiprocentní hranice, aktuálně už je ale na šestnácti procentech a agentury mu předpovídají další růst. Naopak preference tradičních stran, především pak socialistů zatížených korupčními skandály, nadále padají.
Zřejmě nejbližší politický partner v podobě pravicové Lidové strany se mezitím potýká s vnitrostranickými problémy. Stranu poškodila nezvládnutá reakce valencijského regionálního předsedy vlády Carlose Mazóna na ničivé povodně, které si vyžádaly 224 obětí.
Španělsko není Al-Andalus
Zatímco lidovci a socialisté se dohadovali, kdo je za tragédii ve valencijském regionu zodpovědný, hnutí Vox neváhalo, využilo situace a vyslalo do oblasti dobrovolníky. Mezi nimi se ale objevili i členové ultrapravicových skupin, kteří se následně podíleli na nepokojích, jež vyvrcholily útokem na premiéra Pedra Sáncheze a královský pár.
Mezitím už loni v létě došlo k několika rozchodům mezi Voxem a Lidovou stranou v regionálních vládách. Zástupci Abascalova hnutí vyčítali svým koaličním partnerům, že nejsou dostatečně tvrdí v otázce migrace, a to i přesto, že tato oblast je většinově v gesci národní vlády.
Tváří v tvář skandály zatížené levici, nerozhodné umírněné pravici a takřka neexistujícím centristům se Vox mnoha Španělům a Španělkám jeví jako jedna z mála stran, která má plán.
Sázku na odpor k migraci pak potvrdily události letošního léta. Na začátku srpna místní samospráva města Jumilla na jihovýchodě země v regionu Murcía schválila zákaz náboženských shromáždění ve veřejných sportovních prostorech.
S návrhem přišli tamní zastupitelé za Vox a následně prošel díky hlasům zástupců Lidové strany (Partido Popular / PP), která ve dvaceti sedmi tisícovém městě drží post starostky. Server Euronews podotýká, že se zákaz dotkne především místní muslimské komunity, která sportoviště po léta využívala k oslavám svátků Íd al-Fitr a Íd al-Adhá.
Rozhodnutí veřejně kritizovala Sánchezova vláda, podle níž jde o diskriminaci a porušení ústavy. „PP a Vox nemohou rozhodovat o tom, kdo má svobodu vyznání a kdo ne. Je to ústavní právo,“ uvedl ministr pro regionální politiku Ángel Victor Torres s tím, že Madrid oficiálně vyzval Jumillu ke zrušení zákazu.
Zástupci Voxu v regionu Murcía rozhodnutí radnice ocenili a dodali, že „Španělsko je a vždy bude zemí s křesťanskými kořeny“. „Musíme chránit veřejná prostranství před praktikami, které jsou cizí naší kultuře a našemu způsobu života,“ komentoval kauzu lídr Voxu Abascal a dodal, že „Španělsko není Al Andalus“ (historický název pro muslimy ovládané Španělsko).
Rozchod s Vatikánem
Právě postoj k migraci a stále bližší vazby na MAGA hnutí se staly rozbuškou ve vztahu mezi Voxem a (nejen španělskou) katolickou církví. Přitom do nedávna ve španělské politice platila rovnice, že strana hlásící se k hodnotovému konzervatismu se opírá právě i o katolickou církev.
V polovině srpna Abascal v jednom z podcastů prohlásil, že je „zmatený a zarmoucený“ liberálními postoji katolické církve směrem k imigraci a islámu. Podle předsedy Voxu tato „slabost“ pramení z toho, že církevní charitativní organizace dostávají finance na pomoc uprchlíkům.
Jak připomíná server UnHerd, jde o podobnou rétoriku, ke které se často uchyluje americký viceprezident J. D. Vance. Právě Vance na únorovém kongresu konzervativců prohlásil, že katolická církev „nebyla dobrým partnerem v prosazování imigračních zákonů založených na zdravém rozumu“. A to i přes to, že podle viceprezidenta církev přijala finanční podporu ve výši 100 milionů dolarů, což ale její představitelé odmítají.
Arcibiskup z Tarragony Joan Planellas na Abascalův útok reagoval vyjádřením v katalánském rozhlase, že „xenofob nemůže být pravým křesťanem“. Cílení hnutí Vox na katolíky je pak podle Planellase pouze „trik“. Mezitím mluvčí Konference španělských biskupů označil rétoriku hnutí za „odpornou“.
Ani přes takto veřejné spory ale Voxu katoličtí voliči neubývají, právě naopak. Deník El Mundo před dvěma týdny informoval, že Vox za dva měsíce získal na základě průzkumů 300 000 nových katolických voličů. Podle všeho je Abascal zaujal právě postojem k migraci, když mimo jiné slibuje „masovou deportaci“ osmi milionů migrantů ze španělského území.
V červnu podle průzkumu agentury Sigma Dos hlasovalo pro stranu Vox 18,7 procenta praktikujících katolíků. V srpnu toto číslo vzrostlo na 24,1 procenta, celkem tedy 1 197 997 lidí, což je o 268 431 více než o dva měsíce dříve. Mezi nepraktikujícími katolíky byl nárůst poněkud mírnější: z 15,5 procenta na 15,9 procenta, což je „jen“ o 35 654 voličů více, informuje El Mundo.
Vládnout spolu
Právě rostoucí podpora Voxu je zřejmě zásadní pro stále větší ochotu lidovců jít spolu s krajní pravicí do vlády. Na závěr dvoudenního kongresu PP konaného v Madridu, kde byl předsedou strany téměř 100 procenty hlasů znovuzvolen Alberto Núñez Feijóo, se totiž pro spolupráci na celostátní úrovni vyslovilo vedení strany.
Lídr pravicové opozice dal jasně najevo, že nevylučuje vládnutí s Voxem, jak informovala španělská tisková agentura Servimedia. Podle jeho slov si voliči Voxu „zaslouží respekt“ a on je nechce svými rozhodnutími „zahnat do kouta“.
Podle Núñeze Feijóa existují pro Lidovou stranu pouze dvě velké červené linie. Strana nepodepíše žádný pakt o spolupráci s baskickou separatistickou stranou EH Bildu (kterou část pravice považuje i kvůli minulosti některých členů za politického dědice teroristické organizace ETA), ani se současným vedením vládnoucí Socialistické strany.
Lidová strana by podle jejího předsedy byla ochotna vést dialog s EH Bildu pouze tehdy, pokud se baskická separatistická strana omluví všem obětem terorismu (jejich počet se odhaduje na více než 850) a pomůže objasnit její zločiny.
Ještě více doprava
Právě takový scénář ale u baskické strany očekává jen málokdo, a tak se zrak lidovců stále více stáčí k hnutí Vox. Podle většiny průzkumů totiž PP sami vládu nesloží a budou potřebovat nejméně jednoho partnera. Parlamentní volby jsou sice na programu až v roce 2027, korupční aféry okolo socialistů ale vytvářejí stále větší tlak na premiéra Sáncheze, aby vyhlásil předčasné volby.
Španělská i evropská média si navíc všímají, že kvůli rostoucí podpoře Voxu a tlakům uvnitř strany se dříve umírněný lidovec Feijóo stále více radikalizuje. Domácí politické spory ve Španělsku se navíc promítly i do evropské politiky, kde se lidovci neúspěšně pokusili zablokovat jmenování španělské socialistky Teresy Ribery do funkce eurokomisařky.
Později zase strana za podpory krajní pravice vedla kampaň proti tomu, aby se katalánština, baskičtina a galicijština staly oficiálními jazyky EU, což je slib premiéra Sáncheze tamním stranám výměnou za jejich podporu vlády.
Mimo to Feijóo, který v roce 2023 nakonec neuspěl v podle průzkumů takřka vyhraných volbách, obvinil Sáncheze z možného volebního podvodu. Opíral se přitom o pochybné primárky Socialistické strany z roku 2014. „Feijóo je dva rozhovory od toho, aby prohlásil, že Země je placatá a vakcíny zabíjejí,“ glosovala situaci pro Politico levicová komentátorka Esther Palomera. Lidová strana jako by se neuměla rozhodnout, zda se stále držet stejného programu a doufat v podporu zklamaných voličů levice, nebo lovit v krajně pravicových vodách.
A co Patrioti?
Komentátoři ale poukazují na fakt, že rostoucí podpora Voxu nemusí vydržet dlouho. Tíhnutí k Donaldu Trumpovi totiž může narazit, pokud americká cla výrazněji poškodí španělský export, upozorňuje The Economist.
Stejně tak Abascalův obrat v otázce Ukrajiny, kdy nejprve ruskou invazi tvrdě kritizoval, aby po nástupu Trumpa své výroky mírnil nebo raději téma opomíjel, se nemusí u španělských voličů setkat s pochopením. Ti totiž většinově podporují Ukrajinu.
Abascalova strana navíc v posledních měsících zažila několik zemětřesení. Nejprve část členské základny pobouřil loňský přestup Voxu v rámci Evropského parlamentu do frakce Patriotů pro Evropu, které se stal následně Abascal lídrem. Letos v únoru tak asi stovka členů vydala prohlášení kritizující „bezohledný centralistický způsob vedení“. Vedení strany se pak podle nich ve svých funkcích „zabetonovalo“.
Část členů poté uskupení opustila. Odešli například liberální ekonomové, kterým vadil protekcionismus prosazovaný stranickým vedením. „Strana se neodchýlila od svých myšlenek ani principů,“ bránil Abascala ideolog strany a šéf think-tanku Disenso Jorge Martín Frías. Podle něj sice část straníků odešla, „noví lidé ale zase přišli“.
Zatím se nicméně zdá, že žádná z těchto událostí Vox významně nepoškodila. Spíše naopak. Tváří v tvář skandály zatížené levici, nerozhodné umírněné pravici a takřka neexistujícím centristům se Vox mnoha Španělům a Španělkám jeví jako jedna z mála stran, která má plán.
„Demokratické síly nedokázaly reagovat na neklid, který zachvátil podstatnou část naší společnosti. Veškerá iniciativa tak zůstala na krajní pravici,“ píše v komentáři novinář Oriol Bartomeus. Tím jako by sumarizoval nejen španělskou politiku.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás