Hned na počátku možné spolupráce přišlo pro SOCDEM ponížení ze strany předsedy Stačilo! Daniela „Vidláka“ Sterzika, navíc ponížení, na které mu nahrála sama Jana Maláčová. Podmínkou obnovení jednání o spolupráci bylo veřejné deklarování SOCDEM, že o tuto spolupráci budou usilovat. A pak si je mohl pan Vidlák v klidu vychutnat. „Je to hodně zvláštní začátek jednání, mohli to rámovat úplně jinak,“ říká k tomu Pavel Šplíchal.
Bez SOCDEM přitom může Stačilo! mít problém se vůbec dostat do sněmovny. Ještě výrazněji to ale platí naopak: bez tohoto spojení je sociální demokracie bez šance na poslanecké křeslo. Podle Saši Uhlové je za současným vyjednáváním právě tato obava. I když ale konkrétním lidem v SOCDEM může dohoda pomoct k poslaneckým mandátům, pro sociální demokracii jako celek velký smysl nedává.
„Sociální demokracie přišla o možnost v budoucnu integrovat levici. Neviděli jsme žádný kvas v tomto ohledu, přitom integrace menších subjektů byla pro sociální demokracii jediná cesta, a tímto jen asi zavřená,“ odpověděla Uhlová na otázku, co sociální demokracie ztrácí svým krokem. „V nějaké podobě je to konec sociální demokracie, ale možná ten konec probíhá už déle a toto je jenom poslední rána,“ myslí si Uhlová.
Podle Šplíchala byla pro sociální demokracii řada krizí během desátých let tohoto století příliš velkou výzvou. Ani jako ČSSD, ani později nedokázala strana adekvátně zareagovat na Andreje Babiše. A ideologicky nebyla připravená na uprchlickou krizi a rozdělování společnosti v důsledku kulturních válek a dění na Ukrajině. „Ani k jedné té krizi nedokázala sociální demokracie zaujmout jednoznačné stanovisko,“ doplňuje Bělíček.
V debatách o Stačilo! se často spekuluje o tom, zda se jedná o levicovou, krajně levicovou, či krajně pravicovou stranu. Uhlová připomněla hned několik kandidátů Stačilo!, kteří rozhodně jsou levičáci, zdůrazňují levicová témata a levicová řešení. Sem patří například lídr v Plzeňském kraji Vít Prokop nebo pražská jednička Petra Prokšanová. „Mezi hlavními tématy je zastavení migrace, což je pravý opak solidarity s lidmi prchajícími před válkou. Green Deal zase vyjadřuje solidaritu s klimatem, ale pro Stačilo! to jsou naopak terče,“ říká Bělíček. „Green Deal se samozřejmě dá kritizovat z levicových pozic, ale oni nemají žádnou politiku, která by reflektovala, že žijeme v klimatické krizi,“ doplňuje ho Uhlová.
Zároveň obdiv například k Viktoru Orbánovi svědčí spíše o krajně pravicové orientaci. Navíc ani v programu, ani v rétorice se Stačilo! příliš nepouští do kritiky nerovnosti ani nemluví o tom, že je potřeba důrazně regulovat miliardářskou třídu. „Otakar Březina, který je lídrem Stačilo! na Vysočině, tak chce podporovat venkov a bojovat proti Green Dealu a inkluzi. Ti lidé často mají takovýto arzenál a o daních se nedozvíme nic,“ říká Uhlová, podle které se Stačilo! v mnoha ohledech blíží konzervativním proudům v USA. „Levice se může v čase vyvíjet a měnit, ale má nějaké základní postuláty, jako jsou třeba rovnost a solidarita, a to si myslím, že tam schází,“ doplňuje Uhlová.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás