Časy, kdy před posledními sněmovními volbami strany alespoň předstíraly, že je zajímá problém klimatu, jsou pryč. Pryč ale nezmizel klimatický kolaps, kdy loňský rok patřil k těm nejteplejším, jaké kdy planeta s lidmi na povrchu zažila.
Jenomže klima musí soutěžit o pozornost s dalšími hrozbami, ať už jsou to vojenské konflikty nebo budoucí eliminace lidstva spojená s rozvojem umělé inteligence. Navíc za sebou máme květen, který se nám zdál dokonce chladný až studený, a jelikož jsme tvorové s pamětí octomilek a žijící s konstantní ztrátou pozornosti a neschopnosti se soustředit na více než jednu věc, okamžitě jsme na všechno zapomněli.
Podle propočtů vypuštěných emisí máme na teoretické udržení teploty pod 1,5 stupněm zhruba dva roky. Nicméně to by musely emise spadnout na nulu a asi není potřeba dokládat dalšími studiemi, že tohle se nestane.
Jak ovšem upozorňují vědečtí škarohlídi, květen teplotně odpovídal květnům, jaké znali naši dávní předci, kteří chodili po zemi v šedesátých až osmdesátých letech minulého století. Od té doby se oteplilo natolik, že nám tyto pradávné a před půlstoletím běžné teploty přišly čímsi zvláštním.
Ač se to nezdá, žijeme na jedné planetě a že je zrovna v jednom údolíčku jménem Česká republika na chvíli chladněji, bohužel neznamená, že je svět v pořádku. Letošní březen byl vůbec nejteplejší v Evropě a druhý nejteplejší na světě. Duben byl druhý nejteplejší v historii měření a totéž se týká samotného května.
Kromě Česka existují i další země
Zatímco naše část Evropy byla díky vpádu studeného vzduchu chladnější, na takovém Islandu zažili v květnu epizodu veder, kdy teploty přesáhly deset dnů v řadě 20 stupňů, na mnoha místech přesahovaly 26 stupňů a lámaly tak v této zemi polárního kruhu teplotní rekordy. Podobně padaly rekordy v květnu třeba ve Španělsku, kde teploty přesáhly 40 stupňů.
Loňský rok byl zároveň prvním, kdy globální teplota přesáhla 1,5 stupně, přičemž není zcela jisté ani jasné, zda se jednalo o mimořádný výkyv, nebo nový stav světa.
V Pařížské dohodě z roku 2015 se přitom státy zavázaly, udržet globální oteplení výrazně pod dvěma stupni a pokud možno omezit nárůst pod 1,5 stupně ve srovnání s předindustriální érou. V tuto chvíli jsme již však prakticky na tomto limitu a nic nenasvědčuje tomu, že bychom se pod touto hranicí mohli zastavit. A to je teprve rok 2025, kdy od přijetí dohody uběhlo pouhých deset let.
Podle propočtů vypuštěných emisí máme na teoretické udržení teploty pod 1,5 stupněm zhruba dva roky. Nicméně to by musely emise spadnout na nulu a asi není potřeba dokládat dalšími studiemi, že tohle se nestane. Naopak, globální emise dál rostou. To ale neznamená, že už je všechno jedno. Každá desetina stupně se počítá. Nicméně současný trend nám nedovolí udržet teplotu ani pod dvěma stupni, které podle optimističtějších odhadů překročíme okolo roku 2050, podle pesimističtějších dříve.
Jak nám ukázalo současné jaro v různých částech pouhé Evropy a se zkušeností posledních let, by mohlo být jasné, že se nebavíme o tom, že bude v Česku v létě tepleji o půl stupně nebo snad o jeden. Hovoříme o globálních průměrech. Zatímco lokálně budeme zažívat častější extrémy, tak jako se to děje poslední léta, v nichž nám třeba nedávno zkolabovaly smrkové lesy napříč republikou a loni zdevastovaly Jesenicko mimořádně intenzivní povodně.
Evropa, nejrychleji se oteplující kontinent
Už nyní je Evropa nejrychleji se oteplujícím kontinentem na světě. Podle zprávy COPERNICUS za loňský rok: „V případě evropského regionu a v případě Středozemního moře měla roční teplota povrchu vůbec nejvyšší naměřenou hodnotu. U ledovců ve Skandinávii a na Svalbardu byl zaznamenán největší roční úbytek objemu. V Evropě byl zaznamenán rekordně vysoký počet dnů s extrémním horkem a tropických nocí, na našem kontinentu naproti tomu ubývá teplot pod bodem mrazu.“
Pouze čtyři dny roku 2024 byly teploty výrazně pod průměrem a pouze 59 dní bylo teplotně podprůměrných. Skoro polovina dnů zaznamenala naopak nadprůměrné teploty a přibližně 12 procent dní s nadprůměrnými teplotami bylo nejteplejších v historii měření.
Zatímco globální světová teplota byla o více než 1,5 stupně vyšší než v předindustriálním období, v Evropě činil tento rozdíl dva a půl stupně. Pokud tedy mluvíme o tom, že současným tempem bude globální teplota okolo roku 2050 vyšší o dva a půl stupně, pak v Evropě to bude opět výrazně více, což bude znamenat výrazně více extrémů, ať už teplotních, sucha nebo extrémních záplav a loňský rekordně horký rok bude zpětně vypadat jako chladný a deštivý.
Čeští politici rádi hovoří o odpovědné, věcné či racionální politice. V případě klimatu tato jejich věcnost znamená nečinnost a racionalita se rovná popření a ignoraci. Je přitom jedno, o které parlamentní straně budeme hovořit.
Třeba ODS si vytkla jako svůj hlavní cíl zachránit spalovací motory, což opakovaně tematizuje Vondra, Stanjura nebo Fiala: „Jestli budou v roce 2035 spalovací motory téma, nebo ne, o tom by podle mě měl rozhodnout trh, technologie a zákazníci. Ne nějaká regulace a nařízení z Evropy, to je podle mého názoru špatná cesta,“ vysvětloval premiér v Deníku.
Bohužel zapomněl, že jsme na trhu nechali celou klimatickou politiku a výsledkem je současný stav cesty do propasti. Jiné to není v opozici, kde se Babiš s Okamurou předhánějí, kdo více nenávidí Green Deal a chce ho navždy zničit, aby naši cestu ke spálené Zemi nic nebrzdilo ani nekomplikovalo.
Kdysi snad progresivní Piráti pak nabízejí technokratická slovní spojení neznamenající vůbec nic: „Green Deal, který Andrej Babiš odsouhlasil za ČR ještě před covidem, je nutné přizpůsobit globálním změnám v posledních letech… Místo dotací chceme motivovat podniky k investicím pomocí daňových úlev, podpory inovací a výzkumu. Cílem jsou nová kvalitní pracovní místa, místní podnikání a energetická soběstačnost.“
Radikální klimatická politika napsaná jazykem politbyra z roku 1985. Motivovat podniky pomocí daňových úlev. Hlavně nic neuspěchat a nikoho nevyděsit. Podobné politbyro sepsalo pár vět ke klimatu také v programu Starostů.
Kdyby se chtěl někdo před volbami rozhodovat na základě přístupu parlamentních stran ke klimatu, neměl by důvod vstávat z gauče.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás