Většina příběhů žánru fantasy sleduje klasický syžet – skupina dobrodruhů se vydá na výpravu, po lítém boji porazí nepřítele a pak se vrátí domů, kde je vítají jako hrdiny. Japonská manga Frieren – Když jedna cesta končí, která nově vychází v českém překladu v nakladatelství Crew, ale začíná tam, kde jiné příběhy už nepokračují. Elfská kouzelnice Frieren se svojí čtyřčlennou družinou slavně porazila Krále démonů, zapózovali na sousoší, které bude zdobit náměstí, ale teď už se cesty členů výpravy rozdělují. Než se rozloučí, slíbí si, že se uvidí za padesát let na stejném místě, což se také stane.
Čas Frieren běží velmi pomalu, elfové ve světě této mangy žijí tisíce let, lidé ale stárnou stejně jako my a když se družina znovu setká, z udatného bojovníka Himmela i kněze Heitera jsou už staří muži nad hrobem a vzápětí také oba umírají. Trpaslík Eisen stárne pomaleji, ale i na něj už doléhá plynutí času. Během pohřbů si Frieren uvědomí, jak důležitých pro ni bylo deset let, které strávili na společné výpravě. Himmel v ní navíc vzbudil city, které dosud neznala. Zatouží se s ním ještě jednou potkat v říši mrtvých a pořádně se s ním rozloučit.
Způsob, jakým Cukasa Abe zachycuje tyto momenty kouzelné obyčejnosti, připomíná to nejlepší z filmů Hajao Mijazakiho.
Manga Frieren – Když jedna cesta končí je výtvorem scenáristy vystupujícího pod přezdívkou Kanehito Jamada a kreslíře jménem Cukasa Abe. Příběh začal časopisecky vycházet v roce 2020 a dosud byl sebrán ve čtrnácti knižních svazcích. Po celém světě se jich zatím prodalo 24 milionů výtisků. Anime verze z roku 2023 je nyní dostupná na Netflixu a má 28 epizod.
Číst nebo dívat se na Frieren narušuje i další stereotypní představy o fantasy – velkolepé bitvy tady ustupují rozhovorům nebo monologům a vyprávění se často vrací do minulosti, kde se postupně dozvídáme další detaily slavné desetileté výpravy. Na prvním místě tady nejsou svaly, ale emoce, s nimiž se odtažitá elfka učí pracovat a skrze něž také poznává zákonitosti lidské existence. I negativní povahové rysy jejích přátel – Himmelova marnivost s níž vyžaduje, aby se mu ve městech stavěly sochy, i Heiterovy sklony k cynismu a alkoholismu, se jí postupem času začnou jevit jako pochopitelnější a je k nim shovívavější.
Své někdejší parťáky může elfka zpětně poznávat i skrze jejich učedníky. Osiřelá náctiletá dívka Fern byla Heiterovou schovankou a Frieren se jí po knězově smrti ujímá a pomáhá jí rozvinout kouzelnický talent. Bojovníka Starka, kterého měl v učení trpaslík Eisen, pak potkávají v jedné vesnici a mladík, který si rozumí se sekerou, se přidá k jejich výpravě.
Elfové a lidi
Premisy příběhu Frieren jsou částečně odvozené z Pána prstenů, základního kamene žánru fantasy. Elfové jsou díky svému napojení na magii skoro neporazitelní, ale už je jich málo a na Zemi tak pomalu nastává věk lidí. Smrt Krále démonů odstartovala nebývalou éru prosperity, další bytosti temna, které Frieren potkává na své cestě, jsou posledními ložisky zla. K jejich porážce pomáhá i to, že elfka dokázala od démonů převzít ničivé kouzlo Zoltraak, které pak používá proti nim.
Ve světě Frieren se totiž s magií zachází jako s technologií. Dá se přečíst, demontovat a následně přizpůsobit potřebám nového majitele. Sice s ní mohou disponovat jen trénovaní kouzelníci, ale už jimi mohou být i lidé, kteří tréninkem nasbírají dostatečnou manu (zdroj magické síly). Tato narativní inovace dovoluje dostat do příběhu dynamiku dějinného vývoje, v němž lidé svými racionálními kolektivně použitými schopnostmi postupně vytlačují individualistické elfy a démony.
To všechno se ale v příběhu děje jen jaksi mimochodem. Dobrodružství, do nichž se Frieren dostává (většinou proti své vůli), tvoří jen pozadí k mnohem větší „výpravě“, na kterou se vydala po smrti Himmela – tedy na putování po proudu času a do psychiky parťáků, s nimiž strávila deset let, ale ve skutečnosti je nikdy pořádně nepoznala. Setkání s jejich učedníky jí navíc dává možnost některé věci napravit. Takže když přemůžou démonského hraběte Lügera a jeho pomocníky, svoji družinu srdečně pochválí – něco, co by ji předtím určitě ani nenapadlo. Kéž by jen pochopení druhého člověka bylo tak snadné jako ovládnout magii.
Magická obyčejnost
Elfka a její nová družina putují po vesnicích a všude nacházejí stopy předchozí výpravy, byť ta už skončila před skoro osmdesáti lety. Dochází jí, jak důležitou postavou byl v lidských dějinách Himmel a jak nezištně pomáhal, kudy chodil. Minulost se před divákem rozevírá podobně do šířky jako svět, který po vzoru počítačové hry postupně objevujeme s hrdiny.
Frieren nabízí meditaci nad plynutím času, tím osobním i dějinným. Elfka nakonec musí přiznat, že i na ní se čas podepisuje, emoce, které v ní Himmel probudil, ji přinutí vyměnit dřívější odtažitost od lidských záležitostí za naučenou empatii. „Zemřeš dvakrát, poprvé skutečně a podruhé, když se na tebe vytratí všechny vzpomínky,“ zazní v jednom dialogu a hrdince to pomůže pochopit, proč lidští hrdinové tak touží po symbolické nesmrtelnosti.
Jakkoliv příběh vytěžuje všechny tradiční prvky fantasy (magie, draci, démoni atd.), Frieren nakonec možná patří víc do kategorie slice-of-life, což je komiksový žánr definovaný civilním vyprávěním o těch zcela nejobyčejnějších věcech v životě. Jeho specifikem je pomalé tempo a fascinace pomíjivými detaily existence, které snadno můžeme přehlédnout. Je to nepochybně pozůstatek buddhistické tradice, nicméně „ambientní“ příběhy Japonci používají i jako lék proti rychlosti své akcelerované modernity. (V Japonsku se pro slice-of-life mangu někdy používá termín ijašikej – léčebná manga).
Ve Frieren děj často zamrzne a my můžeme s hrdiny sledovat přírodu nebo třeba meteorický roj na obloze. Na jiných místech se elfka a její učedníci věnují tak mondénním věcem, jako je sázení květin u hrobu nebo čištění sochy s pomocí magie.
Způsob, jakým Cukasa Abe zachycuje tyto momenty kouzelné obyčejnosti, připomíná to nejlepší z filmů Hajao Mijazakiho. A v anime verzi – která je originálu zcela věrná, a ještě navíc barevná – to platí dvojnásob. Stejně jako tvůrci studia Ghibli, nepotřebují autoři Frieren sklouzávat k laciným sexistickým vtipům, byť příběh nabízí jisté erotické jiskření mezi dospívajícími Fern a Starkem.
Svižné tempo modernity už ale dávno ale není nic specificky japonského, proto tento typ příběhů promlouvá i ke zbytku světa. Příběhy žánru slice-of-life se ale nikdy nestaly úplným mainstreamem, globální čtenáři a diváci japonské popkultury vždy dávali přednost dynamickým příběhům, v nichž hrdinové musí hlavně prokázat svoji chrabrost na bojišti (případně sportovišti). I ty mají samozřejmě svoji psychologickou rovinu, Frieren je ale neobvyklou výjimkou masově populární mangy, jejíž těžiště je právě v psychologii postav.
Příběh elfky poznávající svět lidí se nejspíš ještě dlouho neuzavře. Pravidla japonského komiksového průmyslu velí udržet populární příběhy v časopiseckém oběhu co nejdéle, Frieren tak bude nejspíš putovat do země mrtvých, kde se má setkat s Himmelem, ještě spousty let. Jamada a Abe si navíc aktuálně dávají od práce na komiksu krátkou pauzu, anime verze dožene předlohu příští rok, kdy bude mít premiéru dalších dvanáct epizod. Už teď se ale fanoušci japonské popkultury shodnou, že Frieren je jednou z nejlepší manga-anime franšíz všech dob.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás