Po vládě konzervativců se nám bude ještě stýskat. Co čekat od polské politiky do konce dekády?

Před pěti lety vyšly v Polsku do ulic stovky tisíc žen, aby protestovaly proti rozsudku Nejvyššího soudu o interrupcích. Tehdy se zdálo, že se v zemi něco prolomilo a otevřel se prostor pro progresivní změnu. Dnes je jasné, že pokud tohle povstání vůbec mělo šanci na politickou artikulaci, byla promarněna. Po vítězství pravicového kandidáta Karola Nawrockého v prezidentských volbách vše nasvědčuje tomu, že změna, za kterou se tehdy bojovalo, může přijít nejdříve v roce 2030 – pokud vůbec.

Pro progresivní voliče a voličky triumf Nawrockého znamená, že lidé zatáhli za reakční, ne-li přímo alt-right brzdu. Na příštích pět let se tak můžeme rozloučit s registrovaným partnerstvím, legálními interrupcemi nebo legislativními změnami vedoucími k sekulárnímu státu. Samozřejmě se můžeme cynicky ptát, co se změní, když Sejmem v současném složení stejně nic z toho neprošlo, poněvadž to blokuje konzervativní kotva vládní většiny – Polská lidová strana (PSL). Jenže Nawrkockého vítězství znamená, že i kdyby v parlamentních volbách v roce 2027 získala nadpoloviční většinu levicová formace Razem, bez tří pětin křesel v Sejmu by přes prezidentské veto stejně nic neprotlačila. Protikandidát Rafał Trzaskowski nabízel alespoň teoretickou šanci, že by se v této dekádě mohlo něco změnit k lepšímu pro ženy nebo LGBTQ+ komunitu. Nawrockého vítězství ji definitivně pohřbívá.

Pro mnoho skupin spjatých s levicí v Polsku brzy nastane doba dusna a klaustrofobie, budou se smršťovat akademické i umělecké svobody.

Pokud se navíc podíváme na fakt, jak moc se politická scéna za letošní rok vychýlila doprava, premiér Donald Tusk z toho může vyvodit následující závěr: Trzaskowski prohrál, protože byl na polské poměry příliš levicově progresivní. Koneckonců prezidentské volby v Polsku vždy vyhrávali konzervativci – s dvojí výjimkou Aleksandra Kwaśniewského. Jediný prezident z Tuskovy Občanské platformy (KO), Bronislaw Komorowski, reprezentoval pravicové křídlo strany a dnes dává jasně najevo, že se posunula příliš doleva. Pokud se Občanská platforma rozhodne, že sílící pravici je třeba obejít zprava, jako to už udělala v otázce migrace, prostor pro levicovou politiku ve vládě se ještě více zmenší.

V rámci posunu doprava může vláda taky provést neoliberální obrat a pro zákony odmítané levicí hledat podporu u krajně pravicové Konfederace – čímž si otestuje možnou budoucí koalici. V takovém případě nelze vyloučit, že prezident Nawrocki použije právo veta, aby ochránil zájmy svých chudších voličů. Problém spočívá v tom, že tato veta budou hrát politicky pouze ve prospěch Práva a spravedlnosti (PiS), protože ještě více ztíží oslovení této skupiny voličů levicí, i kdyby byla sebevíc protivládní.

Levice musí přemýšlet, co dál

Vítězství Trzaskowského mohlo přinést úlevu nejen Občanské platformě, ale celé vládní většině. Oživilo by důvěru jejích voličů, včetně těch levicových, ve smysl pokračování náročné a často frustrující koalice. Nawrocki se bude s největší pravděpodobností snažit ochromit práci vlády a vládní levice se s ním navíc dohodne mnohem obtížněji než s dosavadním prezidentem Andrzejem Dudou. To zcela mění její situaci.

Už teď musí vážně přemýšlet nad hraničními podmínkami setrvání v současném uspořádání. Dá se totiž očekávat, že vláda bude nadále ztrácet podporu, na což více doplatí menší koaliční partneři než hegemonní KO. V tu chvíli by měla mít jako poslední možnost připravenou i variantu odchodu od stolu – ovšem tak, aby byla jasná a srozumitelná voličům a apelovala na jejich hodnoty a zájmy.

Parlamentní volby přitom mohou nastat už příští rok, pokud se PiS i KO rozhodnou, že je to jediný způsob, jak se vypořádat s mocenským klinčem mezi prezidentským palácem a Sejmem. Levice si tak bude muset mnohem dřív, než kdokoliv čekal, odpovědět na otázku, jestli vsadit na společnou kandidátku, nebo každý na sebe.

Bez pojistek

Vítězství Nawrockého zároveň otevírá cestu k budoucí koalici PiS a Konfederace. PiS je k tomuto koaličnímu partnerovi odsouzený. Bez ohledu na to, jak moc by se z levice stala alternativní levice, Kaczynski na takové spojenectví nikdy nevsadí, dokud má napravo od sebe mladou, dynamickou stranu, která prosazuje jazyk, myšlenky a témata velké části jeho vlastní strany.

Vzhledem k sociální dynamice a neschopnosti současné většiny nabídnout voličům relevantní projekty by nás možná koalice PiS a Konfederace čekala tak jako tak. Vítězství Trzaskowského by však takovou koalici alespoň zbrzdilo a garantovalo zablokování těch nejvíce antiprogresivních nápadů.

V dohledné budoucnosti tak číhají vyhlídky na mnohem radikálnější pravicovou vládu, než byla ta z let 2015 až 2023. A to bez pojistek, protože po vládách PiS chybí funkční ústavní soudnictví. Můžeme očekávat dalekosáhlé změny v duchu Ordo Iuris – tedy politiku, která využívá nástroje státu k tomu, aby ve společnosti aktivně prosazovala konzervativní hodnoty, ideologii a životní styl. Možná to bude obnášet i orbánovské kroky namířené proti svobodné činnosti těch médií, neziskových organizací nebo kulturních institucí, které se nelíbí vládě.

Jen těžko se představuje, že by Nawrocki v této otázce blokoval autoritářské sklony pravicové koalice. Stejně tak v něm nelze vidět ani strážce dědictví sociálních programů PiS z prvního období za premiérky Beaty Szydłové. Jestli se nová vláda PiS a Konfederace rozhodne pro neoliberální obrat, Nawrocki ji určitě blokovat nebude

Pro mnoho skupin spjatých s levicí v Polsku brzy nastane doba dusna a klaustrofobie, budou se smršťovat akademické i umělecké svobody. A ani silná opoziční levicová strana v příštím Sejmu na tom mnoho nezmění – byť je důležité, aby tam byla. To vše v kontextu globálního pravicově-populistické vlny. Uplynula dekáda od doby, kdy PiS poprvé získalo volební double – v době brexitu a Trumpa. Levice i liberálové tehdy říkali, že přicházejí těžké časy. Ale je taky možné, že se se nám po těžkých časech první hegemonie PiS bude ještě stýskat.

Autor je publicista a umělecký kritik.

Přeloženo z polského originálu Możemy jeszcze zatęsknić za ośmioma latami rządów PiS, publikovaného na webu magazínu Krytyka Polityczna.