Bruno Latour: Nikdy jsme nebyli moderní

V dalším dílu víkendového seriálu o knihách představujeme esej Bruna Latoura, který nahlíží modernitu jakožto souhru praktik „čištění“ a „mísení“.

Tereza Stöckelová
Bruno Latour

„Dokonalá symetrie mezi rozebráním [Berlínské] zdi hanby a koncem bezmezné Přírody je neviditelná jen pro bohaté západní demokracie. Socialismus v různých svých podobách zničil své národy i ekosystémy, zatímco mocnosti Severu a Západu byly schopné zachovat své národy i část svého venkova skrze zničení zbytku světa a přivedení jeho národů k servilní chudobě. Odtud dvojitá tragédie: bývalé socialistické společnosti si myslí, že mohou oba své problémy vyřešit napodobením Západu; Západ se domnívá, že oběma problémům utekl, a věří, že má ponaučení pro ostatní dokonce i ve chvíli, kdy nechává Zemi a její obyvatele zemřít. Západ se považuje za jediného majitele chytrého triku, který mu umožní vyhrávat do nekonečna, a zatím už zřejmě všechno prohrál,“ napsal na začátku devadesátých let Bruno Latour v knížce Nikdy jsme nebyli moderní (francouzsky vyšla poprvé v roce 1991).

Když nadáváme na „systém“, nezapomeňme do něj nikdy zahrnout i silnice, ropu, CO2, kreditní karty či databáze.

Latour nabízí originální interpretaci modernity jako souhry praktik „čištění“ (purifikace) a „mísení“ (hybridizace). Moderní společnosti, které se zvykly považovat se za jiné a vyspělejší, protože jsou schopné důsledně oddělovat faktické od normativního a rozlišovat mezi vědou, politikou, etikou, ekonomikou či náboženstvím, se v tomto smyslu nikdy moderními nestaly. Naopak – čím úspěšněji jsme sami sebe přesvědčili o své schopnosti čistit a odděleně spravovat různé oblasti skutečnosti, tím méně jsme schopni registrovat a zároveň kontrolovat neustále probíhající mísení, při kterém vznikají nové procesy a skutečnosti, jako například děti ze zkumavky, oteplování klimatu nebo intimní propletení lidských subjektivit a informačních technologií.

Mísení a „nečistota“ reality nejsou samy o sobě problematické; naším problémem je podle Latoura to, že před ní často zavíráme oči, jako kdyby moderní svět už byl navždy přehledný a rozumný. Naše současné environmentální, sociální či ekonomické potíže nevyřešíme tím, že je budeme svěřovat do rukou stále specializovanějších odborníků. Naopak potřebujeme vytvářet hybridní agory, jazyky a instituce, které nám dovolí jednat napříč (údajně nesouměřitelnými a oddělenými) expertními a politickými, společenskými a přírodními, lidskými a mimolidskými světy a skládat z nich postupně a vždy jen dočasně svět společný.

Politika asociací

V čem je Latour inspirativní pro levicové myšlení? V rozporu s tím, co se o autorovi a teorii sítí aktérů (Actor-Network Theory) někdy v sociálněvědních kruzích říká, jeho přístup není nepolitický. Sama úvodní citace ukazuje opak. Důležité ale je, že ve svém myšlení nepracuje s velkými kategoriemi (jako kapitalismus nebo neoliberalismus), které by bylo možno použít jako jednoduché vysvětlovací principy. Naopak jsou to právě tyto údajně velké, pevné a opresivní skutečnosti, které je třeba pečlivým empirickým studiem popsat, a tím rozklížit.

Na rozdíl od marxistické tradice nepracuje Latour s pojmem „falešného vědění“ či jinými tajemnými silami, které hýbou společnosti. Když budeme pečlivě následovat aktéry, nakonec nám sami vysvětlí, co a proč činí. Dalším klíčovým přínosem pro levicové myšlení je podle mě to, že Latour do sociologické analýzy přibral věci, materiály, zvířata, přístroje, technologie, které nejsou jen pasivními nástroji v rukou lidí a prostředky pro realizaci jejich zájmu. Prosazují se, směrují dění, aktivně spoluutvářejí skutečnost a vstupují s námi do mnohostranných vztahů. Sociologie proto nemá být vědou o lidské společnosti, ale o propojeních či asociacích různorodých entit, ustavovaných právě v těchto propojeních. Když nadáváme na „systém“, nezapomeňme do něj nikdy zahrnout i silnice, ropu, CO2, kreditní karty či databáze. Trvanlivost a tvrdost současného systému (ať již mu budeme říkat kapitalismus nebo jinak) je tvořena nejen lidmi a jejich úmysly, zlou vůli a sobectvím elit, ale také spoustou věcí, materiálů a technologií, které jsou v něm zapojeny a mobilizovány a které ho často udržují nebo vychylují samopohybem. A právě porozumění těmto specifickým propojením a kapacitám vytváří možnosti pro změny.

Kniha Nikdy jsme nebyli moderní vyšla ve slovenském překladu v roce 2003 v nakladatelství Kalligram, v češtině je z autorova díla k dispozici zatím pomálu. Vydání antologie Latourových textů v češtině připravuje na příští rok nakladatelství Tranzit.

Autorka je socioložka.

 

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále

  1. Proč jsem nešla na Letnou
    Ludmila Dobrovolná Wladyniak