Ovčáček je Džambulka „lepších lidí“

Odpůrci prezidenta Miloše Zemana se při honu na Ovčáčka navzdory okázale projevovanému dobrému vkusu a vzdělání podobají davu, který doštval Ivetu Bartošovou pod vlak.  

Tomáš Schejbal

„Rusák je cigoš lepších lidí,“ poznamenal trefně publicista Michal Kašpárek. Zemanův tiskový mluvčí Jiří Ovčáček je zase jejich Džambulkou. Ovčáček není v postavení celebrity, jež by v moderní době masových demokracií a médií lidem suplovala uctívanou ikonu, tak jako tomu bylo v předmoderní době u mytologických postav, panovníků a svatých. Po kauze Peroutka se však stal profláklou figurou, se kterou tzv. seriózní média typu Lidových novin hrají podobnou hru, jakou si střihnul bulvární server Extra.cz s popovou zpěvačkou Ivetou Bartošovou.

Oběť za sociální stabilitu

Francouzský historik René Girard v knize Obětní beránek tvrdí, že perzekuční násilí rozvášněného davu vůči jedinci, propukající v době krizí, epidemií či hladomorů, bývá symptomem rozpadu dosavadního společenského a kulturního řádu a současně zrodu řádu nového. V některých případech však kolektivní agrese vůči oběti naopak pomáhá stávající hierarchický systém reprodukovat. Girard se svou tezi pokouší dokázat na základě srovnávacího rozboru mytologických textů různých kultur, včetně evangelií, a dochází k závěru, že lidská religiozita má kořeny právě v takovéto formě násilí vůči obětním beránkům, kteří se nakonec stávají posvátnými. Takové schéma můžeme najít v případech židovských proroků včetně Mojžíše, protižidovských pogromech nebo holocaustu. Aniž by Bartošová nebo Ovčáček byli osobami srovnatelného významu, můžeme vidět hru založenou na stejném mechanismu. Obě média, Lidovky i Extra, směřují pud smrti rozvášněného davu svých čtenářů k ostře sledovaným osobám. Bartošová se už stala obětí této hry a zaplatila za ni životem.

Extra.cz i Lidovky hrají hru, v níž média servírují náhradní oběti, k nimž čtenáři odvádějí svou nahromaděnou agresi.

„Bartošovou zabijeme,“ přiznal v červenci 2013 šéfredaktor Extra.cz Pavel Novotný v rozhovoru pro slovenský deník Sme. „Problém je, že informace o ní jsou tak velmi žádané, že to jinak nejde. Poptávka po ní je neskutečná, články si otevírají i lidé, kteří bulvár nečtou. Tady jdou hranice stranou a budeme na ní parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé a morálně zlé, ale tak to je,“ vyjádřil se Novotný o poptávce svých čtenářů, rekrutujících se vesměs z nižších vrstev, jimiž jakožto „protekční spratek“ a člen ODS ostentativně pohrdá. Bulvární média pro své čtenáře vytvořila z Bartošové nejen celebritu, která za ně žije jejich jinak prázdné životy, ale také oběť, k níž směřují svůj pud smrti rostoucí ze zničených životů. Extra.cz je čistý ideologický aparát v éře cynismu, servírující dnes a denně pracujícím masám evangelium, jež zní: „Není boha kromě celebrit, sexu, smrti a násilí.“ Nejcyničtější na tom všem je role Novotného. Na rozdíl od svých čtenářů si je vědom svého postavení a nejnižším pudům mas nadbíhá zcela racionálně. Oběť Ivety Bartošové tak pomohla udržet čtenáře bulváru (i jeho redaktory) v třídním systému tam, kde jsou.

Kultivovaný dav

Každodenní kampaň Lidovek v podobě seriálu o Ovčáčkově hledání Peroutkova textu či článek Jiřího Peňáse o šikanovaném šplhounovi skutečně velmi připomínají mediální šikanu. Budeme-li parafrázovat Novotného, poptávka po Ovčáčkovi je neskutečná, články si otevírají i lidé, kteří jinak Lidovky nečtou. Tady jdou hranice stranou a Lidovky na něm budou parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé a morálně zlé, ale tak to je. Mediální koncern Mafra, vydávající Lidovky, byl odkoupen Agrofertem a je potřeba ekonomicky bojovat o čtenáře. Za této situace pak nezbývá chovat se stejně jako tvrdý bulvár: reagovat čistě podle nabídky a poptávky vyjádřené kliky myší a útočit na nejnižší pudy čtenářů, kteří se od těch, co čtou bulvár, liší sociálním statusem, vzděláním a vkusem, a proto předmětem jejich agrese není popová hvězdička, ale mluvčí lidového prezidenta. Jinak jsou ale stejným rozvášněným davem jako ti, kterými tolik pohrdají a které v jejich očích reprezentují právě Zeman s Ovčáčkem.

Pronásledování bulvárem duševně nemocnou Bartošovou dohnalo až k sebevraždě a Novotný tak splnil čtenářům jejich „přání“. Jestliže je mediální kauza Ovčáčka založena na stejném schématu jako případ Bartošové, tedy na schématu oběti kulturně upadlému davu, může se samotná oběť lišit v metodách? Může být například Ovčáček dohnán k nervovému či psychickému zhroucení namísto skoku pod vlak? Ať tak či onak, rozdílná míra krutosti a surovosti není až tak podstatná. Zásadní význam mají právě oběti – v době společenské krize pomáhají uchovat hierarchii a upevnit ji v podobě oligarchie.

Ať už Extra, nebo Lidovky, ať už „nemyté masy“ z panelákových králíkáren sledující bulvár, anebo „kultivované“ čtenářské publikum, v obou případech jde o hru, ve které média servírují náhradní oběti, k nimž čtenáři odvádějí svou nahromaděnou agresi. Štamgasti českých hospod i kaváren se stávají agresivním manipulovaným stádem, jemuž se majitel Mafry Andrej Babiš může spolu se Zdeňkem Bakalou smát do očí. Novotný, či Peňás – oba jsou zaměstnanci ideologického aparátu, pracujícího ve službách miliardářů, liší se jen v tom, jakou nenávist – a pro jaké publikum – kanalizují, a podle toho si vybírají oběti.

Autor studuje historii na FF UK.

 

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále