Loňské parlamentní volby vyústily v drtivou porážku Konzervativní strany, která vládla Spojenému království dlouhých čtrnáct let. Ve svém vítězném projevu předseda labouristů Keir Starmer prohlásil, že jeho strana plánuje ukončit chaos a otevírá novou historickou kapitolu národní obnovy. Výrazný úspěch labouristů byl přičítán především touze voličů po zklidnění politické situace po turbulencích konzervativních vlád. Začátek labouristického vládnutí však provázel prudký propad popularity kabinetu. Namísto stability totiž přinesl řadu politických skandálů.
V situaci stále rostoucích životních nákladů a pomalého ekonomického růstu se navíc labouristé rozhodli vrátit k politice škrtů. V průzkumech veřejného mínění aktuálně kolísá podpora Labour Party kolem pouhých 25 procent. Strana si sice udržuje náskok před nepopulárními konzervativci, často se však objevuje na druhém místě za krajně pravicovou stranou Reform UK. Letošní volby do části místních zastupitelstev a doplňovací volby do dolní sněmovny tak představovaly první příležitost pro voliče vyjádřit nespokojenost s aktuální politickou situací.
Selhání tradičních stran
Komunální volby dopadly jednoznačným neúspěchem dvou doposud dominantních stran. Nejvýraznější je propad u konzervativců. Letos se totiž hlasovalo v obvodech, kde Konzervativní strana v roce 2021 za předsednictví Borise Johnsona přesvědčivě vyhrála. O čtyři roky později strana drtivou většinu mandátů neobhájila a ztratila více než šest set míst v zastupitelstvech. Labouristé z důvodu neúspěchu před čtyřmi lety obhajovali jen zlomek toho, co konzervativci. Přesto ztratili téměř dvě stě křesel. Jejich slabý výsledek tak potvrzuje, že jsou během prvního roku vládnutí nezvykle nepopulární.
Uplynulé volby mohou otevřít cestu k nejvýraznější proměně britské politiky za posledních sto let, kdy politickému dění dominovalo soupeření konzervativců s labouristy.
Jasným vítězem voleb je strana Reform UK pod vedením Nigela Farage. Ta doposud neměla výrazné komunální zastoupení, v letošních volbách ale získala přes šest set nových postů.Dílčí úspěchy zaznamenali vedle Strany zelených především Liberální demokraté. Proběhla rovněž přímá volba šesti starostů. Zatímco konzervativci si připsali jediné místo, labouristé vyhráli ve třech případech, vždy ale jen s těsným náskokem před Reform UK, která získala svá první dvě křesla starostů.
Větší pozornost směřovala k doplňovacím volbám do dolní sněmovny v obvodu Runcorn a Helsby. Tam sice před rokem přesvědčivě vyhrál labourista Mike Amesbury, v lednu však na poslanecký post rezignoval kvůli odsouzení za napadení. Volby se zde proměnily v zápas mezi Reform UK a Labour Party, který nakonec vyhrála Sarah Pochin za Reform s rekordně těsným rozdílem pouhých šesti hlasů, a stala se tak pátou poslankyní této strany. Některé předpovědi očekávaly ještě výraznější vítězství Reform, přesto jde o jasnou porážku labouristů, pro které tento obvod dříve představoval relativně jisté vítězství. Dle reportáže deníku Guardian se i zde naplno projevila nespokojenost s vládou. Kampani Reform se ve městě Runcorn dařilo mobilizovat otázkou migrace. Rozhodující se ale patrně stala spíše nespokojenost dřívějších voličů Labour Party s ekonomickou politikou strany. „Myslela jsem, že jsou spíš pro pracující třídu. Ale zdá se, že už to tak není,“ řekla jedna z místních zklamaných voliček Labour.
Strana bez jasné identity
Kvůli výsledkům voleb projevuje stále více poslanců Labour Party nespokojenost se Starmerovým vedením. Současný neúspěch připisují právě politice škrtů. Nástup ministryně financí Rachel Reeves a návrh rozpočtu ještě mohly signalizovat, že skutečně nastane odklon od dřívější neoliberální politiky. Reeves na podzim oznámila nejvýraznější zvýšení daní od roku 1993, které se týká především firemních zisků a kapitálových výnosů. Daně mají být investovány do dlouhodobě oslabených veřejných služeb. Přestože levicovější návrhy jako zvednutí minimální mzdy stále zůstávají na stole, pozornost veřejnosti nyní směřuje spíše k návratu politiky úsporných opatření, která nejvíce dopadá na nejchudší.
Na podzim se ministerstvo financí rozhodlo seškrtat podporu, která pomáhá penzistům s platbou energií v zimních měsících. Omezení podpory zdravotně postiženým pak vyvolalo celospolečenské rozhořčení i kritickou reakci desítek poslanců Labour Party. Ta má však s více než čtyřmi sty zástupců v dolní sněmovně stále jistou většinu. Spojené království navíc čelí dramaticky vysoké míře dětské chudoby, která ohrožuje až třetinu britských dětí. Odborné studie upozorňují, že ke zlepšení situace může přispět zrušení opatření, které rodinám znemožňuje nárok na daňové slevy na více než dvě děti. Zrušení tohoto omezení navrhuje levicová opozice představovaná Skotskou národní stranou a zelenými spolu se středovými Liberálními demokraty. Vláda však zůstává pasivní, a naopak se rozhodla suspendovat levicovější labouristy, kteří v rozporu se stranickou linií hlasovali pro zrušení limitu.
Ve straně chybí shoda na jasné politické linii, a navenek proto nepůsobí příliš jednotně. Vedle sporů o ekonomickou politiku sílí hlasy, které kvůli vzestupu Reform UK volají po opuštění progresivní politiky v souvislosti s migrací či plánem na dosažení nulových emisí. Tento směr ve straně dlouhodobě prosazuje frakce Blue Labour, jejímž cílem je posunout stranu blíže ke konzervativním pozicím. Zůstává ale otázkou, zda důraz na konzervativní linii nepovede spíše k odrazení dosavadních voličů než k zisku nových, zvlášť když labouristé na tato témata nebudou mobilizovat tak efektivně jako krajní pravice. Nadále totiž rezonuje především tradiční levicová politika. Současný návrh zákona na podporu práv zaměstnanců by mohl podle průzkumů vylepšit popularitu Labour mezi voliči, kteří v minulosti zvažovali její volbu.
Proměna pravice
Špatná pozice labouristů však nemusí působit tak zoufale, pokud přihlédneme k dění u konkurenčních konzervativců. Výsledky komunálních voleb vyznívají pro vedení Kemi Badenoch, která je kvůli trvale nízké podpoře vystavena dlouhodobému tlaku spolustraníků, zcela katastrofálně. Předsedkyní strany se Badenoch stala loni na podzim v období mizivé veřejné podpory. Současně se ale nezdá, že by se tuto situaci snažila aktivně zvrátit využitím nepopularity Starmerova kabinetu nebo sjednocením strany. Na rozdíl od obratného a pragmatického Farage se Badenoch nedaří překonat svou averzi vůči médiím a prezentovat se jako vůdkyně opozice, která je v kontaktu s běžnými občany.
Na vzestup Reform UK někteří konzervativci reagovali návrhy na užší spolupráci obou stran. Prozatím se však tyto plány nesetkaly s podporou vedení ani jedné z nich. Navzdory dlouhodobému sbližování Konzervativní strany s krajní pravicí mezi oběma proudy přetrvávají ideologické rozdíly, ať už se týkají nacionalismu, nebo postoje k válce na Ukrajině. Podobné návrhy navíc v současné situaci nemají pro stále úspěšnější Reform smysl. Slábnoucí konzervativce se tak Farage pokusí spíše nahradit než doplnit. Tuto dynamiku potvrzuje i to, že mnoho z kandidátů zvolených za Reform do strany přešlo z řad konzervativců.
Po dřívějších neúspěších se Reform UK podařilo na komunální úrovni plně etablovat. Vedení se v posledním roce snažilo stranu profesionalizovat a proměnit ji z protestní strany v hlavní alternativu vůči vládě, která nebude přitažlivá jen pro zcela vyhraněné voliče – například distancováním od protiimigračního aktivisty Tommyho Robinsona. Díky této strategii dokázal Farage naplno využít neoblíbenosti konzervativců. Už během vyhlašování volebních výsledků sebevědomě prohlásil, že tyto volby znamenají začátek konce Konzervativní strany a Reform nyní představuje hlavní opoziční sílu.
Úsilí o širšídosah strany je patrné i ze snahyReform nalákat zklamané voliče labouristů. Navzdory dlouhodobě pravicovým pozicím v ekonomických otázkách se Farage poslední dobou pokoušel osvojit si prvky ekonomického populismu, lépe vycházet s odbory a svou stranu vylíčit jako nakloněnou pracujícím. Na tento pokus o rebranding kriticky zareagoval předseda odborové centrály Trades Union Congress Paul Nowak tím, že Farage osočil z „cosplayování v kostýmu zastánce dělnické třídy“. Podle Nowaka by ani frustrace z vládní politiky neměla vést k zapomínání na skutečné pozice Reform nebo na ekonomické dopady nacionalistických politik, jakou byl brexit.
Očekávání změny
Z výsledků komunálních voleb samozřejmě není možné jednoduše predikovat vývoj celostátní politiky. Navzdory Farageovým proklamacím má jeho strana stále pouhých pět poslanců proti sto dvaceti zástupcům konzervativců. Jak ale připustil politolog a odborník na britské volby John Curtice, uplynulé volby mohou otevřít cestu k nejvýraznější proměně britské politiky za posledních sto let, kdy politickému dění dominovalo soupeření konzervativců s labouristy. Nyní obě strany v zisku křesel zaostaly nejen za Reform, ale i za centristickými Liberálními demokraty. Dvoustranický politický systém nyní čelí nezvyklé fragmentaci do pěti relevantních stran, neboť v průzkumech se kolem deseti procent drží za Liberálními demokraty i zelení.
Kromě situace na pravici však tento vývoj závisí i na tom, jaké ponaučení si z voleb vezme vláda. Starmerovo vedení po volbách zkritizoval levicový poslanec John McDonnell, který byl z Labour suspendován kvůli hlasování mimo stranickou linii. Podle něj strana v očích voličů ztratila vlastní identitu kvůli ekonomické politice posledních měsíců, zatímco osvojování některých konzervativních témat se jí nijak nevyplatilo. Tento pohled potvrzuje i povolební analýza deníku Guardian, podle které Labour Party čelí především ztrátě levicových voličů kvůli nečinnosti v souvislosti s rostoucími životními náklady nebo příliš proaktivní politice škrtů. McDonnell však v této souvislosti varuje před tím, že současná Labour Party takové sebereflexe nemusí být schopná. Pod Starmerovým vedením se totiž vydala cestou, na které se nesouhlasné hlasy místo naslouchání spíše potlačují.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás