„Jan Gregor, společně s Janou Jochovou nejviditelnější tvář ultrakonzervativní organizace Aliance pro rodinu, je i v tomto roce opět na výplatní pásce ministerstva spravedlnosti,“ otevírá nový díl Studia Alarm Jan Bělíček a připomíná tak spolupráci, na niž jsme upozornili minulý týden. Na otázky, proč ministerstvo spravedlnosti dává práci Janu Gregorovi, a s čím jim tento ultrakonzervativní lobbista vůbec radí, jsme stále nedostali odpověď.
Spolupráci politiků a antigenderového hnutí se redakce Alarmu věnovala opravdu do hloubky v sérii Mezi Bohem a ultrapravicí, která může být aktuální také v kontextu plánovaného sobotního Pochodu pro život. Na této akci Hnutí pro život sice najdeme líbivé slogany jako „někdy stačí prostě pomoct“ nebo „mít ségru je cool“, pravý cíl této organizace (jak ostatně přiznal i Radim Ucháč) je nicméně zákaz interrupcí, což zároveň znamená omezení lékařské péče pro ženy. Magdalena Dušková v novém díle studia Alarm připomíná historii i ideologické zázemí těchto aktivistů. Předseda Ucháč například stával v ulicích s drastickými a krvavými fotografiemi zvířecích embryí a s nápisem STOP GENOCIDĚ.
Jan Bělíček dále upozorňuje, že kromě lepšího marketingu má dnes Hnutí pro život také oporu v geopolitice, konkrétně v americkém prezidentu Donaldu Trumpovi. Liberální konsenzus mizí a další politici, ale také firmy, rychle naskakují na nové konzervativní trendy. To jsme ostatně v Alarmu sledovali i minulý týden, kdy největší firma prodávající outdoorovou reklamu odmítla kampaň organizace A.S.A.P. vyvracející mýty o interrupcích s tím, že prý porušuje práva plodu.
Jak různá práva a lidskoprávní slovník využívají ultrakonzervativní lobbisté, vysvětluje ve Studiu Alarm Eva Klíčová. Podle ní se za práva žen „bojuje“ hlavně, když je třeba umenšit práva trans žen, jindy jsou zase práva žen omezována hájením „zájmu embryí“ apod. Děje se tak nejen v českých, a nejen konzervativních médiích. Tváří se tak také členky hnutí TERF (trans exkluzivní radikální feministky). Za líbivým slovníkem nicméně nalézáme bigotní názory a snahy dále utlačovat zranitelné skupiny. Radikální posun od „líbivého“ slovníku „ochrany žen“ k otevřené transfobii sledujeme například i u známé spisovatelky J. K. Rowling, jejíž cestu skvěle popisuje videoesej Contrapoints. „Dílo od autora nelze zcela oddělit, autor vždy vychází z nějakého ideologického rámce, ani si to nemusí naplno uvědomovat, prostě přijme ten společensky hegemonní,“ vysvětluje Klíčová svůj postoj ke spisovatelce. Nakonec právě Rowling přispěla okolo 1,7 milionů českých korun na podporu skupiny For Women Scotland, která bojovala za to, aby právní definice ženy ve Spojeném království vycházela z tzv. „biologického pohlaví“.
Eva Klíčová a Jan Bělíček zároveň upozorňují na úplné selhání České televize v pokrývání debaty o právní definici ženy. Namísto toho, aby si veřejnoprávní pořad pozval například trans ženy a odbornice na gender nebo právní problematiku, mluvil k tématu zase umělec David Černý, který o něm nic neví, nemá s ním nic společného, ale o to silnější má názory. Ve vysílání si tak Černý hraje s vajíčky a malou pomlázkou na to, že mu někdo přišívá penis na čelo, což má být z nějakého důvodu vtipné.
Média samozřejmě celé debatě ohledně práv trans a nebinárních lidí vůbec nepomáhají, jak shrnuje Eva Klíčová. Pohlavní identitu nejde vysvětlit biologií základní školy, tedy se omezit na dvě dominantní varianty chromozomů XX a XY a lidově řečeno tím, co máme v kalhotách. Mezi těmito polaritami (žena/muž) existuje škála variant. Když se gen SRY, spouštějící samčí vývoj, odlípne z obvyklého raménka Y a naopak přichytí na chromozom X – vznikají varianty pohlavnosti, kdy je člověk například fyzicky a geneticky žena, ale chromozomálně muž (bez genu SRY, ale s chromozomem XY) apod. Další „queer programování“ se odehrává hned ve třech různých částech mozku… Tedy představa, že ve sporu skotské vlády a britského soudu „zvítězila biologie“ oproti nějaké smyšlené trans ideologii, zkrátka není pravdivá, jakkoliv ji média používají.
Posledním tématem, u kterého jsme se zastavili, bylo shrnutí pontifikátu zesnulého papeže Františka. Ten stál v limitech svého úřadu vždy na straně neprivilegovaných nebo menšin, včetně sexuálních. I proto byl částí věřících považován za satana.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás