Platforma pro minimální důstojnou mzdu v úterý aktualizovala částku, kterou člověk potřebuje, aby pokryl své základní potřeby. Podle výpočtů této nezávislé expertní skupiny činila pro rok 2024 minimální důstojná mzda 45 865 Kč hrubého. V Praze a Brně, kde jsou náklady na bydlení vyšší, dosáhla dokonce 53 953 Kč. Tato výše odpovídá odměně za práci na plný úvazek, která má pokrýt nezbytné náklady na bydlení, potraviny, dopravu, zdravotní péči, vzdělání a další životní potřeby. Pod hranici minimální důstojné mzdy (MDM) se stále dostává významná část lidí, loni to bylo přibližně 2,5 milionů pracujících. Menší mzdu než MDM berou téměř tři čtvrtiny žen. Pod hranicí MDM se rovněž nachází 68 procent lidí mladších 35 let.
Minimální důstojná mzda je indikátor, který počítá na základě aktuálních cen, jakou výši by musela mít odměna za práci za běžnou pracovní dobu, aby pracujícím a jejich domácnostem poskytla dostatek finančních prostředků k životu, který je většinou společnosti vnímaný jako určitý základní standard. Mají se z ní dát pokrýt náklady na stravu a bydlení, ošacení, dopravu, zdravotní péči, vzdělání a volný čas a zaplatit další důležité výdaje včetně úspor pro případ neočekávaných událostí.
Platforma pro minimální důstojnou mzdu, která tuto částku aktualizuje pravidelně každý rok, se tentokrát zaměřila na to, jakou roli v příjmové situaci pracujících hrají náklady na bydlení. V zostřující se krizi bydlení v posledních letech má totiž Česko nejhorší dostupnost vlastnického bydlení v Evropě (byt o velikosti 70 m2 loni vyšel na 13,3 hrubých ročních mezd). Zhoršuje se i situace v oblasti bydlení nájemního, jehož ceny rostly v posledních letech rychleji než mzdy. Na nájemní bydlení musí spoléhat čím dál více mladých lidí, kteří nepatří k nadprůměrně vydělávajícím. V nájmu žijí přibližně dvě třetiny domácností s osobou do 35 let v čele. Podíl rodin s dětmi do deseti let žijících v nájmu narostl za posledních pět let o polovinu.
„Reálná kupní síla českých zaměstnanců stále ještě nedosáhla úrovně před pandemií koronaviru. Velkou zásluhu na to má vývoj cen bydlení, které jsou čím dál hůře ufinancovatelným nákladem. Platová politika vlády nebo zdanění nízkých mezd v tomto nepomáhá zaměstnancům čelit vysokým cenám základních potřeb,“ říká ekonom z VŠE a autor podcastu Škrty Jan Bittner, který se každoročně podílí na výpočtu MDM.
„Otázka toho, zda lidé dosahují na mzdy, které umožní pokrytí základních potřeb, má jak stránku příjmovou, tedy kolik vydělají, tak nákladovou – jak se mění ceny běžných potřeb. Proto jsme se letos zaměřili na velmi aktuální otázku bydlení. Naším cílem bylo poukázat na rostoucí nerovnosti, které kolem bydlení vznikají a které neumí kompenzovat ani ,důstojné’ mzdy, byť jsou na české poměry vysoké. Naopak vidíme, že současné státní politiky tyto nerovnosti často akcelerují,“ komentuje situaci antropoložka Lucie Trlifajová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Centra pro společenské otázky – SPOT.
Vzhledem k tomu, že meziročně zejména ve městech vzrostl poměr lidí žijících v nájmu, zapojila se letos do aktivit Platformy pro minimální důstojnou mzdu také Iniciativa nájemníků a nájemnic (INN). Tato iniciativa organizuje nájemníky a nájemnice napříč Českou republikou se společným cílem o sociální změnu, která přinese důstojné a jisté bydlení pro ty, co na vlastnictví nedosáhnou. Má aktivní buňky v Brně, Praze, Ostravě, Olomouci a Českých Budějovicích a další se ustanovují. „Jako nájemnice a nájemníky nás extrémně zatěžují vysoké náklady na bydlení, pro mnohé z nás jde o největší výdaj v rozpočtu. Jsme tak každodenně vystaveni ekonomické a sociální nejistotě. Proto požadujeme důslednou a vymahatelnou ochranu nájemců, mimo jiné konec řetězení krátkodobých smluv,“ uvádí Oleksandra Polívka, členka INN.
Mimořádnou roli bydlení zdůrazňuje i Kateřina Smejkalová, politoložka z Friedrich-Ebert-Stiftung a členka Platformy pro minimální důstojnou mzdu: „Krize bydlení v Česku vytváří pro rozsáhlé vrstvy společnosti existenční nejistotu. Jak víme z výzkumů, ta má fatální důsledky na fungování společnosti jako celku – od tolik skloňované klesající porodnosti přes omezení flexibility na trhu práce až po politickou radikalizaci či rezignaci. Demokratické zřízení destabilizují rovněž masivní nerovnosti, které stávající situace na trhu s bydlením plodí,“ uvedla Smejkalová.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás