„Probudili jsme se vyděšení. Po celé Gaze byly slyšet jen izraelské údery. V každé nemocnici v Gaze byste dnes všude okolo sebe viděli krev,“ popsal pro Al-Jazeeru první hodiny izraelského útoku Ahmed Abu Rizq.
Takové množství bomb dopadlo na Gazu poprvé za 58 dní relativního klidu zbraní – byť Izrael příměří několikrát porušil, jak jsme informovali dříve. Podle místních úřadů se počet obětí z nočních útoků přehoupl přes 400. Zcela jistě přitom nejde o konečné číslo, protože další mrtví zůstávají uvězněni pod sutinami. Izraelský ministr zahraničí Gideon Saar už stihl prohlásit, že nešlo o jednodenní útok. V pohraničních oblastech Gazy navíc obyvatelstvo od Izraele obdrželo evakuační příkazy, což naznačuje obnovení pozemní invaze a okupace.
Izraelský postup v patnácti měsících před uzavřením příměří označuje – pro vysoký počet civilních obětí a cílení na veškerou základní infrastrukturu – mnoho odborníků, neziskových organizací nebo dokonce i report OSN za genocidní. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je za zločiny proti lidskosti stihán Mezinárodním soudním tribunálem v Haagu. Škála destrukce i množství shozených bomb najde srovnání pouze s druhou světovou válkou.
Zatímco výše uvedené citáty spadají do kategorie více či méně elegantní manipulace, největší potíže zpravodajům ČT způsobilo jádro problému: kdo vlastně příměří porušil.
Úterní kobercový nálet i přesto všechno vystupuje z řady. Představuje výjimečně brutální útok ve výjimečně brutální kampani – takto vysoké počty obětí za jeden den Gaza nepamatuje od října 2023. Izrael tehdy začal svoje genocidní údery poté, co Hamás a další palestinské frakce zaútočily na Izrael, zabily 1163 lidí, z toho 767 civilistů a zhruba 250 lidí odvlekly do Gazy jako rukojmí.
Izraelská armáda se v úterý chlubila tím, že usmrtila několik politických představitelů Hamásu, kromě toho prý cílila na důstojníky Hamásu na střední úrovni. Stejně jako v dosavadním průběhu genocidní války však zabíjela z drtivé většiny civilisty včetně důchodců, žen a dětí. Bomby opět zničily celé bloky rezidenčních budov, zapálily stany v uprchlických táborech a doktoři v Gaze tak už zase popisují, jak nemocnice v zakrvácených pytlích na mrtvoly přijímají celé rodiny o několika generacích. Márnice jsou přeplněné a nejmladší oběti patří mezi novorozence.
„Za necelé dvě hodiny jsme přijali více než 400 pacientů. Popáleniny třetího stupně na obličeji, amputace, zranění hlavy, zranění hrudníku,“ vyjmenovává pro Reuters doktor Mohammad Qishta z Lékařů bez Hranic zranění těch, kteří měli o něco víc štěstí. Zdravotnický personál dál pracuje pod extrémním tlakem i kvůli nedostatku léků a materiálu. V rámci příměří měla humanitární pomoc do Pásma proudit bez omezení, ale 2. března ji Izrael začal s blokádou. O týden později zastavil i přívod elektřiny.
Většina států světa izraelský útok odsoudila. Zejména u evropských politiků šlo ale o opatrná prohlášení, která k zastavení náletů rozhodně nepřispějí. O dost ráznější bylo sdružení rukojmích a jejich rodin v Izraeli: „Jsme šokovaní, naštvaní a zděšení ze záměrného pošlapání procesu, který měl dostat naše milované domů z příšerného zajetí Hamásu.“ Jeden z již propuštěných rukojmích Eliya Cohen označil návrat k bombardování za „rozsudek smrti“ pro zbývající vězně.
Jediným státem, který izraelské bombardování uprchlíků podpořil, jsou Spojené státy americké. Tedy stejný stát, ve kterém za prosazování požadavku „Palestinci by měli moct přežít“ – prostřednictvím „radikální taktiky“ vyjednávání s vedením univerzity o její investiční politice – hrozí zadržení a deportace. Bílý dům hned v úterý přiznal, že izraelské vedení s nimi obnovení bombardování konzultovalo. Téměř jistě tak USA daly útoku zelenou.
Česká televize versus realita
Čeští politici zatím mlčí, což by nás mělo znepokojovat. Nikoliv proto, že se nemůžeme přidat ke „slušnému Západu“, který dokáže vystřihnout morálně čisté prohlášení, zatímco Izrael legitimizuje, obchoduje s ním a dováží mu zbraně. Ale proto, že nás to přibližuje zemi, která zásadně omezuje naprosto základní politické svobody – USA. Byť se tak dnes děje nevybíravým způsobem za vlády Donalda Trumpa, cestu mu umetla předchozí administrativa Joea Bidena, která jakýkoliv požadavek na ochranu palestinského života rámovala jako nepřijatelný antisemitismus. Rétorické vakuum českých politiků však ráda vyplní veřejnoprávní média, zejména Česká televize. Ta už spořádaným občanům vysvětlí, co přesně si mají myslet.
V úterních Událostech se už při uvedení příspěvku moderátorem Josefem Kvasničkou dozvíme, že „příměří zkrachovalo po dvou měsících.“ Jen tak, samo od sebe, jako kdyby do domku z karet zafoukal vítr. Na podobně abstraktní, až náboženské rovině, pokračuje i samotný příspěvek od autorského dua David Borek – Jakub Szántó. „Do života Gazanů se vrátila smrt shůry,“ dozvíme se jako kdybychom poslouchali náboženské vyprávění, nikoliv zpravodajské vysílání veřejnoprávní televize v sekulárním státě.
Reportáž následně správně popisuje, že v nemocnicích chybí materiál kvůli izraelské blokádě. Borek ve svém vstupu zase otevřeně přizná, že Izrael bombarduje Gazu, aby vyvinul tlak na Hamás ke změně podmínek dohody o příměří. Použití násilí proti civilnímu obyvatelstvu za účelem politického tlaku je přitom učebnicovou definicí terorismu. O to zvláštněji zní, že ve zbytku reportáže se slovo teroristický používá pouze při každé zmínce o Hamásu.
Zatímco výše uvedené citáty spadají do kategorie více či méně elegantní manipulace, největší potíže zpravodajům ČT způsobilo jádro problému: kdo vlastně příměří porušil. Nejprve si shrňme základní fakta. V lednu uzavřená dohoda obsahovala rozložení příměří do tří fází. Ta první trvala šest týdnů, přičemž během ní probíhala výměna izraelských rukojmí za palestinské politické vězně. Ve druhé fázi měli izraelští vojáci úplně opustit Gazu a mělo dojít k výměně všech zbývajících rukojmích. Momentálně jich v Gaze zbývá zhruba 24, dalších 35 je podle izraelských úřadů po smrti. Ke konci loňského roku sedělo v izraelských věznicích téměř 10 tisíc Palestinců. Nakonec měla přijít třetí fáze, tedy mírová dohoda a obnova zničené Gazy.
Na přesných podmínkách druhé fáze se ale nikdy protistrany nedohodly. Izrael zastavil přísun humanitární pomoci a do věci se vložily USA – ty přišly s návrhem na prodloužení první fáze, v jejímž rámci by se dál vyměňovali rukojmí, ale už bez záruky odchodu izraelských vojsk. To Hamás pochopitelně odmítal.
„Tohle je typický vzorec. Hamás a Izrael se na něčem domluví. Pak se to Izrael pokusí změnit ve svůj prospěch. USA přijde s novým návrhem, který vyhovuje Izraeli a pak USA obviní Hamás z toho, že odmítají přijmout jejich návrh,“ popsal tehdy situaci i dlouhodobou dynamiku vyjednávání Stephen Zunes z blízkovýchodních studií na Univerzitě v San Franciscu.
Nesnesitelná lehkost příměří
Zpravodajství České televize ale nabízí poněkud pokřivený obraz, který vytváří různými způsoby. Tím prvním je vyložená lež. V textu o začátku bombardování se na webu ČT24 dočteme, že Hamás „při dosavadních vyjednáváních nesouhlasil s propuštěním dalších rukojmí, které Izrael požaduje pro vyjednání trvalého klidu zbraní.“
To není pravda – Hamás s tím souhlasil podepsáním trojfázové dohody. Naopak to je Izrael, který od uzavřené dohody odstoupil a požadoval jiné podmínky. I ty bylo palestinské hnutí ochotné plnit – v rámci nového amerického návrhu souhlasilo s výměnou zahraničních rukojmích.
Jindy se zpravodajové ČT o něco více přibližují realitě, ale zaplétají se do složitých větných konstrukcí. Reportáž Borka a Szánta tak uzavírá věta: „Dosavadní vyjednávání selhala na nesouhlasu [Izraele] s tím, aby Hamás zůstal i po válce politickým a vojenským aktérem.“
Jinými slovy trvá na nerealistickém předpokladu, že Hamás nějakým záhadným způsobem zmizí, nebo jej zničí izraelská armáda – které se to nepodařilo za 15 měsíců, tedy během nejdelší války v historii Izraele. Palestinské hnutí přitom dlouhodobě signalizuje, že je ochotno opustit vládnoucí pozice v Gaze, pokud to zajistí příměří.
Větu z reportáže by šlo tedy přeformulovat tak, abychom se vyhnuli kostrbatému spojení „selhala na nesouhlasu“: Izrael se rozhodl, že nechce řešit situaci politickým vyjednáváním a místo toho bude raději bombardovat děti ve stanech.
Je to přesné?
Korunu propagandistickému výkonu na Kavčích horách nasadila relace Události, komentáře. Ta slouží především k tomu, že tam doslova zazní to, co se ve zpravodajství naznačuje mezi řádky.
Komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland v ní pronesl větu, která vlastně shrnuje základní předpoklad pro pokrývání konfliktu ze strany ČT: „Izraelci nemají jinou variantu než Hamás tím nebo oním způsobem pacifikovat.“ Tuto verzi událostí samozřejmě prosazuje izraelský premiér Netanjahu. Hamás se dá podle něj jedině zničit – i když dřív jej Izrael přímo podporoval v rámci strategie rozděl a panuj vůči palestinským frakcím.
Netanjahuovi se pokračování genocidní války hodí k tomu, aby se neřešil jeho soudní proces za korupci, ale také aby posílil ve vnitropolitickém sporu s generální prokurátorkou a šéfem tajné služby Šin Bet. Tento kontext shrnuje Fingerland souslovím „politické patálie“, což je zcela v souladu s podivným zvykem místních novinářů referovat o Netanjahuovi jeho familiární přezdívkou Bibi. Jako kdyby šlo o trochu ztřeštěného, ale oblíbeného rodinného známého a nikoliv válečného zločince, jehož autoritářské metody a technologie se postupně šíří do zbytku světa.
Jeho osadnickým koaličním partnerům se pak scénář věčné války zamlouvá, protože můžou naplňovat svoje politické cíle, tedy násilí na Palestincích. A tak se – za zvuku hlasitého přikyvování Fingerlanda a dalších – nedá dělat nic jiného, než neustále pacifikovat a při tom zabíjet další a další Palestince. Co na tom, že neexistuje jiný plán pro Gazu po údajném úplném zničení Hamásu.
Související článek:
I tady si ale Fingerland poradí a hodí vinu na koho jiného než na Palestince: „Tu hlavní odpověď musí dát [oni] sami. Musí vygenerovat nějaké lidi, nebo politické síly, které budou schopny zaručit, že Gaza bude fungovat jinak než doposud.“ Komentátor ČRo to možná více či méně záměrně přehlíží, ale Izrael tu od 7. října zabil téměř 50 tisíc lidí. Pokud má nějaké zázračné recepty na to, jak v takovém prostředí „generovat lidi a politické síly“, mohl by se o ně podělit.
Dále Fingerland – stejně jako izraelská propagandistická mašinerie – místy naznačuje, že by obnovené útoky snad mohly vést k návratu rukojmích. To opět neodpovídá realitě, kterou jsme viděli doposud: desítky se jich vrátily domů po vyjednaných příměřích na konci roku 2023 a začátku 2025. Izraelská armáda přímo na zemi osvobodila osm z nich, dalších šest ale při svém postupu zabila. O jejich osud tak Netanjahuovi ani jeho apologetům typu Fingerlanda evidentně tolik nejde.
Vrcholem či dnem úterní relace však byla sugestivní otázka moderátorky Jany Peroutkové na jediného příčetného hosta, Břetislava Turečka. „Byli zabiti někteří vládní představitelé Hamásu […] Dalo by se říct, že [Izrael] cílil poměrně přesně?“
„Zahynuly stovky civilistů, je to přesné?“ odvětí jí Tureček. Peroutková bez zaváhání přejde k další otázce. Domýšlet, co všechno se považuje v dnešní České Televizi za přesné, je v kombinaci s brutálními obrazy z Gazy poměrně děsivá činnost.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás