Trumpovi „citliví chlapci“ na ayahuasce halucinují o zničení demokracie

Zdá se to skoro neskutečné, ale ve Spojených státech opravdu existuje poměrně velká skupina mladších mužů, které k politice přivedl Donald Trump. K republikánům a hnutí MAGA („Make America Great Again“) se nedostali jen skrze přihlouplé brocasty, zápasy MMA a sledování macho influencerů na sociálních sítích. Autorka Mana Afsari ve svém pozoruhodném článku Last Boys at the Beginning of History popisuje hnutí mladých konzervativních romantiků z prestižních univerzit, kteří během halucinací na ayahuasce sní o „zničení modernity“ a pro které je Trump něčím jako otcovskou figurou a lídrem, za nímž bezhlavě jdou a bezpodmínečně ho obdivují. Je zajímavé podívat se na to, jak se tito lidé dopracovali ke svým názorům a jaké jsou jejich argumenty.

Název článku odkazuje na slavnou knihu Francise Fukuyamy Konec dějin a poslední člověk. Mana Afsari tímto způsobem demonstruje čtenářům, kterým to ještě nedošlo (a evidentně jich je stále dost), že představa konce dějin po pádu Sovětského svazu, kterou tento teoretik liberalismu ve své knize předložil, už dávno neplatí. Už v roce 1993 ve svém textu Spectres de Marx tuto představu kritizoval francouzský filosof Jacques Derrida, když upozornil, že Evropu bude i po konci Sovětského svazu pronásledovat duch komunismu. Derrida upozorňoval na to, co je pro mnohé lidi dnes očividné: že ani v postsocialistické éře dějin nezmizely podmínky pro vznik nerovností, jež přivedly k životu socialismus i komunismus. Dokud jejich duch obchází Evropu i celý západní svět, nemohou být dějiny u konce, protože budeme stále svědky souboje mezi pány a raby dnešního světa.

Trumpa považují za výjimečného člověka, který jim a dalším nacionálním konzervativcům ukazuje cestu, jak „zničit modernitu“.

Jenomže „poslední chlapci“ z článku Many Afsari ukazují, že západní společnosti pronásleduje ještě jiný typ ducha. Tím duchem je nacionalismus, triumfalismus a heroismus, který chce svět vrátit do doby před vznikem modernity a osvícenství, jež další historický vývoj údajně zkazily přílišným důrazem na individuální svobodu a demokratičnost. Tyto tendence pozorujeme v posledních letech po celém světě, ať už hovoříme o islamismu, putinovském Rusku, nebo právě o křesťansko-nacionálním proudu mezi podporovateli Donalda Trumpa. A právě s nejmladšími členy tohoto hnutí si povídala při přípravě svého článku Afsari.

Rozhovory vedla primárně na dvou nacionálně konzervativních konferencích ve Washingtonu a ze stovek lidí, kteří na těchto akcích byli, v jejím textu napočítáme pouhé tři (nijak se neprojevující) ženy. To nemá být výsměch, jen upozornění, že článek zachycuje opravdu jen specifický výsek podporovatelů Donalda Trumpa a rozhodně se nejedná o analýzu Trumpovy popularity ve Spojených státech jako takových. Většina lidí, na které v článku narazíte, sympatizuje s konzervativně nacionalistickým křídlem Trumpovy koalice, které nejlépe reprezentují aktuální viceprezident J. D. Vance a bývalý Trumpův poradce Steve Bannon. Nutno říct, že toto politické křídlo není v aktuálních debatách vidět tolik jako libertariánské a technofeudalistické kruhy napojené na Silicon Valley. To se nicméně může brzy změnit.

Bohem vyvolený Trump

Respondenti jsou většinou mladí konzervativní intelektuálové z prestižních amerických univerzit, kteří se zajímají o filozofii, etiku, politologii a sami se označují za „mladé citlivé muže“. Nejsou to svalnatí bitkaři z Proud Boys, ani nepředstavitelně bohatí „tech bros“. Víceméně se jedné o mladé akademiky, kteří se zajímají o dějiny starověku a středověku, citují ve svých diskuzích svatého Augustina, Bibli, Talmud a Tocquevilla, ale nemají údajně problém přeposílat si články z radikálně levicového časopisu Jacobin, pokud jim přijdou v něčem podnětné.

Na první pohled je překvapivé, jak velký význam přisuzují Trumpovi. Ten je pro ně novodobým Napoleonem či dokonce Césarem, člověkem, který přišel na svět, aby vykonal zásadní dějinný úkol a „učinil Ameriku znovu velkou“. Za uskutečněním tohoto svého snu jde podle nich přes mrtvoly a navzdory všem, kteří mu hází klacky pod nohy nebo ho chtějí dostat do vězení. Někteří se ho dokonce snaží zabít, jak ukázal pokus o atentát z loňského července v městečku Butler v Pensylvánii. Právě tato událost hraje pro zmíněné mladé muže extrémně důležitou roli. To, že se Trump jen o půl centimetru vyhnul smrti, považují za doklad toho, že zde působí vyšší síla a Trump je jistým způsobem vyvolený Bohem.

Je bizarní a děsivé, jak často tito mladí muži spojují své životní zkušenosti s tím, co v posledních letech prožíval samotný Trump. Jeho boj s mediálním establishmentem, politickou opozicí i soudci je pro ně příkladem toho, co údajně zažívají ve svých vlastních životech, na univerzitách a na veřejnosti. Stejně jako Trump prý chtějí překonat všechny urážky a ponížení a dosáhnout něčeho velkého. To, že se stal znovu prezidentem, je pro ně zadostiučiněním za všechna příkoří, která podle svých slov museli přetrpět od svých spolužáků i okolního světa. Jinými slovy, berou Trumpa naprosto vážně a považují ho za výjimečného člověka, který jim a dalším nacionálním konzervativcům ukazuje cestu, jak „zničit modernitu“.

Mužské vzory reakce

Toto sousloví naráží na možná nejvtipnější historku z celého textu. Asi třicetiletý muž v ní popisuje, jak si sbalil výtisk Nietzscheho knihy Tak pravil Zarathustra a vydal se na ayahuascový rituál do Amazonského pralesa. Při poslední návštěvě Latinské Ameriky mu prý sama ayahuasca řekla, že už se do pralesa nemá vracet, a on odjížděl zpět do Spojených států přesvědčený o tom, že modernita musí být zničena. Modernitou se zde může rozumět „prohnilý svět“ západních hodnot, jak ho známe z putinovské propagandy. V širším smyslu je však modernita také zástupné označení pro novověk a rozvoj demokratické správy společnosti. Při bližším pohledu na to, co tito lidé skutečně hlásají, a uvědomíme-li si, že na jedné z popisovaných konferencí vystupoval i známý neofašistický blogger a proponent technofeudalismu Curtis Yarvin, skutečně není přehnané tvrdit, že řada těchto „chlapců“ má problém se samotným dědictvím novověku a osvícenství.

V textu ale najdeme i jednu zajímavou konzervativní linku, kterou do něj vnesla samotná autorka. Popisuje svůj univerzitní život po roce 2016 a progresivní výuku, která podle ní podrývá jedno odvěké dogma za druhým (nukleární rodinu, monogamii, etické normy i koncept klasické výuky). Podstatná část studentstva (včetně jí samotné) podle ní na univerzity přichází ze složitých poměrů a rozpadlých rodin a zároveň ze světa, který je sám o sobě extrémně nepřehledný a stresující. Svět je dnes zkrátka nestabilní a zneklidňující místo, které v lidech vyvolává silné emocionální reakce. Někteří to prožívají hůř než jiní a na univerzitní půdě hledají především jasné vzory, silné mezilidské vazby a pevné, neměnné hodnoty. Pro takové lidi může být komplexní, ambivalentní či subverzivní povaha současného akademického bádání frustrující. Stojí zato se zamyslet, jestli to nemůže být jeden z důvodů, proč dochází k radikalizaci některých studujících na amerických univerzitách.

Člověk by při čtení tohoto dojemného textu o „nových amerických romanticích“, kteří odmítají liberalismus a modernitu, málem zapomněl, že jsme společně s autorkou stále na konferenci, kde promlouvá neofašista Curtis Yarvin horující za obnovení feudalismu, v němž ovšem bude roli panovníka a vládce vykonávat CEO, výkonný ředitel technologické korporace. Na konferenci, kde mezi hlavními řečníky vidíme nacionalistické MAGA politiky typu viceprezidenta J. D. Vance a Joshe Hawleyho. Jenomže právě tito lidé jsou dnes vzory pro mladé americké konzervativce z prestižních univerzit, kteří by nejspíš neváhali položit život za Donalda Trumpa. Pro pochopení atmosféry v současných Spojených státech je tento pohled opravdu důležitý.