Novela zákoníku práce, známá jako flexinovela, pokračuje ve své cestě legislativním procesem. V současné podobě obsahuje například prodloužení zkušební doby na čtyři měsíce, možnost brigád od čtrnácti let nebo rozšíření možností přivýdělku na rodičovské. I když návrh na zavedení výpovědí bez udání důvodů byl už jednou smeten ze stolu a novela pracovního zákoníku se měla schvalovat bez tohoto vylepšení, část pravicových poslanců se s tím nehodlala smířit. Šestice poslanců z klubů ODS a TOP 09 vytvořila pozměňovací návrh a pokusí se ještě jednou možnost neodůvodněného propuštění protlačit. Není sice pravděpodobné, že by návrh v této podobě nakonec sněmovnou prošel, ale může mít vliv na výslednou podobu schválené novely. Její části totiž mohou být při schvalování handlovány způsobem „něco za něco“. Koaliční KDU-ČSL a STAN jsou proti změně.
Dojem, že z přísnosti na chudé vzejde ekonomický růst, je spíše projev sadismu než ekonomická úvaha.
Podobná opatření jako propuštění bez udání důvodu dobře ilustrují myšlení značné části českých pravicových politiků a „ekonomických expertů ODS“. Takové nápady dělají pro značnou část společnosti ze světa místo, kde je život takřka nesnesitelný, aniž by to mělo nějaký pozitivní ekonomický efekt. Vždy, když chce pravice osekat práva zaměstnanců, přitom argumentuje právě všeobecným prospěchem ekonomiky. Tentokrát má být problémem nízká fluktuace českých zaměstnanců ve srovnání s jinými zeměmi OECD. Je tedy potřeba, jak říká poslanec za TOP 09 Michal Zuna „rozpohybovat trh práce“. A to má podle ODS a TOP 09 zajistit snadnější propouštění.
Argumentace vypadá přibližně takto: Setrvávání zaměstnanců na jednom pracovním místě může vést k určité rigidnosti pracovního trhu, který se pak hůře adaptuje na inovace a zamrzává. Lidé se drží „teplého místečka“, místo aby zkusili něco nového. Pozitivní náhled na vyšší fluktuaci zaměstnanců stojí na představě, že každý by měl mít možnost hledat si takovou práci, která nejlépe vyhovuje jeho talentu a přáním v životě. Kvůli tomu je potřeba čas od času, ideálně jednou za pár let, práci změnit, profesně se vzdělat nebo rekvalifikovat a někam se posunout.
Strach zaměstnanců o práci
Jenže současný pozměňovací návrh ODS a TOP 09 k ničemu takovému nepovede. Fluktuace by v tomto případě pro velké množství lidí znamenala jen další důvod k obavám. Jak připomněl už minulý rok v rozhovoru pro Alarm odborový právník Jaroslav Stránský, křehká rovnováha mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem by se vychýlila plně směrem k zaměstnavatelům. A především, dotkla by se nejzranitelnějších skupin, které by mohly být propouštěny jen tak, bez důvodu. „Ono se sice říká, že máme nízkou nezaměstnanost a že si každý práci najde, ale jednak to tak nezůstane napořád, a potom, pokud vidíte zkušenosti lidí starších dejme tomu 55 let, tak to není žádná sláva. Vzhledem k tomu, že se nám prodlužuje věk odchodu do důchodu na 67 let, tak co ti lidé budou dělat, když ve dvaašedesáti dostanou výpověď bez udání důvodu? Odstupné ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku je nevytrhne. Takže si radši nechají štípat dříví na hlavě, jen aby se na někoho křivě nepodívali a o práci nepřišli.“
Omezování práv zaměstnanců pod hesly modernizace a liberalizace pracovního trhu samo o sobě nic pozitivního nepřinese. Fluktuace, jejímž cílem by bylo efektivnější využití talentů, by se dala naopak podpořit lepším zabezpečením pro nezaměstnané. Jenže veškerá činnost vlády jde opačným směrem. Dávky pro lidi bez práce jsou u nás nedůstojně nízké a na jejich příjemce se sami politici dívají jako na potenciální příživníky (v čemž vynikl lidovec Marian Jurečka). Navíc systém rekvalifikací je zoufale neefektivní. Za takovéto konstelace by navrhované změny zákoníku vedly jen k větší nejistotě zaměstnanců a zaměstnankyň. Pokud za pozitivní nepovažujeme strach zaměstnanců o práci, není na nich dobrého vůbec nic.
Přísnost na chudé
Kdyby šlo navrhovatelům o lepší využívání domácích talentů, museli by se vydat úplně jiným směrem. Když se v Česku začalo mluvit o flexinovele, skloňovalo se jako vzor Dánsko. Jenže tamní systém nabízí vysokou podporu v nezaměstnanosti a efektivní zaměstnaneckou politiku státu. České úřady práce jsou často především disciplinačními byrokratickými aparáty, dohlížejícími na nezaměstnané občany jako na podezřelé, a k tomu jsou povzbuzování i shora.
V tomto kontextu je tak pozměňovací návrh především příspěvkem ke svébytnému českému pravičáctví, které se ohání ekonomickou racionalitou a bojem proti populismu. Antipopulistická, a tedy správně pravicová, jsou podle této představy taková opatření, která nejsou populární mezi zranitelnějšími zaměstnanci, chudšími a těmi, kteří se těchto skupin zastávají. Dojem, že z přísnosti na chudé vzejde ekonomický růst, je však spíše projev sadismu než ekonomická úvaha.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás