Putin se inspiroval Stalinem. Rodina je v Rusku braná jako továrna na lidské zdroje

Rusko potřebuje větší ekonomickou sílu a lidské zdroje, a tak na sklonku loňského roku zakázalo propagaci bezdětnosti. Prezident Vladimir Putin zákon podepsal 23. listopadu a platí od 4. prosince. Za jeho porušení hrozí pokuta do pěti milionů rublů. To je přes milion korun. Dopad na počty narozených dětí ale velmi pravděpodobně mít nebude. To by se v Rusku musela zlepšit životní úroveň.

Roďte a pečujte

Putin i další vládní představitelé rádi mluví o důležitosti rodiny, o níž říkají, že je nedílnou součástí tradičních ruských hodnot. Možná v jejich hlavě. Značné části Rusů je toto domnělé dědictví minulosti totiž dost jedno. Dětí mají podobně málo jako ve zbytku Evropy a do toho Rusko patří do trojice zemí, kde se rozvádí nejvíce lidí na světě.

Psychické či fyzické násilí je normalizovanou součástí systému, v němž je žena především nástrojem určeným k rození a péči.

Ostatně kdyby skutečně šlo o hodnoty, nežilo by každé páté dítě v rodině živořící pod hranicí chudoby. Není se tedy příliš čemu divit, že Rusové za těchto podmínek s potomky nespěchají. Než si je pořídí, zvažují, jestli to finančně zvládnou. Děti jsou pro ně prostě příliš drahá a riskantní záležitost. Rusové tak reflektují to, čeho jejich vláda není ve své reálpolitice příliš schopná. Přitom by zvýšení životní úrovně napomohlo větší porodnosti víc než všechny zákazy. Hodilo by se i víc ohleduplnosti k těm, kdo se přes všechny překážky pro děti rozhodnou. To by ale nesmělo být v Rusku, kde až 25 procent žen odjíždí z porodnice s posttraumatickou stresovou poruchou. Psychické či fyzické násilí je bohužel normalizovanou součástí systému, v němž je žena především nástrojem určeným k rození a péči.

Zároveň však infrastruktura obcí a měst bere děti jako cosi cizorodého, ve veřejném prostoru chybějí výtahy pro kočárky nebo místnosti na kojení a matky musí počítat s kritickým nedostatkem míst ve školkách. A pokud se kvůli poslednímu jmenovanému bodu některá z nich ozve, ukáže se záhy, že to není problém politiků, ale její, protože se rozhodla mít děti, což byla koneckonců její volba. Stát od ní dává alibisticky ruce pryč. Diskriminace matek na pracovním trhu a mzdy žen skoro o 40 procent nižší, než jaké berou muži, jsou pouhým vrcholem systému, který chce od obyvatel děti, ale sám jim nehodlá dát nic.

Putin se inspiroval u Stalina

Ruský stát realizuje bezcitnou demografickou politiku, jež s lidmi počítá jako s neživým kapitálem, z něhož je třeba vytřískat maximum možného, aniž by se do něj muselo příliš investovat. Tento přístup praktikovali už bolševici během druhé světové války. I oni chtěli zvýšit porodnost a při rozklíčování tohoto úkolu se soustředili zejména na ty, kdo neměli děti. V listopadu 1941 proto zavedl Sovětský svaz daň za bezdětnost. Bylo to kvůli tomu, že se země potýkala s masivními ztrátami na frontě a také s klesající porodností. Součástí řešení klesající porodnosti byl i zákaz potratů, k němuž bolševici přistoupili už v roce 1936.

Daň za bezdětnost museli platit bezdětní muži ve věku 20 až 50 let a bezdětné ženy, ať už svobodné, nebo vdané, od 20 do 45 let. Odváděná částka se odvíjela od výše výdělku. Od poplatku byli osvobozeni vojáci a jejich manželky, studenti a studentky a ženy, které ze zdravotních důvodů děti mít nemohly. Ačkoli byla daň za bezdětnost plánovaná pouze jako krátkodobé řešení, k jejímu zrušení nakonec došlo až po rozpadu Sovětského svazu v roce 1992.

Tenkrát i dnes šlo o totéž: zvýšit počty lidí, kteří by mohli režimu posloužit jako zdroje k provádění bezohledné a cynické politiky. V rámci ní je současná ruská vláda připravena své obyvatelstvo vyždímat buď ekonomicky, nebo vojensky. Děti jsou pouhou součástí tohoto zvrhlého plánu, v němž nejde o lidské štěstí, ale o zájmy putinovského státu, jeho oligarchů a generálů.

Autorka je novinářka.