Co zabilo Dorotu Šandorovou? Proběhla Noc důstojnosti za lepší podmínky lidí s postižením

Na Palackého náměstí v Praze se v úterý 7. ledna sešli lidé na třetím ročníku pietní akce Noc důstojnosti. Letošní ročník měl motto „Dobré místo pro každého“. Pieta připomíná tragický případ Doroty Šandorové, klientky jindřichohradeckého domova pro lidi s postižením, kterou její pečovatel zabil během noční služby v lednu roku 2021. Žena s intelektovým znevýhodněním zemřela v důsledku nevhodně nastaveného systému sociální péče, který upřednostňuje služby ústavního typu a nevhodně reaguje na náročné projevy chování klientů. V analýze Jednoty pro deinstitucionalizaci (JDI) z roku 2021 se uvádí, že 9400 lidí s mentálním postižením (tedy dvě třetiny těch, kteří jsou umístěni v pobytových službách) žije v zařízeních, jež nesplňují podmínku začlenění do společnosti. 

„Příběh Doroty Šandorové nás posiluje v tom, abychom pro lidi s postižením udělali místo mezi námi. Abychom hledali způsoby, jak porozumět jejich potřebám, a aby oni i jejich rodiče měli služby a podporu v místě, kde žijí. Znamená to opustit zastaralý systém ústavů a nahradit jej dostupnými komunitními službami. Noc důstojnosti je pro mne příležitost, jak ukázat, že to umíme a chceme,“ říká k akci Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro  deinstitucionalizaci, která letos akci pořádá.

Lidé, kteří se sešli na Palackého náměstí, utvořili lidský řetěz se siluetami osob s postižením před Ministerstvem práce a sociálních věcí, k němuž se účastníci postupně přesunuli. Před ministerstvem promluvila Terezie Hradilková a následně kladli lidé s postižením postupně  otázky ministru práce a sociálních věcí Marianu Jurečkovi, poslankyni za STAN Michaele Šebelové, zmocněnkyni vlády pro lidská práva Kláře Laurenčíkové, poslanci za TOP 09 Martinu Dlouhému a také bývalé ombudsmance Anně Šabatové. 

Na akci mluvili lidé, kterých se to nejvíc týká, sebeobhájci a rodiče dětí s postižením, kteří upozorňovali na to, že systém je v Česku špatně nastavený. V případě těch, kdo žijí v ústavech, se jedná především o nevhodné podmínky. Pro rodiny, které se starají o své rodinné příslušníky doma, je zase péče velmi vyčerpávající a potýkají se s nedostupností odlehčovacích služeb. Možností je málo, takže lidé často končí ve velkých ústavech v místech, kde nemají žádné příbuzné, a pro ty je pak náročné je navštěvovat.