Nový podcast Montovna budou společně připravovat redaktor Alarmu Pavel Šplíchal, ekonomka Linda Kunertová a ekonom Jakub Komárek. Oba ekonomové už pro Alarm v minulosti psali o ekonomických tématech. První díl Montovny se věnuje struktuře české ekonomiky, přidané hodnotě a taky možnostem rozvoje.
Termín „montovna“ se v české debatě objevuje od nultých let. Jako pejorativní označení ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou ho používal už někdejší ministr průmyslu Topolánkovy vlády Martin Říman. Naopak tehdejší předseda ČSSD a opoziční lídr se montoven zastával s argumentem, že sociální demokracie dává přednost tomuto typu výroby před nezaměstnaností.
Přestože se pojem „montovna“ v české debatě používá spíše negativně, na průmyslové dědictví Česka, zejména na období první republiky, vzpomínáme rádi. A průmyslová tradice se táhne až do období habsburské monarchie. „Palacký pronesl slavnou větu: ‚Kdyby Rakousko neexistovalo, museli bychom ho vymyslet.‘ Tento výrok se většinou chápe nacionalisticky jako tvrzení, že Češi potřebovali Rakousko, aby mohli čelit německému živlu. Lze ho ale interpretovat i ekonomicky: Češi potřebovali velký trh, na který by mohli vyvážet své výrobky,“ říká Jakub Komárek.
„Některé části první republiky byly průmyslově vyspělé, zatímco východ země zůstával zaostalý a převážně agrární. Státní socialismus kladl důraz na těžký průmysl. Československá ekonomika začala ztrácet zejména v jeho pozdější fázi, kdy se západní ekonomiky stále více orientovaly na služby,“ říká Komárek.
„V roce 1999 pracovalo v průmyslu rekordních 28 procent lidí. Dnes je to už jen čtvrtina, což je ale stále hodně. V evropském srovnání patříme k zemím s nejvyšším podílem zaměstnaných v průmyslu. Přesun od průmyslu ke službám je megatrendem, který se odehrává napříč Evropou.“
„Nejsme v tom ale sami. Podobně je na tom třeba Německo, se kterým se rádi srovnáváme, nebo Slovensko, které stejně jako Česko vstoupilo v roce 2004 do Evropské unie,“ říká Kunertová. „Největší přidaná hodnota putuje z výroby aut, to myslím nikoho nepřekvapí, toto číslo jsme od devadesátých let ztrojnásobili,“ doplňuje.
Porevoluční období jde rozdělit na dvě části. Do roku 2008 ekonomika slušně šlapala a mluvilo se o jedničkáři v rámci postsocialistické Evropy. Po tomto období se dosavadní model začal vyčerpávat. Fiskální politika Topolánkovy vlády přispěla k propadu ekonomiky i životní úrovně.
Pomalejší růst oproti Polsku naznačuje, že česká ekonomika narazila na své limity. V této souvislosti se mluví o pasti středních příjmů: země závislá na zahraničním kapitálu sice získává investice, zároveň ale odvádí vysoké dividendy do zahraničí. Na druhou stranu se rozvíjí také sektor IT, který vytváří vysokou přidanou hodnotu. Česku se v tomto ohledu daří relativně dobře, protože odliv mozků není tak výrazný jako například na Slovensku,“ říká Komárek.
Jak si tedy česká ekonomika stojí? Jak podpořit domácí inovace? Jak se vyvíjela teorie konvergence? Jaké průmyslové politiky a plány rozvoje Česko má – a proč na ně nemá dost peněz? Poslechněte si podcast.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás