Blouznivé vyjádření Petra Fialy, že pokud ho lidé zvolí, budeme mít za čtyři roky platy jako v Německu, na sebe strhlo tolik pozornosti, že zanikly některé další zajímavé nápady. „Já potřebuji osm let a budeme mít platy jako v Německu a budeme mít univerzity ve špičce a špičkové firmy. A už nebudeme žádná montovna,“ sliboval Fiala naléhavě v Otázkách Václava Moravce, až se skoro chtělo věřit, že to premiér myslí vážně.
Fialova cesta k elitním univerzitám vypadá tak, že jsme byli loni svědkem největších stávek ve školství.
Nakonec k takovému cíli vede jednodušší cesta než k německým platům. Povětšinou máme veřejné vysoké školy, které financuje stát. Je na každé vládě, co v tomto směru udělá. Podobně se to má s tzv. montovnami. Stačí masivně investovat do vědy a výzkumu, jako to udělaly jiné země. Vždyť v čele vlády stojí rektor a na ministerstvu školství je jeho kolega a rektor ze stejné univerzity. Jednodušší už to ani být nemůže. Možná ani nikdy nebude.
Peníze do základních a středních škol začaly růst za poslední Babišovy vlády, kdy tyto prostředky dosáhly vůči HDP takřka na průměr OECD. To se netýkalo vysokých škol, které v Česku živoří za každé vlády. Od nástupu Fialy ale došlo k poklesu výdajů na školství.
Slibem prý nezarmoutíš
Téma škol Fiala rozmazal ještě v komentáři pro Novinky, kde znovu zmiňuje školy, inovace a chytré investice. Píše, že abychom dohnali lídry Evropy, tak „první podmínkou je kvalitní školství a celoživotní vzdělávání, abychom nenabízeli levnou pracovní sílu, ale kvalifikované, dobře placené odborníky.“
Ten příběh je velmi jednoduchý. Poslední data máme v rámci srovnání OECD z roku 2020. Z těch vyplývá, že jsme ve veřejných výdajích na vysoké školy tehdy byli pod průměrem. Průměr zemí OECD v roce 2020 byl 0,99 HDP. V České republice to bylo 0,85 a v onom Německu, které v této oblasti přitom nepatří k premiantům, to bylo 1,11 procent HDP. Jak doženete někoho, kdo je daleko před vámi, že sami zpomalíte, je záhada, na jakou zná odpověď pouze Petr Fiala.
Od nástupu jeho vlády výdaje na školství a vysoké školy zvláště vůči HDP jen klesaly, a to v situaci zdrcující inflace. Výdaje na vysoké školy patří ve srovnání s ostatními typy škol k těm vůbec nejvíce zanedbaným. V rámci celého systému školství jsou nejvíc podfinancovány mateřské a vysoké školy.
Fialova cesta k elitním univerzitám vypadá tak, že jsme byli loni svědkem největších stávek ve školství. Podfinancované vysoké školy stávkovaly nikoli za to, aby mohly být špičkovými, ale aby alespoň vůbec přežily. Ministr školství tehdy označoval požadavky o přidání jednotek miliard za nereálné. Zhruba takto reálný je také Fialův slib, že budeme mít špičkové vysoké školy.
Letos se v rozpočtu na příští rok přidaly vysokým školám čtyři miliardy, což se vláda snaží prezentovat jako úspěch. Jenomže čtyři miliardy pouze přibrzdí pokračující pád financování ke dnu a neobrací směr vzhůru. Vždyť při loňských protestech bylo požadováno 11 miliard.
Asfalt místo vědy a výzkumu
Podobně se to má s vědou a výzkumem. Fiala rád mluví o inovacích, kdy u Václava Moravce slíbil, že už nebudeme montovnou. Cestou na oběžnou dráhu Německa má být stavba jaderných elektráren a pak výrobce čipů, který u nás postaví jednu fabriku.
Abychom skutečně byli něčím víc než pracovníky v továrnách, museli bychom masivně investovat do vědy a výzkumu. Což je mimochodem věc, kterou doporučuje i Draghiho zpráva. Ta mimo jiné srovnává, kolik do této oblasti investuje Evropa a kolik Spojené státy a Čína, aby ukázal, o kolik Evropa zaostává. Rozdíl je dramatický.
Podle Draghiho zprávy je a bude výzkum a inovace zcela klíčový pro budoucí blahobyt, což asi nepřekvapí. Dále se ve zprávě píše, že výzkum a inovace budou mít zásadní význam pro financování sociálního zabezpečení, protože populace EU stárne a její pracovní síla se zmenšuje.
Evropa v obojím zaostává za Spojenými státy a brzy i Čínou. Současně ale celé Česko zaostává za průměrem Evropy, ještě více za oním vzývaným Německem, a mnohem více za Skandinávií nebo snad Spojenými státy. Fiala může, kde chce, halucinovat o tom, že budeme inovativní zemí, když pro to jeho vláda ani on osobně nedělají nic. Naše výdaje zaostávají za průměrem a situace se nelepší. Se zlepšením nepočítají ani rozpočtové výhledy na další rok. Nejspíš proto, když má Fiala uvést nějaký příklad toho, co dělá, začne mluvit o rekordních investicích do dálnic. Ještě by mohl uvést příklad země, kterou v 21. století táhne vzhůru asfalt.
Takové Dánsko, které investuje do vědy a výzkumu doopravdy a nejen jako, táhne aktuálně vzhůru firma Novo Nordisk vyrábějící onu mytickou substanci známou jako Ozempic, která řeší polovinu zdravotních problémů lidstva. Obávám se, že se k tomuto výsledku Dánsko nepřiblížilo díky asfaltu a nejspíš ani stavbou jaderných reaktorů.
V případě chytrých investic premiér píše: „Současně děláme všechno pro to, abychom ,odbrzdili‘ českou ekonomiku. Dobře je to vidět v tom, jak stavíme dálnice, silnice a železnice. Díky rekordním investicím otevřeme 207 km nových dálnic a další stovky kilometrů začneme stavět.“ Jen za pana profesora doplním, že v případě železnic neděláme skoro nic.
Draghiho zpráva zdůrazňuje, že existuje silná korelace mezi životní úrovní, inovacemi, intenzitou výzkumu a vývoje a produktivitou práce. Marně budete v jeho doporučeních, jak konkurovat Spojeným státům a Číně, hledat rekordní investice do dálnic.
Zatímco v Evropské unii investice do vědy a výzkumu sice pomalu, ale trochu rostly, v Česku mezi lety 2015 a 2022 klesaly. Když na někoho ztrácíte deset kilometrů, nedoženete ho dokonce ani tak, že s tímto mankem poběžíte stejnou rychlostí. Musíte přidat. Ne však ve své fantazii nebo v televizním pořadu, ale doopravdy.
Text vyšel s podporou české pobočky nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás