Město Brumov-Bylnice chtělo v roce 2025 odprodat jeden ze svých domů. Minulá reportáž popsala, jak se nájemnictvo spojilo, vstoupilo do Iniciativy nájemníků a nájemnic (INN) a chtělo s městem vyjednávat. Po problematické komunikaci s vedením města se nyní konečně dostáváme k jednání u jednoho stolu. Zastavíme privatizaci? A jak dopadne zápas o výši nájemného?
Příprava na jednání
Než začnu s popisem dlouhého jednání o privatizaci domu, vrátím se k roli známostí v našem případu. Odpověď na naše snahy setkat se s majitelem domu jsme od místostarosty totiž nedostali přes Libora, elektrikáře a neuvolněného odborového předsedy, který se INN původně s případem ozval. Až později jsme zjistili, že město s ním nechtělo komunikovat. Místostarosta ale znal osobně jinou nájemnici, které pozvánku na jednání poslal. Lucie pracuje jako sociální pracovnice v nedalekém centru pro lidi s poruchou autistického spektra. V domě s manželem vychovává dva syny, z nichž jeden je zdravotně znevýhodněný. Proto dříve pracovala na zkrácený úvazek a hypotéku na odkup bytu či jiné vlastní bydlení by pravděpodobně nedostala. Odprodej domu by pro ni znamenal nejistotu, kde bude bydlet a zda dokáže zajistit stabilní domov pro celou rodinu.
Společný postup a vyjednávání, potkávání se s lidmi v domě a sousedská setkání mohou být nástrojem opravdové změny.
V otázce privatizace městského majetku tedy nešlo pouze o nutnost kompenzovat dluhy města či o „péči řádného hospodáře“ – šlo o domov a budoucnost rodin. I proto jsme pozvání na jednání s městem přijali s údivem a pro jistotu jsme nájemnictvo jako INN podpořili nejen početným výletem členstva z Brna, ale také právní radou přímo na místě. Všichni jsme členové a členky, jsme v tom společně.
Za čtyři roky fungování INN už máme zkušenosti s vyjednáváním se soukromými pronajímateli, ale s městem jsme zatím jednali pouze několikrát. Na jednání se proto v organizátorském týmu připravujeme. Témata: hlavně privatizace, možná výše nájmu, kterou chce město brzy upravovat. Možnosti dohody: konec odprodeje a tečka nebo konec odprodeje a menší zvýšení nájmu; vysoké zvýšení nájmu vylučujeme. Požadovanou výšku nájmu navrhli nájemníci a nájemnice sami rešerší městského bydlení v okolí. Účastnictvo: ideálně pouze zastupitelé, starosta jako zkušený politik bude jednání prodlužovat. Komunikace: slušná, diplomatická, bez osobních sporů a vyhrocených emocí. Nájemnictvo si zvolí vyjednávací výbor, na jednání je jde ale podpořit celý dům. Město musí prohlásit, že nikdo nepřijde o bydlení. Z jednání musí být zápis podepsaný všemi stranami. Kdybychom jen věděli, jak bude jednání vypadat…
První úspěch a starostovo mlžení
V rámci budování sídliště, u kterého námi sledovaný dům stojí, vzniklo také kulturní zařízení – a právě zde se naše jednání mělo odehrát. Od domu ke kulturáku je to asi deset minut. Jdeme v průvodu, aby případní příchozí viděli počet nájemníků. Když se ohlédnu, vidím dav lidí – dojde mi, že všichni jsou naši členové a chce se mi brečet. Později je mi do pláče kvůli jiným věcem. Komplikace začínají hned při příchodu, na místě nejenže zatím nikdo není, ale paní z úřadu nám dokonce oznamuje, že jednání je přesunuto do jiné místnosti. Rozhodujeme se tedy společně čekat ve vestibulu, aby příchozí viděli, kolik nás je. Po delší chvíli přichází starosta, po něm pár zastupitelů. Komplikace pokračují – vidíme, že za město nepřišla ani polovina koaličních zastupitelů. Nájemníci usedají a už před začátkem jednání jsou naštvaní. Právem. Volení zástupci se očividně nezajímají o životy vlastních občanů natolik, aby přišli na krátké jednání o osudu jejich domu.
Uspořádání prostoru často vypovídá o moci a ani zde tomu nebylo jinak. Místo klasického formátu jednání (dvě strany se stoly naproti sobě) je nájemnictvo nuceno posadit jako publikum. Od prvního momentu jsme cítili taktiky, které se pan starosta naučil snad při své službě u policie: jako jediný stál a spustil svůj monolog, který nenechal přerušit. Jeho základní snahou je prý „posunout město dál“, opakoval mantru nekonečného růstu a vývoje. Jedno však bylo jasné: už před jednáním byl společným postupem nájemnictva zatlačen do kouta. Možnost odprodeje totiž vyloučil rovnou a naopak nás napadl, že šíříme lži.
Další půlhodinu však následovalo mlžení: nevíme, co bude v budoucnu, nic vám nemůžeme zajistit, nemůžeme nic podepsat teď a tady. Vše bylo prokládáno poučováním o složitém fungování zastupitelské demokracie (jako bychom komunální procesy neznali) a neustálým odváděním od tématu. Nakonec ale místostarosta svolil k sepisování zápisu s prezenční listinou.
Jednání zároveň otevřelo otázku zvýšení nájmu: starosta prohlásil, že plánuje zvýšit všem nájmy o více než dvojnásobek. Nejenže by tato částka byla pro velkou část nájemnictva likvidační, ale hlavně by byla u těch se smlouvami na dobu neurčitou ilegální – u tohoto typu smluv lze zvýšit nájemné maximálně o 20 % za tři roky. Starostu ovšem zákon příliš nezajímal, a přestože nájemnictvo oznámilo snahu vyhnout se soudu, prohlásil, že nemá problém se soudit, klidně za městské peníze. Manipulativně také využil cenovou mapu ministerstva financí a na poznámku, že se v ní analyzuje tržní, ne městský nájem, nechal stranou. Z jednání jsme tak odcházeli s hořkosladkým pocitem: privatizace byla zastavena, ale další postup v cenách nájmu nebyl jasný. Kdo prý na zvýšené nájemné nebude mít, může si požádat o superdávku, zaznělo z úst starosty.
Opravdová změna
Naštěstí nakonec město o výši nájmu vyjednávalo. I zde se ale projevila arogance a nepředvídatelnost moci. Dříve domluvenou formu jednání – město versus zvolený výbor nájemnictva – totiž dva dny před jeho datem město odmítlo a chtělo si nájemníky zvát jednotlivě. Nejspíš tak chtělo oslabit společný postup nájemnictva a zlomit jednoho po druhém k tomu, aby souhlasil s výrazným zvýšením nájmu. Je potřeba se ptát, jestli je toto transparentní postup, který by měly provádět orgány veřejné moci, tj. orgány, které jsou volené k zastupování obyvatelů obcí.
Po čtyřech měsících se přesto povedlo dosáhnout dohody. Místo o více než dvojnásobek se nájemné v domě zvýšilo pouze o třetinu, a to pro všechny stejně – pro lidi se smlouvami na dobu určitou i neurčitou. Některým nájemníkům byla ale smlouva na dobu určitou zkrácena ze tří let na rok, což představuje další nejistotu a strach pro jejich každodenní životy. Město takto ohrozilo i nájemnice, jež v domě bydlí více než 15 let a celou dobu řádně platí nájem. Na posledním jednání také ze strany města padaly bizarní nápady, které snad měly ukázat solidaritu a soucit s nájemnictvem, ale ukázaly opak – například možnost kompenzovat vysoké zvýšení nájmu jednorázovým dárkem pro každého nájemníka a nájemnici. Pádným argumentem se nakonec stala sociální potřebnost domu, a případ tak dospěl do konce své druhé fáze. Dříve město navštěvovalo tento nájemní dům pouze sporadicky a o jeho stavu příliš nevědělo – nyní se díky společnému postupu nájemnictva s podporou INN zlepšila i komunikace s městem ohledně nutných oprav v domě.
Většina nájemnictva stále zůstává členy a členkami INN. Společný postup ukázal, že i věci, do kterých nájemnictvo obecně nemůže zasáhnout, se dají měnit, pokud se lidi spojí a začnou jednat. Moc privatizovat dům v Brumově má ale i nadále fakticky v rukou pronajímatel, tedy město. Blízké komunální volby tak mohou osud nájemníků a nájemnic domu v Brumově-Bylnici výrazně změnit.
Případ ukázal, že stát se členem nájemnické iniciativy a prosazovat stabilní bydlení může každý. Metody komunitního organizování nefungují pouze v zahraničí nebo v Praze: mohou fungovat kdekoliv, kde chtějí lidé zlepšit podmínky svého bydlení. Společný postup a vyjednávání, potkávání se s lidmi v domě a sousedská setkání mohou být nástrojem opravdové změny. Takové, kterou nájemníci vidí ve svých peněženkách, na stavech bytů nebo ve vztazích se sousedy i majiteli.
Autor je organizátor Iniciativy nájemníků a nájemnic.
Text vyšel s podporou nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás