Má evropská legislativa, tedy směrnice, které se týkají pracovních podmínek, vliv na pracovní podmínky v Česku?
Mají dopad, a to dost zásadní. S trochou nadsázky si troufnu tvrdit, že kdyby nebylo evropských směrnic, tak už nám ze zákoníku práce moc nezůstalo. Když sleduji legislativní změny konkrétně za této vlády, tak jediné, které byly aspoň trochu ve prospěch zaměstnanců, vycházely právě z evropských směrnic.
Konkrétně co?
V poslední době byly provedeny dvě novely, které se označují za „sekuritní“. Loňskou transpoziční novelou konečně přibylo pro zaměstnance pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr právo na dovolenou. Požadavek vycházel ze směrnice a měl být transponován už dávno, ale lepší pozdě než ještě později. Také transponovali směrnici o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách. Říkají, že tím přinesli dohodářům jistotu, nijak významně ale podmínky dohodářů nezlepšili. Pořád platí, že zaměstnavatel dohodáři vůbec nemusí přidělit práci, jsou to stále smlouvy s nulovým rozsahem, tzv. zero hours contracts.
Letos byla transponována směrnice o přiměřených minimálních mzdách. V jejím případě je to zvýšení jistoty zaměstnanců velice diskutabilní, protože sice na jednu stranu přinesla novela valorizační mechanismus pro postupné navyšování minimální mzdy, takže by měla růst oproti tomu, jak byla dříve nízká. Přišli jsme ale o zaručenou mzdu.
Takže ji chtějí definitivně zrušit?
Nechali zaručené platy v oblasti veřejných služeb a správy, ale pro oblast soukromé sféry je zaručená mzda s účinností od 1. ledna příštího roku zrušena. My jsme za odbory podali stížnost na Českou republiku u Evropské komise pro nedodržení směrnice a pokud mám správné informace, Evropská komise se tím v současné době zabývá. Nelze vůbec odhadovat, jak to dopadne, ale za odbory zaručenou mzdu neodpískáváme. Může se stát, že do toho ještě vstoupí Evropská komise.
Na čem stavíte tezi, že je to v rozporu se směrnicí?
Autoritou je v tomto ohledu Evropská komise, popřípadě pak soudní dvůr Evropské unie. Směrnice, stejně jako v podstatě všechny směrnice v sociální oblasti, obsahuje tzv. non-regression clause neboli zákaz snížení dosavadní ochrany. Ve chvíli, kdy členský stát implementuje do svého právního řádu směrnici mířící do určité oblasti a v téže oblasti už bylo v tomto státu dříve dosaženo určité úrovně ochrany zaměstnanců, tak při příležitosti implementace směrnice nesmí dojít ke zhoršení nebo zrušení toho, co ten členský stát už dříve měl. A přesně toto se podle našeho názoru stalo se zrušením zaručené mzdy. Nemluvě o tom, že podle směrnice měla být implementace projednaná nebo ideálně dohodnutá se sociálními partnery, tedy se zaměstnavateli a odbory.
To, co je v původním návrhu, který jde z vlády, má spíš flexibilizačně vypadat, než že by to opravdu vneslo do pracovněprávních vztahů nějaké větší změny.
Respektive, na úrovni tripartity sice způsob implementace dohodnutý byl, kdy zaručené mzdy měly zůstat s tím, že budou redukovány z osmi skupin na čtyři, na vládě se potom, navzdory tomu, co bylo dohodnuto na tripartitě, najednou objevil návrh, že se zaručené mzdy pro soukromý sektor zruší úplně. Vláda to odsouhlasila a parlament následně přijal.
Takže teoreticky je možné, že zaměstnavatelé někomu sníží dosavadní mzdu?
To se může stát úplně prakticky, ani ne teoreticky. Když se podíváme na aktuální tabulku pro zaručenou mzdu, tak tam je osm skupin prací a osm sazeb zaručené mzdy. Pro první skupinu prací zaručená mzda odpovídá minimální mzdě, to je v současné době 18 900 Kč a už pro třetí skupinu prací, což jsou například číšníci, kteří v restauracích obsluhují zákazníky a inkasují tržby, je letos zaručená mzda 21 300 Kč. Příští rok bude minimální mzda 20 800 Kč, což je o pětistovku méně.
Takže když budou chtít jít konkrétně s těmi číšníky na úplné přípustné zákonné minimum, a víme, že to se právě v pohostinství děje, že mají zaměstnanci na výplatních páskách jen to, co musí, a zbytek jim dávají bokem, tak jim můžou příští rok mzdu snížit o těch pět set korun na minimální mzdu, tedy 20 800 Kč. Ale dotknout se to může i jiných oborů, ve kterých jsou nízké mzdy. Tam bude docházet k tomu, že jim zaměstnavatel mzdu třeba nesníží, ale taky jim ji nezvýší. V minulosti přitom při pravidelném růstu zaručených mezd tyto mzdy aspoň o to zákonné minimum rostly.
V té stejné směrnici bylo, že by měli být čeští zaměstnanci chráněni kolektivní smlouvou, jak se to daří naplňovat?
Ano, tato směrnice obsahuje i to, že optimálním garantem slušných mezd by měla být kolektivní smlouva a že by členské státy měly směřovat k tomu, aby dosáhly alespoň na 80procentní pokrytí kolektivními smlouvami.
Co pro to vláda dělá?
Zatím se o tom mluví. Oni budou muset přijmout akční plán pro podporu kolektivního vyjednávání. Zatím proběhla nějaká jednání na ministerstvu práce a sociálních věcí, kterých se zúčastnili zástupci zaměstnavatelů a odborů. My jsme za odbory dávali nějaké návrhy, co by v tom akčním plánu mělo být, a s nějakými návrhy přišli i zaměstnavatelé. MPSV to teď zpracovává a slibuje, že by snad v příštím roce ten akční plán měl vyjít.
Rada Evropy a Evropský parlament přijaly směrnici o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy. Co na ni říkáte?
Směrnice je dost vágní, uvidíme, jaký bude mít dopad. K implementaci by mělo dojít zhruba za dva roky.
Mě zajímá, jestli může pomoct v boji proti švarcsystému.
Podle mě cesta, jak bojovat proti švarcsystému i u platformových zaměstnanců, už je dostatečně nastavená v zákoníku práce a zákoně o zaměstnanosti. Dvě pokuty v řádu milionů korun byly uloženy například Rohlíku.cz za švarcsystém v souvislosti s kurýry, kteří se tvářili, že jsou osoby samostatně výdělečně činné. Naše úprava má nějaké mouchy, není dokonalá, ale taky není špatná. Základní problém nepředstavuje právní úprava, ale to, že ji málokdo dodržuje, inspekce práce je přetížená a není tu dostatečný postih. Platformoví zaměstnanci jsou velmi specifickou skupinou a určitě je správné se na ně zaměřit. Ale pokud jde konkrétně o zastřený výkon závislé práce, tzv. švarcsystém, tak podle mého soudu není nutné za každou cenu vypracovávat další nebo lepší pravidla. Měli bychom se spíš soustředit na vymáhání těch, která už máme.
Jak byste zhodnotil výsledky současné vlády na poli trhu práce?
Celkově mám pocit, že kromě implementace směrnic v pracovněprávní oblasti vlastně neudělali nic. Nijak zvlášť se nedotkli zákona o zaměstnanosti, ten zůstává dlouhodobě ve velmi problematickém stavu. Aktivní politika zaměstnanosti u nás v podstatě neexistuje. Mluví o dánském modelu, ale obávám se, že ani pořádně nevědí, co to je. Až teď ke konci volebního období přišel ministr Jurečka s návrhem na redesign podpory v nezaměstnanosti, že by měla být v prvních měsících nezaměstnanosti vyšší. Na poli zaměstnanosti udělali naprosté minimum.
Co se týče zákoníku práce, tak tam byly v podstatě jen novely, které vycházely z evropských směrnic. Neopomněli zdůrazňovat, že provádějí minimalistickou transpozici. Z těch směrnic tam vložili jen to, co opravdu nezbytně museli. A teď v návaznosti na novely, o kterých říkají, že byly sekuritní, slíbili zaměstnavatelům flexibilizační novelu, která by jim tu údajně zvýšenou ochranu zaměstnanců měla kompenzovat.
Flexibilizační novelu hodnotíte jak?
To, co je v původním návrhu, který jde z vlády, má spíš flexibilizačně vypadat, než že by to opravdu vneslo do pracovněprávních vztahů nějaké větší změny. Oni mimo jiné slibují, že novela bude motivovat rodiče malých dětí, aby se dříve vrátili do práce, aby nezůstávali tak dlouho na rodičovské dovolené. To je opatření, které na papíře zní hezky a za odbory bychom flexibilizaci tohoto typu podpořili, ale v této podobě je to velmi naivní. Něčeho takového nedosáhnete tím, že změníte jeden paragraf v zákoníku práce, který říká, že při dřívějším návratu máte o trochu lepší garanci návratu na stejné pracovní místo. Toho by se dalo dosáhnout především tím, že by byla dostupnější zařízení předškolní péče pro děti. Jsou to opatření, která mají vypadat jako nějaká flexibilizace, ale znatelný dopad na trh práce mít nebudou.
Otázkou je, co se stane v poslanecké sněmovně. Stále se diskutuje o možnosti, že by tam přidali rozvázání pracovního poměru výpovědí bez udání důvodu ze strany zaměstnavatele. V původním vládním návrhu to není. Visí ve vzduchu, že to tam budou chtít ve sněmovně dostat prostřednictvím pozměňovacích návrhů. To ale nechci spekulovat, nevíme, jak to dopadne.
To byste předpokládám vnímal jako negativní změnu.
To bych určitě vnímal jako negativní z mnoha důvodů. Jednak by to podle mě významně narušilo jakousi křehkou rovnováhu, která panuje mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zaměstnavatel by získal obrovský disproporční mocenský nástroj, jak o zaměstnanci rozhodovat a mít jej tzv. v hrsti. Další problém tam vidím v tom, že by to nejdrtivěji dopadlo na zranitelné skupiny. Matky samoživitelky, lidi ve vyšším věku, v předdůchodovém věku.
Ono se sice říká, že máme nízkou nezaměstnanost a že si každý práci najde, ale jednak to tak nezůstane napořád, a potom, pokud vidíte zkušenosti lidí starších dejme tomu 55 let, tak to není žádná sláva. Vzhledem k tomu, že se nám prodlužuje věk odchodu do důchodu na 67 let, tak co ti lidi budou dělat, když ve dvaašedesáti dostanou výpověď bez udání důvodu? Odstupné ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku je nevytrhne. Takže si radši tzv. nechají štípat dříví na hlavě, jen aby se na někoho křivě nepodívali a o práci nepřišli. A mám pocit, že právě o to těm zaměstnavatelům, kteří chtějí výpověď bez uvedení důvodů, jde. Chtějí, aby se zaměstnanci báli ozvat, upozornit na to, že je něco špatně, nebo třeba vstoupit do odborů. Samozřejmě ne všichni zaměstnavatelé, abych byl férový, většina slušných a normálních zaměstnavatelů řeší spíš to, jak si lidi udržet. Mnozí zaměstnavatelé, se kterými komunikuji, mi „mimo záznam“ říkají, že žádnou výpověď bez uvedení důvodů nepotřebují a považují to za nesmysl.
Zaznamenávám některé zajímavé reakce i ze strany zaměstnanců, dokonce i u nás v rámci odborů není ta diskuze úplně jednoznačná. Když o tom mluvím se třicetiletými ajťáky nebo bankéři, tak ti mi říkají, že to není problém. Prý, ať jim zaměstnavatel dá klidně výpověď, oni si rádi vezmou šest platů a půjdou jinam. Mladší zaměstnanci v oborech, kde vědí, že se uplatní, nad tím krčí rameny, jsou v pohodě. Do určité míry to chápu, ale mám velkou obavu právě o ty zranitelné skupiny, které by tahle možnost vystavila obrovskému stresu.
Text vyšel s podporou české pobočky nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás