Bedřiška: Ostrava chce srovnat se zemí komunitu, která se vymyká celému Česku

V řešení sociálně vyloučených lokalit a nabídce sociálního bydlení nepatří Česko určitě mezi premianty. Českou specialitou je věčné hledání třetích a jiných slepých cest. Když už se náhodou v této zemi prakticky povede zrealizovat příklad hodný následování, politici se vyděsí ze zjištění, že by šly problémy řešit nějak lidsky a dobrou praxi raději srovnají se zemí. Takový osud nyní nachystali ostravské kolonii Bedřiška, která se z vyloučené oblasti posunula díky sociální a komunitní práci v úspěšný model lidského soužití. 

Před více než 14 lety měla bývalá hornická kolonie složená z takzvaných finských domků charakter sociálně vyloučené lokality se všemi doprovodnými patologickými jevy, od zvýšené kriminality přes neplacení nájmů po záškoláctví. Od té doby se situace dramaticky změnila a dnes je kolonie vydávána za příklad funkčního společenství. Ještě v roce 2020 se město Ostrava chlubilo projektem na celkovou revitalizaci kolonie a budodávní dalších rodinných i pavlačových domů. “Vyloučená lokalita se tak promění v moderní a přátelské místo k bydlení,“ psalo se tehdy euforicky v tiskové zprávě. 

Zatímco rekonstrukci domu či kanalizace umí spočítat, s proměnou ghetta v sousedství, v němž chtějí lidé žít, si kupecké počty neví rady.

„K plánu revitalizovat území bývalé hornické kolonie, které bylo už před rokem 1989 určeno k dožití, nás přivedli lidé, kteří tam žijí. Dokázali se v kritické fázi semknout a v rámci svých možností začít zlepšovat své okolí a bojovat za svůj prostor. Nechceme tuto výjimečnou energii lidí promarnit,“ citoval web města tehdejšího primátora Tomáše Macuru. 

Časy se změnily. Po odchodu z ANO už Macura není primátorem a městská část Mariánské Hory a Hulváky, pod kterou kolonie spadá, se rozhodla „vyjímečnou energii lidí promarnit.“ Nejspíš aby si nikdo nemyslel, že má jakákoli snaha zlepšit své postavení a své okolí všem podmínkám navzdory nějaký smysl. Pod bývalým primátorem vznikla pracovní skupina k Bedřišce, v níž byli zastoupeni její obyvatelé. Ta už se přes dva roky nesešla a lidé z lokality byli z jakékoli diskuze o své budoucnosti prostě vyloučeni. 

Lidské vztahy nemají žádnou hodnotu

„Musíme se chovat jako správní hospodáři,“ vysvětluje současný plán na likvidaci komunity starosta městské části Patrik Hajdus. Jak známo, české pojetí správného hospodářství si s lidskými vztahy a životy hlavu příliš neláme. Zatímco rekonstrukci domu či kanalizace umí spočítat, s proměnou ghetta v sousedství, v němž chtějí lidé žít, si kupecké počty neví rady. Opravený chodník má nějakou cenovku a tedy hodnotu, dekády života na jednom místě ne.

A tak v polovině května městská část na zasedání rozhodla, že život komunity pohřbí a postupně ukončí všechny nájemní smlouvy, což se obyvatelé dozvěděli poprvé z radničního zpravodaje. Městská část se rozhodla, že už nájemní smlouvy lidem neprodlouží a podle jejich aktuálního nastavení obyvatel v příštích letech vystěhuje. 

Jedná se už o několikátý pokus o likvidaci této lokality, v níž aktuálně žije více než sedm desítek lidí včetně rodin s dětmi. Mnozí zde bydlí desítky let, domy průběžně udržují, opravují a zvelebují, zatímco městská část je nechala zchátrat do stavu, kdy se jí zda nejlevnější je prostě zbořit. Tak už holt postupuje řádný hospodář, když se chce něčeho zbavit. Nechá věc zajít tak daleko, aby se jiné možnosti zdály nesmyslnými a destrukce byla racionálním a věcným řešením. Lidi z lokality se politici snaží uchlácholit sliby, že jim nabídnou jiné bydlení. Každému zvlášť a někde jinde. Jako by lidé byli sutiny, kterým je jedno, kde je vysypete. 

Stejnými sliby politici obyvatele odsouvali už v předchozích letech: „…naše historická zkušenost z prvních dvou vln vystěhování, kdy u jedné z nich byl současný starosta pan Hujdus, to dopadlo tak, že nám v roce 2018 přislíbili to samé, co nám slibují teď. Nakonec jsme skončili u soukromých vlastníků, u obchodníků s chudobou a 90 % lidí skončilo mimo Ostravu nebo na ubytovnách,“ připomněla ostravským zastupitelům na zasedání města  Eva Lehotská, která se velkou měrou zasloužila o proměnu celé lokality a stále tamní obyvatele proti politikům zastupuje.

Že se město na správu a údržbu domů prostě vykašlalo pak v reakci potvrdil starosta městské části: „To, že se do nich v minulosti neinvestovalo může souviset také s tím, jaká sociální skupina tam byla sestěhována.“ Jinými slovy, Romům a chudým lidem se prostě domy neopravují a když na to přijde, vše se zbourá. 

Třetí největší město v republice čelí mnoha strukturálním a sociálním problémům. Současně má na svém území jeden dobrý a úspěšný příklad transformace sociálně problematické oblasti ve fungující společenství, který svým významem dalece přesahuje celou Ostravu. Pokud město, které realizuje miliardové investice není ochotné dát dohromady dvě stě milionů, aby opravilo co v předchozích letech zanedbalo, pak je vůbec otázka, k čemu takové město je. Zda je to skutečně město, nebo jen shluk suti, který by z pohledu řádného hospodáře bylo vlastně nejlepší komplet srovnat se zemí.