Co s tím vším zmatkem v mysli? Film V hlavě 2 nabízí věrohodnou sondu do psychologie puberťáků

Už dávno neplatí, že animované filmy nabízejí jen eskapickou zábavu pro děti. Obzvláště animační studio Pixar fungující od poloviny devadesátých let se nikdy nebálo míchat animovanou akci s hlubšími psychologickými sondami. Zrání a dospívání jsou plné dramatických momentů, které mají daleko k idylickým pohádkovým zkratkám, a Pixar je umí ve svých filmech zachytit. Starší snímky jako Příběh hraček nebo Vzhůru do oblak dokázaly nabídnout vrstevnatý příběh plný silných a věrohodných emocí spojených s vývojem lidské osobnosti.

Teprve snímek V hlavě (Inside Out) se ale v roce 2015 pustil do míst, kam se žádný animovaný film dosud nevydal. Troufl si nahlédnout do mysli jedenáctileté dívky Riley, která zažívá ve svém životě složité období – stěhuje se do nového bydliště. Jejím malým přechodovým rituálem ji provázejí antropomorfizované postavičky emocí. Většinu filmu je sledujeme v jakési řídící místnosti jejího mozku, odkud s pomocí tlačítkového panelu koordinují, co má v důležitých momentech cítit a jaké vzpomínky si uchovat či vyvolat. 

Hlavně Úzkost začne přebírat kontrolu nad emočním životem Riley a z optimistické a energické dívky se stává balíček pochybností.

V nové životní situaci dosavadní dominanci Radosti (manická víla s vůdcovským komplexem) ohrožuje Smutek, který všechno pokrývá modrým tónem tesklivé melancholie. Jejich hašteření sekundují ještě Vztek, Nechuť a Strach. Duševní rovnováhu Riley získá teprve v okamžiku, kdy se všechny emoce naučí spolupracovat, protože každá z nich má nakonec svůj důležitý účel.

Snímek režiséra Petea Doctera sklidil vysokou návštěvnost i ovace kritické obce a bývá dokonce zařazován mezi nejlepší filmy 21. století. Podle pravidel filmového průmyslu se nabízelo natočit rychle pokračování, tvůrci ale nechtěli nic uspěchat a druhý díl V hlavě přichází až dlouhých devět let po tom prvním. Docter postoupil režisérskou stoličku Kelsey Mannovi, který byl dosud známý hlavně jako tvůrce storyboardů. V zámoří měl snímek premiéru v červnu a za pouhý měsíc už stihl v kinech vydělat miliardu dolarů. Takto rychle se to žádnému animovanému snímku ještě nepovedlo. V hlavě 2 je momentálně dokonce nejúspěšnějším filmem roku a rychle míří do první trojky nejvýdělečnějších animáků všech dob.

Strasti dospívání

Riley je teď o dva roky starší, v novém bydlišti se už usadila a našla si i nové kamarádky. Slibně se vyvíjí i její hokejová kariéra – po povedeném turnaji dostane pozvánku na víkendový hokejový kemp, kde se seznamuje se středoškolačkami, které působí tolik dospěle a sebevědomě. Třináctiletá Riley stojí před dilematem. Má se zbavit svých starých kamarádek a zapadnout mezi starší holky a definitivně tak přestat být dítětem ze základky? Zmatek v hlavě je navíc předzvěstí puberty, která už se hlásí o slovo.

Nové životní období ohlašuje příchod nových emocí do řídícího centra dívčiny hlavy. Když se k dosavadním pěti emocím připojí také Úzkost, Nuda, Stud a Závist, všechno je najednou ještě mnohem komplikovanější. Hlavně Úzkost začne přebírat kontrolu nad emočním životem Riley a z optimistické a energické dívky se stává balíček pochybností.

Novinkou druhého dílu je Sebeuvědomění – abstraktně vypadající socha zapisující to, jak o sobě smýšlíme. Když Radost definitivně (a nedobrovolně) předá žezlo vlády nad řídící místností Úzkosti, putuje staré Sebeuvědomění Riley do podvědomí, kam míří všechny potlačované vzpomínky. Radost a další staré emoce se ho tam vydávají zachránit.

Putování roztomilých postaviček po fantaskní vnitřní krajině, která chvíli připomíná industriální zónu a chvíli lunapark, opakuje motiv z prvního dílu, obecně je to ale narativní syžet, který známe třeba ze všech dílů Příběhu hraček. Jakkoliv jsou to pasáže často vizuálně velmi neotřelé, slouží hlavně jako „populistická“ vrstva filmu, která má za úkol zaujmout nejmenší diváctvo, které chce především bláznivou akci. Za ní se ale v architektuře příběhu dějí mnohem podstatnější věci, které budou promlouvat ke starším divákům. Emoce musí přijít na to, jak Riley pomoci vyrovnat se se svým novým pubertálním já, které střídá nálady, vrší o sobě pochybnosti a dělá diskutabilní rozhodnutí, která by to staré nikdy nedovolilo.

Bolesti dospívání dostávají V hlavě 2 zcela novou dimenzi, a to si scenáristi ještě mohli dovolit vypustit z příběhu hormonální změny, které k pubertě také patří. O nich je ale už jiný film Pixaru. V Proměně z roku 2022 se třináctiletá hlavní hrdinka mění v závislosti na procesech ve svém těle v rudé monstrum. Ošemetné téma menstruace dva roky starý film nakonec odsoudilo do kategorie direct-to-streaming a stal se dalším v řadě propadáků studia Pixar. Podobně ambiciózní (a komerčně neúspěšný) byl film Duše (2020), v němž se stárnoucí jazzový hudebník ocitne v limbu posmrtného života.

Všechno je v pohodě

Film V hlavě 2 zopakuje poučení z prvního dílu, že všechny emoce – i ty negativní – jsou součástí naší osobnosti a musíme se s nimi naučit žít. Radost sice staré optimistické „já“ zachrání, ale dojde jí, že musí Riley dát šanci postavit si svoji osobnost středoškolačky od nuly a věřit, že v ní zužitkuje všechno, co se dosud naučila.

Nejsilnější scéna filmu přijde v momentě, kdy se Riley v testovacím zápase ocitne na trestné lavici a prožije něco, co vypadá jako nefalšovaná panická ataka. Vidíme, jak v ní soupeří protichůdné emoce, horko těžko se snaží udržet negativní myšlenky na uzdě a nakonec nad nimi – pochopitelně – zvítězí. Kouzelný je i samotný závěr, kdy Riley čeká na zprávu od trenérky, která jí má prozradit, jestli se dostala do vytouženého středoškolského týmu, nebo ne. Jak to vlastně dopadlo, se ale divák už nedozví, to nejzásadnější vítězství už hrdinka totiž vybojovala.

V hlavě 2 opakuje zásadní motivy prvního dílu, je ale ještě o něco drsnější a také dojemnější. A připomíná, jak důležité je mluvit o emocích. Oba snímky slaví u diváků obří úspěchy hlavně proto, že vidí teenagerům do mysli – věrohodně zachycuje emoční pochody uvnitř jejich rozbouřeného vědomí. Filmy dávají náctiletým (a nejen jim) emoční slovník, který jim pomáhá tyto protichůdné pocity přinejmenším správně pojmenovat. V době, kdy čím dál víc náctiletých trpí psychickými potížemi a zároveň na ně roste tlak systému, hrají mainstreamové filmy jako je V hlavě 2 důležitou roli. Třeba jen v tom, že svým divákům nahlas vzkazují: Nejste v tom sami, puberta je peklo doslova pro všechny.