Protidrogový koordinátor Vobořil byl pro tuto vládu příliš dobrý

Odchod Jindřicha Vobořila z funkce Národního protidrogového koordinátora není překvapením. Ve skutečnosti je překvapením, že někdo takový jako on na takto významné pozici vydržel tak dlouho. Jeho odchod přitom, jak napsal sociální pracovník Rad Bandit už před časem, vrací Česko, co se týče vztahu k drogám, do doby temna. Příznačné je i to, že Vobořilova pozice nemá být nikým obsazena. Vláda se na odbornost nebo na pomáhání lidem jednoduše vykašle a je po starostech. Kdo by taky pomáhal feťákům, že.  

Harm reduction

Vobořilův přístup k drogám byl v mnoha ohledech pravým opakem toho, co společnosti ordinuje tato vláda. Jedním z principů, které v oblasti drogové politiky prosazoval, byla harm reduction, tedy minimalizace případných negativních dopadů drog na uživatele. Harm reduction má mnoho rozměrů a může mít mnoho podob, rozhodně mezi ně ale nepatří zbytečná kriminalizace, nepromyšlené zákazy a z nich vyplývající represe. Informovaná drogová politika vychází naopak z chápání situace uživatelů – rekreačních i těch, kteří mají s látkami problémy. I na jejich životech záleží.

Na lepší časy v oblasti přístupu k drogám se v blízké době opravdu těšit nemůžeme.

Destigmatizace uživatelů, kvalitní léčba, bezpečný přístup k drogám či substitutům ani podpora a pomoc lidem, kteří je kvůli problémům s drogami potřebují, se v Česku nedostává zejména těm chudším uživatelům. Respektive například nedostatek míst v léčebnách neúměrně dopadá na lidi na okraji a sociálně vyloučené. Některé typy pomoci jsou pro ně úplně nedostupné včetně odvykacích zařízení. Funkci „odvykačky“ pak v krajních případech de facto přebírá vězení, což ale není dobré vůbec pro nikoho.

Chudým česká vláda zatápí. Hlavní lidovec Marian Jurečka opakovaně rozjíždí za státní peníze kampaně proti doslova „nemakačenkům“. Mimochodem pohoršování se nad domnělým „zneužíváním dávek“ se velmi podobá moralizování nad životy lidí, kteří se ocitli kvůli drogám v prekérní situaci. Chudoba, stejně jako závislost má velmi často strukturální příčiny a bez řešení těchto příčin je lze jen těžko překonat. Vstřícný přístup ze strany státu a pomáhajících institucí přitom může ulevit nejen samotným uživatelům a pomoci jim v životě, ale v důsledku šetří i peníze ze státního rozpočtu. 

Vaňková piko nebere

Právě k neinformované a moralizující kriminalizaci, která nepomůže vůbec nikomu, ale politici se díky ní můžou tvářit jako nekompromisní tvrďáci, má tato „antipopulistická“ vláda silné sklony. Vobořil se naopak na drogy díval bez iluzí, ale taky bez zbytečně odsuzujícího pohledu na uživatele. Bohužel právě neodborné odsuzování, pohoršování se a zákazy nejspíš opět zvítězí v českém přístupu k drogám – zákony se tedy měnit nebudou. Idiotské a zcela zbytečné tresty za pěstování konopí jsou jen nejviditelnější částí tohoto diskurzu. Tam, kde by bylo potřeba zvětšovat kapacity pomoci pro uživatele i preventivní kapacity psychologické a psychiatrické péče, se nejspíš vrátí jen otravné řeči o osobní zodpovědnosti každého za svůj život a případné státní represe.

Pokrytectví a skutečnost, že ve válce proti drogám jde často především o válku proti chudým, minulý rok exemplárně ukázal případ Markéty Vaňkové. Brněnská primátorka se celkem s klidem přiznala, že si občas nějaký ten legendární „bílý prášek“ dá. Sama přitom v minulosti odmítala přívětivější bytovou politiku města právě s poukazem na případné městského bydlení lačné „feťáky“. Politici z ODS ani odjinud nedělali z čáry Vaňkové kauzu, Brno je prý alternativní město a tak dále. Ten, kdo upozorňoval na to, že rekreační užívání drog je poměrně běžné a že i ve sněmovně celkem prosperuje spotřeba kokainu, byl právě Jindřich Vobořil. A právě tento poznatek o poměrech ve sněmovně měl být podle některých důvodem k ukončení spolupráce.   

Na lepší časy v oblasti přístupu k drogám se v blízké době opravdu těšit nemůžeme. To ilustruje i neschopnost vlády smysluplně regulovat například HHC. Jedním z dalších dlouhodobých pokrytectví, na které Vobořil upozorňoval společně se spoustou dalších odborníků, je dvojí metr státu ve vztahu k alkoholu a jiným drogám. V tomto pokrytectví jsou opět příkladní lidovci, kteří ve vládě srdnatě bojují za nulové daně pro producenty vína a zároveň moralizují ohledně jiných drog a staví se i proti smysluplné dekriminalizaci konopí. Vobořil bude Česku chybět. Z pohledu asociální a nekompetentní vlády je ale nejspíš vše, jak má být.