V polovině letošního září byl propuštěn z vězení Ilias Kasidiaris, bývalý místopředseda neonacistické strany Zlatý úsvit, poté co si odpykal sedmiletý trest odnětí svobody. Tři týdny po jeho propuštění došlo na athénském předměstí Elefsina k útoku dvou neonacistů na známého dvaatřicetiletého antifašistického aktivistu. Útok zorganizovali členové neonacistické organizace Propatria, kteří na oběť zaútočili nožem a vážně ji zranili na stehnech. Oba neonacisté byli zadrženi policií.
Mnozí spojují oživení aktivit neonacistů a krajní pravice v Řecku právě s propuštěním Kasidiarise a s jeho oznámením, že založí novou „vlasteneckou“ stranu. Kasidiaris byl v roce 2020 pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 13 let a šesti měsíců. Spolu s ním putovalo do vězení šest dalších vedoucích představitelů organizace Zlatý úsvit. Mezi zločiny spáchanými pod jejich přímým vedením se uvádí vražda aktivisty a rappera Pavlose Fyssase, k níž došlo v jedné z chudých čtvrtí Pirea před 13 lety, a řada dalších násilných útoků proti migrantům, odborářům a levicovým aktivistům.
Prohlášení představitelů Zlatého úsvitu, která v roce 2012 působila jako extremistická a nepřípustná, dnes bez sebemenšího studu pronáší sám prezident Spojených států.
Kasidiaris opustil věznici v tričku značky Proud Boys, americké krajně pravicové organizace, která se sama označuje za „západní šovinistickou organizaci“ vystupující proti feminismu a právům LGBTQ+. Vězení, které se díky započtení pracovní činnosti pomocného zdravotního pracovníka ve věznici zkrátilo na polovinu, zanechalo na hlavním představiteli Zlatého úsvitu jen málo stop.
Před věznicí na Kasidiarise čekaly desítky kamer, jako by šlo o příjezd hlavy státu, a také několik stovek jeho věrných stoupenců oblečených v tmavém nebo ve vojenských maskovacích uniformách. Šlo o členy nechvalně známých „Úderných oddílů Zlatého úsvitu“, tedy vesměs lidi, které v minulosti Kasidiaris sám cvičil a vedl při různých pogromech proti zahraničním migrantům a levicovým aktivistům. Kasidiaris měl díky nevysvětlitelné shovívavosti vězeňské stráže, jejíž členové se s ním v několika případech rozloučili podáním ruky, možnost zasahovat do politického dění. Z vězení dokonce zakládal politické strany nebo dával svým stoupencům pokyny, koho mají volit.
Antisystémový přítel Muska
Navzdory skandálnímu privilegovanému zacházení ve vězení se nicméně prezentoval jako „jediný politický vězeň v Řecku“ a své uvěznění označoval za „špinavou a zákeřnou konspiraci“ politických odpůrců. Uvěznění neonacisty Kasidiarise se v posledních letech stalo referenčním bodem pro všechny organizace evropské krajní pravice a americké alt-right. Neonacistického zločince vzal pod svou ochranu také Elon Musk, který v červenci představil tento případ na své platformě X jako „otázku svobody politického projevu“. Kasidiaris následně využil zásahu krajně pravicového miliardáře k tomu, aby své uvěznění připsal údajné „antisystémové činnosti“. Jak moc však může být „antisystémový“ někdo, kdo má podporu nejbohatšího člověka planety?
Vzhledem k tomu, že obrovská moc platformy X umožňuje Kasidiarisovi prezentovat jeho případ globálnímu publiku zkresleným způsobem, bylo by dobré připomenout několik základních skutečností. Soudní proces s vedoucími představiteli Zlatého úsvitu trval celých pět let. Během něj byly vyslechnuty desítky svědků a obětí útoků Úderných oddílů pod přímým vedením Kasidiarise. Jeho pravomocné odsouzení za vedení zločinecké organizace tedy samozřejmě nemá nic společného se svobodou projevu. Jde o směšování dvou zcela odlišných věcí.
Spis týkající se zločinecké činnosti Zlatého úsvitu čítá přibližně deset tisíc stran a obsahuje stovky konkrétních zmínek o činnosti Iliase Kasidiarise. V soudním rozhodnutí je označen za vedoucího představitele zločinecké polovojenské organizace, a to na základě stovek nezvratných důkazů, videí a svědeckých výpovědí. Na stránkách spisu je podrobně popsán nález věcí v jeho domě včetně desítky zbraní, z nichž některé vlastnil nelegálně, a také fotografický materiál s nacistickými symboly a vlajkami. Je popsáno, jak organizoval, řídil a politicky legitimizoval násilné útoky členů Zlatého úsvitu. Ačkoli Kasidiaris často zdůrazňuje, že nemá nic společného s německým národním socialismem a jeho symboly, které prezentuje jako starořecké, desítky případů dokládají jeho sympatie k třetí říši, SS a kultu Vůdce.
Svědčí o tom tetování svastiky na jeho levé paži, nacistické pozdravy Úderných oddílů i oslavný článek, který napsal 20. dubna 2011 (říká vám toto datum něco?) do časopisu Zlatého úsvitu a v němž označil Adolfa Hitlera za „velkého společenského reformátora“ a organizátora vzorového státu.
Do té doby představoval Zlatý úsvit a jeho členové okrajovou skupinku fanatiků s marginálním vlivem na řeckou společnost. Pro veřejnost to byli podivíni uctívající velkolepost antického Řecka, kteří se scházeli na úpatí Olympu a Parnithy, aby obětovali berany dvanácti olympským bohům. Často šlo o potomky rodin, které během německé okupace kolaborovaly s nacisty a působily v nechvalně známých bezpečnostních praporech. Lidi, kteří v období autoritářských režimů, které vládly Řecku po skončení občanské války roku 1949, ovládli bezpečnostní složky a další parastátní organizace.
Nastolení pořádku
Zlatý úsvit vystoupil z politického okraje, když v roce 2010 vypukla v Řecku velká hospodářská a sociální krize. Ta odhalila rozsah korupce etablovaných politických stran, tedy středopravicové Nové demokracie a sociálnědemokratického PASOKu, dvou dominantních politických sil, které od roku 1974 do té doby střídavě vládly Řecku. Aby vedení Zlatého úsvitu získalo sympatie konzervativních Řeků, upustilo od experimentů s dvanácti olympskými bohy a obrátilo se k hierarchii pravoslavné církve, nejkonzervativnější a nejbohatší instituce v zemi. Desítky metropolitů a kněží začaly chválit „hodné chlapce“ ze Zlatého úsvitu v době, kdy se už tak slabý systém sociální ochrany začal hroutit. Členové strany nabídli alternativní formy solidarity nejchudším vrstvám řecké společnosti, které doslova strádaly, což – nutno podotknout – levicové strany nikdy neudělaly.
Členové Zlatého úsvitu organizovali lidové vývařovny, rozdávali ovoce a ryby těm, kteří předložili řecký občanský průkaz. Zároveň šířili dezinformace, že zdrojem řeckých problémů jsou vedle zkorumpovaného politického systému také migranti z Albánie a uprchlíci z různých asijských a afrických zemí. Členové Zlatého úsvitu doprovázeli starší lidi při výběrech z bankomatů v nebezpečných čtvrtích Athén a nastolovali „pořádek“, čímž nahrazovali bezpečnostní složky. V následujících volebních kláních se ukázalo, že podpora Zlatého úsvitu mezi muži a ženami sloužícími u policie a v armádě dosahovala 50 %. Několik policejních důstojníků nebylo jen sympatizanty, ale také informátory a spolupachateli zločineckých činnosti Zlatého úsvitu.
K normalizaci Zlatého úsvitu přispěly také desítky novinářů velkých soukromých televizních a rozhlasových stanic, jejichž vlastníky jsou známí řečtí rejdaři. Ti se stali štědrými podporovateli Zlatého úsvitu, který jim jejich sponzorství oplácel příslibem, že „vyčistí“ velké přístavy od odborářů a komunistů. Kromě toho během svého legálního působení v parlamentu poslanci této neonacistické strany předkládali desítky interpelací ve prospěch řeckých rejdařů (162 interpelací během jednoho a půl roku).
Sklidit úrodu
Zlatý úsvit využil katastrofických dopadů krize a stal se třetí nejsilnější politickou stranou v Řecku – v roce 2012 získal téměř 7 % hlasů. Jeho symboly a rétorika vyvolaly tenkrát šok a zděšení v celé Evropě. Po odhalení jeho zločinecké činnosti, uvalení vazby na jeho přední představitele a sérii vnitřních rozkolů začal jeho vliv postupně slábnout. Ve volbách v roce 2019 nedokázali překročit ani volební práh 3 % nutných k zastoupení v řeckém parlamentu.
Mezitím Nikos Michaloliakos, bývalý vůdce Zlatého úsvitu, který je kvůli zdravotním problémům v domácím vězení, odmítl přenechat vedení strany Iliasi Kasidiarisovi. Ten následně ze strany odešel. Dnes disponuje podporou přibližně 5 % řeckých voličů. Z jeho popudu byla pouhý měsíc před volbami v roce 2023 založena nová strana Sparťané, která získala 4,6 % hlasů. Tato strana se následně rozpadla a její poslanci nyní působí jako nezávislí.
Kasidiaris hned po propuštění z vězení oznámil založení strany s názvem Aliance Řeků. Jeho účast jako kandidáta je otázkou výkladu zákonů, neboť soud ho na dobu třinácti let zbavil politických práv. Bez ohledu na to, zda on sám bude či nebude kandidovat ve volbách v roce 2027, se ale extrémní nacionalismus a nenávistná rétorika vůči migrantům a homosexuálům, které Zlatý úsvit před 15 lety uvedl do veřejného prostoru, staly široce akceptovanými nejen v Řecku, ale i ve zbytku Evropy a v USA.
Na řecké politické scéně působí nejméně další čtyři politické strany, které ve jménu „vlastenectví“ prosazují cíle podobné těm, které zastává Kasidiaris. Z téhož politického prostředí pochází také řada ministrů vlády současného premiéra Kyriakose Mitsotakise z Nové demokracie. Jedinou patrnou změnou v jejich politickém programu je to, že se z fanatických antisemitů proměnili v agilní stoupence současné izraelské vlády.
Prohlášení představitelů Zlatého úsvitu, která v roce 2012 působila jako extremistická a nepřípustná, dnes bez sebemenšího studu pronáší sám prezident Spojených států a představitelé evropských krajně pravicových stran, které jsou u moci nebo stojí krok od ní (Francie a Německo). Velké evropské krajně pravicové strany možná nepoužívají „úderné oddíly“ k prosazování své politiky nebo k potírání svých politických odpůrců, jejich rétorika a politický program však nemají daleko k programu zločineckého Zlatého úsvitu a hlásí se ke stejným „ideálům“: odporu k přítomnosti migrantů, nenávisti k jinakosti, extrémnímu nacionalismu a konzervatismu. V samotném Řecku napravo od vládní Nové demokracie, jejíž volební preference po řadě skandálů a zbídačení Řeků klesají pod 25 %, stojí nejméně čtyři krajně pravicové strany, které chtějí sklidit úrodu, již před 15 lety zasel neonacistický Zlatý úsvit.
Autor je historik.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás